castor

Výhradně postavené na vzhledu hlavní hrdinky, ze které udělal její pozdější manžel hvězdu první velikosti. A představil světu také letovisko Saint-Tropez. Ženy ji pomlouvají, muži obdivují. A mně to jednou bohatě stačilo.

Obehrané schéma „viděl, co neměl“ zaujalo léta páně 1997 také věhlasného Clinta Eastwooda, který v té době sice neměl zmáknutou režii tak jako v posledních letech, ale (i přes nesporné výtky) docela chutná i dnes. Tentokrát přestárlý zloděj velkého formátu nepočítal s tím, že se stane ze šmíráckého úkrytu svědkem i jednoho mordu. Střílí členové ochranky, všechno ztropil samotný prezident Spojených států. Tak trochu fantazijní příběh tahá do průměrných čísel právě režisér a ústřední herec Eastwood. Jak moc je bezradný při ústřední natahované scéně á la pár facek a pokus o znásilnění od opilého sadistického prezidenta, o to víc je jistější v následujících desítkách minut. Jen ten scénář!! Ten lecčemu dává korunu a nejednou se ocitá až na hranici nechtěné parodie. Pořád jsem ale cítil jakousi staromilskou atmosféru a snahu alespoň někdy diváka překvapit, takže ty tři hvězdy nechám!!

Pitvořící se blbůstka se stále půvabnější Alexis Bledel. Příznivci lidských dramat a kavárenští intelektuálové tak budou samozřejmě naštvaní, na ty ostatní čekají situace a vztahy vykreslené se spletitostí leporela!! I když příjemně vykreslené..

Legální výroba narkomanů po americku. Známky závislosti u pacientů? Kdepak! „Jde o pár míst v Západní Virginii. Je to kulturní. Tihle horalové jsou závislí na kdečem!“ Jejich úkolem bylo prodat doktorům medikamenty na opiové bázi, jejichž účinky masivně propagovaly farmaceutické firmy. Agresivní marketing, zamlčování i vyloženě lhaní o návykovosti. Stačil sloupek v novinách o pěti větách či pár zmanipulovaných vědeckých grafů. Na OxyContin si prý závislost vytvoří méně než procento lidí. Je to přece celé o systému postupného uvolňování, takže se z něj dotyčný nemůže rychle dostat do rauše, opojení, chcete-li. Minisérie Dopesick nám v dialogově velmi obsáhlém provedení odkryje, jak se postupně stal lék proti bolesti obrovským strašákem. Doktoři jej začali ve velkém předepisovat i pacientům, kteří jej nepotřebovali. Purdue Pharma by mohla vyprávět. A takový maloměstský lékař Michael Keaton, který „zázrak“ předepsal po zranění zad Kaitlyn Dever, se ani nenadál a už byl součástí mašinérie, kdy mu na konferenci posluchači hlasitě aplaudují. A pak sám dostane po dopravní nehodě individuální dávku. Čeho asi? Celé se to odehrává v několika časových rovinách, což může být na začátku trochu matoucí. Sledujeme tak osudy několika obyvatel horského městečka, snahu agentky DEA (Úřad pro potírání drog) Rosario Dawson, hledání Peterem Sarsgaardem klíčových svědků, kteří by se nebáli vystoupit před velkou porotou. K prvním třem dílům jsem měl drobnější výhrady, uchopení totiž žádalo značnou diváckou pozornost, pak se to ale solidně rozběhne a náramně to graduje. Skvělé herecké výkony a atmosféra zmaru. Danny Strong zaválel, jeho nezkrášlující pojetí nastavuje skrze lékovou epidemii zrcadlo „zvláštně uvažující“ zaoceánské společnosti. Protože Amerika není jen země neomezených možností, ale taky nesmírně naivních lidí.

