castor

Příběhově tu máme lehce nadprůměrnou záležitost hořké příchuti, kterak dvě sličné Američanky s rozdílným přístupem k životu zatouží po troše jižanského temperamentu. Zásadová intelektuálka lpící na věrnosti Vicky a spontánní umělkyně dobrodružného srdce Cristina tu prostřednictvím Mistra píší diplomovou práci o katalánské identitě, respektive hledají nové umělecké impulsy. Jenže Barcelona jim záhy nabídne horkokrevnost malíře Juana Antonia, jehož plány naruší Cristininy žaludeční potíže, tudíž první na „porážku“ půjde racionální Vicky, která má navíc těsně před svatbou. Vztahové peripetie plné sarkastického humoru a tak trochu výsměch typickým americkým hodnotám a rysům si na paškál vzal opět ten nejpovolanější a ve dvaasedmdesáti natočil půvabně impulzivní komedii. I tady tak trochu syčák Woody řeší sexuální problematiku, životní tápání, prchavost citů či dusivost ve vztazích. Tentokrát si nic nekomplikuje, děj i samotné zvraty jsou prosté, přidaná hodnota už nějaký ten pátek v Allenových snímcích schází. Jeho dialogy se překlápí spíše v humorné plkání, které asociuje prázdnost životů všech zúčastněných. Jenže mě si i přesto získal. Lehkou rukou natočil to, co ve vztazích normálně vnímáme, ale málokdy o tom dokážeme mluvit nahlas. Charisma a talent pak hledejme především v hereckém obsazení – jižanský svůdník s hrstí životního moudra Javier Bardem si roli hřebce náležitě užívá, okouzlující Scarlett Johansson se po několika přehmatech vrací do první ligy a já jsem jenom rád a navrátivší se exmanželka Penélope Cruz je tu zase osudovou láskou i nenávistí v jednom!! Příjemným bonusem je pak britská herečka Rebecca Hall (Dokonalý trik, Duel Frost/Nixon), která si coby Vicky nechce přiznat porážku v podobě manželské nudy a stereotypu, které na ní za humny chtě nechtě čekají. Sledovat tenhle herecký objev bude minimálně zajímavé. Celé to působí čerstvě, hravě, odpočatě a zatraceně upřímně. Lásku Allen rád pokouší, já ho budu do smrti ctít a tuhle španělskou misi si klidně brzy rád zopakuju!!

.. a to člověk leccos odpustí!! I když Kotík se oproti minule "vyznamenal"!!

Předem musím podotknout, že tuhle ostře sledovanou sérii miluju. Teda, bez tohohle smutného dovětku, který nerespektuje pravidla hry, kterou kdysi k dokonalosti dovedl James Cameron. Judgment Day proběhl, roku 2018 je všude pusto a prázdno, jen se tu a tam zvedne prach po přestřelce mezi lidmi a stroji Skynetu. V tu chvíli se probouzí jistý Marcus, před 15 lety odsouzený k trestu smrti, nechavší svoje tělo na vědecké účely. Setkává se s několika zásadními postavami současného odboje - Kylem Reesem a Johnem Connorem. Jenže moc se toho o celém odboji nedozvíme, jsou zde prázdná místa, jakoby čtvrtý Terminátor nebyl součástí žádné série. Jakoby postavám bylo vše jasné (zejména Marcus nemůže vědět, která bije, ale nikdo tu nic neřeší), jenže několikrát přepisovaný scénář občas nutí spíš k nechtěnému úsměvu – zejména pak v závěru na operačním pultu. Nenáročný divák bude možná spokojený (jako řadová akční sci-fi to ujde), ale fanoušci kultu si postesknou. Jakýs takýs děj je tu prostě jen proto, aby to mohlo náležitě bouchat a ničit. Žádná myšlenka, žádné emoce. Průměrný McG (kdo ho jen vybral?) VŮBEC NIC nepochopil, jen letmo klouže po povrchu, nic navíc nepřidává, i vývoj jeho postav je nulový. Jde na to jinak, hůř. Bohužel ani herci příliš neoslní. Tady docela prkenný Christian Bale nepatří zrovna k mým oblíbencům, už jen za jeho neustále stejný výraz, kdy zapadá do škatulky tuctového vojáka. Absolutně mu chybí lidskost, jeho konání se rozhodně neslučuje s tím, že má být vůdcem lidstva. I bez „velkého odhalení“ (však víte, ty vědecké účely) ho s přehledem přehrává Sam Worthington coby Marcus (hádejte, kdo ho asi tak doporučil?), který i přes klády, co mu scénárista hází pod nohy, táhne s přehledem svou dějovou linii. Vedle něj potěší snad jen Helena Bonham Carter a Moon Bloodgood (ta z jiných důvodů), zbytek je tu buď zbytečný, nebo otravný. Mrazení v zádech je definitivně pryč, holt tak zásadní klasika by si zasloužila víc než akční (ale solidní) scény bez vnitřního náboje. Na tenhle lhostejný a neosobní výlet chci brzy zapomenout! No, podle všeho to nebude až tak těžké. PS: Po druhém shlédnutí bych zase tak tvrdý nebyl. Už třeba jen kvůli Moto-Terminators a celkově velmi solidnímu ozvučení.

