castor

Ač je to nesmírně krátké, naštěstí existuje možnost opakování. Pohled na Maggie Grace totiž jen tak neomrzí. I když je to samozřejmě úplně o ničem!!

Nekonečné irské lesy, parta zaměnitelných přátel, plno halucinogenních houbiček, ze kterých solidně tepe hlava. Bez větších keců odevzdají telefony, aby si mohli pokecat s mluvící krávou. Někdo si tu rád hraje s kamerou, zatímco příběh moc zajímavého nepobral. Stačí jedna historka o někdejší křesťanské polepšovně a o někom, kdo po lesích už nějakou dobu pobíhá. Snaha o inovativnost je fajn, ale.. Druhá polovina je zmatená, holka, co má vidění, sjetí studenti mezi stromy, něco děsivého zrovna tak. A diváka těší, že to celé trvá jen nějakou hoďku a čtvrt. Řemeslně je to uchopené slušně, jenže skutečně výraznou slabinou je, že je nám úplně jedno, jak to celé dopadne. Závěrečná pointa už toho moc nezachrání. Asi jsem měl blbej den, ale na víc než dvě hvězdy to nevytáhnu.

Manželský pár, obří jezero, snad ještě větší karavan, blížící se Den díkůvzdání, vedle v karavanu sexy tábornice a dcerka, která brzy zmizí ze scény. Stačí chvíle nepozornosti a holka se ztratí. Asi teda. Prvních dvacet minut je fajn. Jenže pak se začneme propadat do příběhové bažiny a není okolo nic, za co bychom se mohli zachytit. Naprosto průměrný herec Peter Facinelli (mimochodem hraje strážníka Rakese) se jeví jako stejně průměrný režisér. Spíš ještě horší. Přitom herecké trio „nižší svítivosti“ Thomas Jane, Anne Heche a Jason Patric roky platí za solidní jistotu. Páreček se tváří, že je frustrovaný, ovšem k nalezení dcery dělá jen jednu botu za druhou. Někde od poloviny je to tak zoufale přitažené za vlasy, i když se v závěru (další přihlouplé zkroucení konce) dozvíme proč. Podezřelý je skoro každý, zbytečných scén je přespříliš (114 minut je až až) a divákova trpělivost dostává poměrně dost zabrat.

Studio A24 zase vítězí, protože se rozjuchaná mládež těší ze zpočátku neškodné spiritualistické (asi) zábavy v podobě mumifikované ruky vědmy (nebo možná satanisty), která umožňuje komunikovat se záhrobím. Respektive se na půl druhé minuty nechají posednout náhodným duchem. Stačí jeden stisk, nějaké to zaklínadlo a hlavně to nahrát na mobily. Mezi mládežníky je i jistá Mia, která se vyrovnává s traumatem po smrti matky. Lehkovážné seance se ovšem zvrtnou, jakmile do nich parta pustí dítě, respektive mladšího bratra jedné z hrdinek. A zároveň Mia ucítí příležitost, jak komunikovat s mrtvou mámou. První hodina je vážně velmi dobrá, má výbornou atmosféru a vydařené výkony mladých herců. Pak ovšem naznačených motivů začne přibývat, otěže naplno převezme bubákovina a v závěru režisérské dvojici jednoduše dochází dech. Celkově každopádně stylové, fyzicky bolavé a nápadité, někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nicméně bohužel nejhorší zprávou je, že to slušně vydělalo a producenti už odsouhlasily práce na pokračování.

„Pro lásku našeho Pána Ježíše Krista a drahého Spasitele, zavřete prosím své duté otvory!“ Nejednou jsem měl chuť vykřiknout to samé. A rozhodně chápu diváckou skupinu, která si hlídala, aby neusnula. Aktérky dění na plátně vyrostly v přísné náboženské komunitě, nemají povoleno číst ani psát, trpí období sexuálního násilí… Schází se proto ve stodole, aby prodiskutovaly, co bude dál. Zda půjdou za lepším příštím, zda zůstanou a odpustí svým útočníkům, zda se pokusí mít v komunitě „rovnější“ slovo… Jsou přeci víc než jen majetkem, od kterého se očekává, že bude poddajný a zticha. Každá z hereček dostane prostor, aby zazářila. Vesměs se to daří. Celé se to nicméně odehrává v dlouhých, komorních, melancholických tónech. A u diváků to bude mít obtížné.