Před lety raketově odstartoval jednu hvězdnou kariéru, ukázal, co všechno se dá udělat s lidským obličejem, v posteli vyzkoušel vděčné majitelky nalezených domácích mazlíčků a do spodního prádla svlékl policejního poručíka s tváří Sean Young. Ostatní zúčastnění dělají Jimu Carreymu pouze křoví. On je v podstatě jedinou postavou, se kterou film padá i boduje. Carrey, který svou předchozí televizní kariéru založil hlavně na improvizaci, rychlém žvatlání a kroucením huby, si zvířecím detektivem udělal pořádné jméno a významný vykřičník v diářích producentů nejen komediálních látek (ve stejný rok přišly i taškařice Blbý a blbější a Maska, následoval i záporák Hádankář v Batmanu navždy). Scénář je samozřejmě šitý horkou jehlou, jednotlivé scény jsou spíš komickými výstupy, které ve střižně nějak logicky seskládali. Je však evidentní, že Ace Ventura nestaví své kvality na zápletce, ale tvůrci zdůrazňují jeho důvtipné řešení situací spojených s bláznivým chováním. Nebýt hlavního herce, výsledek by byl poloviční. Ostatně výsledku nikdo dvakrát nevěřil. Na druhou stranu je férové připomenout, že právě obličejové svaly hlavní postavy a jeho repliky jsou natolik rychlé, že divák, neovládající plynulou angličtinu, nestíhá zvedat hlavu od titulků a zase zpět. Český dabing totiž Carreyho dikci nahradit určitě nesvede.

Carreyův temperament a zápal pro situační komiku pokračuje, znovu řadu scén vyhání do absurdních vod a znovu vše tak nějak stojí a padá právě s hlavním představitelem. Scénář je vykalkulovaný produkt podle příručky, kolikrát nedrží pohromadě a jen lepí scény, ve kterých Carrey ukazuje, co všechno se dá udělat s lidským obličejem. Jinak ale dvojka trpící všemožnými chorobami pokračování.

Očekával jsem podstatně nápaditější jízdu!! Jeden sekne v Anglii s prací v docích, druhý zase se studiem, další se vrhne do politických otázek, všichni a mnoho jiných se ale v bouřlivých letech šedesátých ocitají v New Yorku, v městě, které nabídlo Julii Taymor rozmanitou půdu pro její klíčový tah – a to jest použít legendární songy nesmrtelných Beatles (zazní jich na tři desítky). Muzikál je jedním z mých TOP žánrů, režisérka s ním pracuje precizně, mění aranžmá, střídá zpěváky, takže se uprostřed muzikálových čísel vystřídají prakticky všichni, co mají k ději co říct. Je to spontánní, je to chytlavé, ale PROSTĚ to není ono!! Taymor neumí všechny na první pohled skvostné nápady náležitě prodat, mnohdy jí hapruje dynamika (vzpomeňte na Moulin Rouge), až to místy vyznívá JEN jako pouhá rekapitulace éry jedné zbožňované kapely.

.. aneb jak krásnou Rose Byrne „sbalí“ pořádný pošuk Hugh Adam Dancy!! Koukatelné ano, nějaké zásadní sdělení nikoliv, i když tvůrci představují další poruchu autistického spektra (Aspergerův syndrom). Ta se u hlavního hrdiny projevuje sníženou kvalitou sociální interakce, naopak enormním zájmem o astrologii. Právě onemocnění ale mnohdy působí jako poměrně zoufalá berlička tvůrců, kteří jinak přichází s tuctovým příběhem, který hned vyprchá s příchodem závěrečné stmívačky. Moc rádi by získali cejch malého velkého dramatu, ale drama Adam postrádá to lákavé kouzlo Forresta Gumpa, Rain Mana a dalších podobných existencí. Jako romance, drama nebo komedie nefunkční, jako jakýsi spletenec všeho zmíněného nakonec jen solidní průměr!!

Podprůměrná záležitost, kterou ale spolehlivě prozáří Emmanuelle Chriqui.. Ostatní potencionální zážitky tvůrci svým neumětelstvím dokonale smrštili na minimum!!

Když se dají do mixéru absurdní situace v civilním pojetí, velmi slušně vykreslené postavy, inteligentní humor a výborní herci v čele s mým oblíbeným Madsem Mikkelsenem, a tu mašinu pustí osvědčený režisér a scénárista Anders Thomas Jensen (napsal hned několika výtečných příběhů pro Susanne Bier), máme tu další milý malý film!!