Takhle odfláknutý snímek jsem už dlouho neviděl. Silný námět totiž kvalitní film nedělá. Výborná ve škole, vystudovaná na veterinářku, jenže bezhlavá láska v dospívání jí převrátila život naruby. Jejím vyvoleným je sice charismatický, ale posléze silně agresivní a nevyrovnaný hajzl, se kterým se stali nejznámějšími kanadskými sériovými vrahy. Tak trochu agitka pro hrdinčinu nevinu, která je stejně nudná jako plochá. Počínání obou partnerů je bez hlubšího vysvětlení, jen s náznaky sledujeme hloupou slepici, která chtěla, aby byl manžílek šťastný. O jeho sexuálních chutích a zvrhlostech se pak nedozvíme vůbec nic. Nevíme, kde se to v něm vzalo, jeho plochost je do očí bijící. Snímek levný po všech stránkách a postrádající jakýkoliv dramatický efekt divákovi nic nenabízí, zhola nic si z něho neodnáší. Herci tu žalostně přehrávají, až si říkám, že moje dostaveníčko s Karlou byl hluboký omyl!!

Eddie Murphy je zpět, pro tentokrát netřeba utíkat. Po několika letech dokázal (Dreamgirls patřily do jiné kategorie), že jeho komediální kvality a cit pro výběr scénářů nejsou zdaleka až tak propastné. I když – posuďte sami. Tentokrát si vzal podobu kosmické lodi, v jejichž útrobách se nachází početná posádka, jejíž kapitán je (taky) Eddie Murphy. Mají na planetě Zemi svůj záchranný úkol.. bla bla bla, přesto potenciál by tu byl. Jenže jej zhatil infantilní humor. I když konfrontace dvou civilizací občas vyškudlí nějaký ten úsměv na tváří, až vlastně zmizí hlavní zápletka záchrany domovské planety. Eddie Murphy si alespoň na pár okamžiků krade plátno čistě pro sebe, ale kdeže jsou ty časy, kdy dráždil bránice kdekoho!!

Velmi podařený look nezabrání tomu, aby se nesourodé epizodky nějak zásadněji propojily a sic je právě pojí úmrtí mladé prostitutky, nemají dostatečný vnitřní náboj, který by diváka hlouběji oslovil. Myšlenkově sice zajímavé, takže to, že skončil jeden život a jiné možná někde lépe „znovu“ začnou, je sice fajn věc, ale ony kritické okamžiky jednotlivých postav prostě nefungují. Režisérka Karen Moncrieff nezvládá v divákovi vyvolat touhu po dalším střípku skládanky, ze které se stává tak trochu „módní“ vlna. Pod kůži se tak dostanou leda slušivé herecké výkony, zejména pak Toni Collette, Rose Byrne či (ne)mrtvé Brittany Murphy.