Černobílé vztahové peripetie. Doslova. Nicméně právě stylizace do černobílé mi seděla, stejně jako ústřední herecké trio. Nejvíc asi Elizaveta Maximová, zvlášť její příchod po nevydařené premiéře zmodernizovaného antického dramatu je moc fajn. Jinak se hlavní linie točí okolo „lehké“ manželské krize mladého páru, kterou ještě prohloubí příjezd nové herečky do kladenského divadelního souboru. Holt chilský režisér se rýpe v českých vztazích, chybí mu u toho výraznější myšlenka a chytřejší scénář, což s sebou nese množství drobných i větších skvrn na kráse.

Mezi bravurními thrillery Sedm a Klub rvářů vtěsnal David Fincher Hru.. a bohužel, pro tentokrát superlativy šetřím!! Má sice slušnou atmosféru, ale nedokáže logicky navazovat jednotlivé scény. Tváří se celou dobu velmi „jinak“, ale ani výborně napsaná a zahraná postava Michaela Douglase nezachrání nevyrovnané tempo a rozporuplný sled událostí!!

Televizní seriály zaplavily tuzemské obrazovky, bez klepání a upozornění se usadily v hlavním vysílacím čase a večer co večer zkouší naši benevolentnost. Na české poměry ovšem připravil nadstandardní ságu režisér Jaroslav Brabec a pod jeho vedením vznikl prozatím umně zrežírovaný, výtečně napsaný a brilantně obsazený seriál, který je tu pro ty, které ještě zajímají silné příběhy, motivy, pohnutky a sny jednotlivých postav a neomezují se na pouhé kdo, kde a hlavně s kým. Našlápnuto mají hrdinové jedné malebné vísky slušně!!

„Vrátím se po setkání anonymních alkoholiků.“ – „Oh, Larry, nevěděl jsem, že máš problémy s pitím!“ – „Vlastně nemám, ale na takových místech se dneska uzavírají obchody!“ Poměrně vydařená satira na Hollywood a jeho mechanismy, které reprezentuje ambiciózní a zároveň arogantní šéfíček Tim Robbins, který náhodný zločin obrátí ve svůj prospěch. Jedovatý kousek umně představuje až paranoidní filmařské prostředí, které vedle sebe lepí scény s těmi největšími hvězdami továrny na sny, které hrají za symbolický peníz, ba dokonce zadarmo. A své postavy i samotný systém parodují. Altman sice vypráví o zločinu, ale ten ho příliš nezajímá, stejně jako vyšetřování vedené Whoopi Goldberg, mnohem víc jeho zájem prahne po fungování filmového byznysu. Cynický úšklebek do vlastních řad.

Tohle pokerové drama se hraje hodně ve stylu vabank. Poker představuje spíš jako styl života než jako profláknutou karetní hru. Tahle závislost se stane osudnou sympaťákovi Mikeovi, který jednoho večera dostane od stolu pořádně za vyučenou. Inteligentní skautík se totiž ponořil do partie s ruským žralokem, až mu zbylo prázdné plato, nevěřícný pohled a zoufalství, co řekne své milé. Na čas mu to ale otevřelo oči s tím, že karty do ruky už nevezme a dostuduje práva. Jenže to by právě nemohl vylézt z basy jeho letitý kámoš, který nasekal a ještě naseká pořádný dluh, takže pakl karet se začíná znovu hlásit o slovo. John Dahl a dvojice scénáristů mile překvapili. Všechno je to pochopitelně docela dost předvídatelné, ale tenhle pokerový vesmír má své kouzlo a tah na branku, takže dramatický je sám o sobě. Když navrch poteče do bot, pomůžou herci: rozpolcený Matt Damon hraje to, co se od něho očekává – milý hošan, od kterého si babičky nechávají nosit nákup až do kuchyně. Edward Norton v době svého velmi zajímavého období (kdepak ty časy jsou?) je zkažený průšvihář, který doufá, že to tonoucí stéblo někdo vytáhne, potěší i karbaník John Malkovich, který seká hlášky jak Baťa cvičky a svých pár minut na place si sakra užívá. No, a Martin Landau je herecká kapitola sama o sobě. Ve výsledku (i dnes) slušné karetní setkání aneb ovci můžeš ostříhat mnohokrát, ale stáhnout z kůže pouze jednou.