Francouzi tohle jednoduše umí. Navíc, když se snímek ocitl v rukou bývalého člena pařížského policejního sboru Oliviera Marchala. Takže označení „podle skutečné události“ dodává celému inteligentnímu vyprávění ten správný punc uvěřitelnosti. Dva policejní útvary, dva jejich šéfové. Bývalí kamarádi, současní rivalové. Jeden posedlý svou prací, druhý spíš prahnoucí po moci. Rozdílný postoj k práci, jiné úhly pohledu na život. A zároveň i napojení na podsvětí, výborná orientace v něm, kdy ve jménu spravedlnosti není problém překročit zákon. Místy tu vnímáme až antickou osudovost obou matadorů. Dějově je snímek velice bohatý (naštěstí ale dokonale přehledný), takže není třeba vyzrazovat základní linie. Francouzské drama ze staré školy rádo cituje své věhlasné kolegy (Michael Mann, ku příkladu), sází na údernou akci, na správně servírované emoce a skvělé herecké obsazení. Francouzští veteráni GD a DA působí záměrně unaveným projevem, z jejich tváří se dá vyčíst to, co neřeknou slovy, každá epizodka z jejich pracovních i osobních životů zde má své opodstatnění. Elegantní záběry v syrové atmosféře dodávají dílu ten správný feeling. Nesmlouvavá mnohovrstevnatost jen dokazuje, že režisér ví, o čem vypráví a i přes několik zbytečných klišé si zachovává svou tvář. Válku policajtů rozhodně nelze brát na lehkou váhu, samotný Marchal by do budoucna klidně mohl pomýšlet o poznání výš (napadá mě Nelítostný souboj).

Rosario Dawson je nepřekvapivě k zulíbání, ale zbytek působí dosti fádně. Škoda, že si na svoji první hlavní roli nevybrala tahle snědá kráska lepší látku. Rozpačitý nezávislý snímek, kterak se sličná Maya seznámí s jistým Jaredem, který se zprvu zdá být sympatickým společníkem, ale zároveň ne zrovna rozumí slovíčkům typu „Dost!!“. Brutální znásilnění jí dostane až na samé dno, zbavit se nepříjemných myšlenek ji paradoxně pomůže opětovné setkání s člověkem, který jí převrátil život. Pomsta bude.. bolestivá!! Když divák udělá pár kompromisů, tak se na slabých 60% dostaneme!!

Jackmanovo charisma zkosilo leckoho už v samotném entrée.. Když se pak na pódiu sejde sestava DeNiro, Douglas, Kingsley, Hopkins a Brody, tak to musí být zážitek!!

Relativně slušné obsazení (Jeff Goldblum i Alec Baldwin jsou i v pokročilém věku sekáči) vévodí téhle báchorce o zhýralé morálce zazobaných, ve kterém růžky vystrkuje ďábelsky andělská Mini, předčasně vyspělá a emotivně chladná dcerka bohatých rodičů, jejichž náplní dnů i nocí je kariéra (nevlastní otec) a alkoholo-drogové tripy (matka). A tak se začne rozmazlená lolitka nudit, okořeňovat si život a zaplétat se s nesprávnými muži. První desítky minut jsem si říkal, že tohle půjde odnikud nikam. Jenže jakmile scénu „nedobrovolně“ opustí otravně přehrávající Carrie-Anne Moss, začnou se dít příjemně mrazivé věci. Řeknu to asi takhle.. nenudil jsem se, ba naopak jsem byl několikrát mile překvapen, ale dospívající dračici a spoluscénáristce z Třináctky Nikki Reed chyběla po herecké stránce větší dravost i drzost (omezila se jen na to, co ji dovolil scénář), čímž by pomohla celému tomu umělému oparu, který se nad snímkem debutujícího režiséra vznášel!! Ale jinak docela spokojenost..