castor

Setkání ze střední na vánočním večírku. Daniel, Johnny a Ali spolu, zatímco u prvního jmenovaného se doma dějí nehezké věci. Vracíme se flashbacky do Vietnamu, kde dál pokračují nemilé osudy mladého Kreese. Závěr není nakonec tak úderný, nicméně se tři senseiové potkávají/utkávají v jednom dojo. Čtvrtá série snad brzy zaklepe na dveře.

Robby si vybral špatného senseie, Johnny zase špatnou objednávku v restauraci. Společnost má ale luxusní. Díl o velkém vzpomínání na staré dobré časy a snaha spojit dvě dojo proti Cobra Kai. Je s podivem, že tahle dvojka (Ralph Macchio a William Zabka) roky sbírala jen filmové drobky a pak přikluše s něčím, v čem funguje naprosto přirozeně. Radost!! Dál navíc velmi sympaticky demonstrujeme, jak mohou křivdy minulosti i po mnoha letech plodit nové a hlubší sváry.

Po roce jsme zpět. Školní rok se blíží a Harry se nemůže dočkat. Znovu pláchne svým odporným pěstounům a ve škole v Bradavicích potkává dobráckého obra Hagrida, velkého soka Malfoye a především šibalského kamaráda Rona a bystrou knihomolku Hermionu. Nově na něj čeká i nebezpečný učitel obrany proti černé magii, a aby toho nebylo málo, slyší výhružné hlasy. I dvojka je věrná předloze. Potíž je v tom, že mnozí byli okouzleni jedničkou, protože byla nová a velmi očekávaná, v pokračování to nicméně chtělo víc invence a rafinovanosti. Prostě Chris Columbus, který byl pro své vydařené rodinné kousky tak trochu logickou volbou, nastolil nějaký standard a moc se nesnaží, aby jej někam posunul. Ale ať nerýpu, famfrpál vypadá lépe, obecně se triky vydařily víc než napoprvé, z dospělých herců je znát, že si své role užívají, cukrovatost a infantilnost jsou taky lehce na ústupu. Prostě je to krapet dospělejší.

Mladá neústupná novinářka se zakousne do okolností nalezených milostných dopisů a chce zjistit, jak v druhé polovině 60. let dopadla láska dvou lidí, kterým nebyl osud zrovna nakloněný. Zatímco jeho vlak pomalu mizí v dáli, k ní se dostáváme v době, kdy se vrací domů k manželovi z nemocnice: po dopravní nehodě, se ztrátou paměti, s jizvou na srdci. Neříkám, že padám na zadek, ale obě časové linie jsou samostatně docela zajímavé a působivé, i když je málo pravděpodobné, že vykouzlí nějaké hlubší emoce nebo dokonce slzy. Úplně totiž nerozkvete ani vztah z minulosti, ani ten lehce nucený ze současného Londýna. Ta pravá romantika tak nějak zůstává pouze na papíře. Svéhlavá a okouzlující Felicity Jones nicméně znovu baví.

„Svět potřebuje Cobra Kai!“ Jenže ač jsou drsňáci, neútočí na soupeře zezadu, nebo když je zraněný. Karate svět je tudíž zase v pořádku, otázkou je, co s tím udělá návrat známé tváře – Johna Kreese. Laťka zůstává vysoko, potěší i jedince, kteří nemají až tak vřelý vztah k původní filmové trilogii (ale samozřejmě je éra 80. let neminula). Občas se to místy drolí a zbytečně zavrtává do rodinného melodramatu. I vztahové peripetie jsou poměrně mdlé. Každopádně když to dějově vázne, nabídne díky bohu každá epizoda nespočet vtipů, kdy mnohé z nich opravdu skvěle fungují. Dál to baví, je vidět, že se sešel tým lidí, kteří nad výsledkem přemýšlejí a rozumějí oběma dobám. A hlavně nás vracejí do té, kterou jsme měli tak rádi. Johnny se na „stará“ kolena seznamuje s počítačem nebo Facebookem a dál rozsévá moudra po staru (prostě od plic), a když přijde průšvih, zažene ho buď pěstmi, nebo pivem. Báječným kontrastem k Johnnymu je samozřejmě Daniel, uznávaný podnikatel a milující otec. Je samý úsměv, vzor poctivosti. Navíc nechce, aby karate bylo za zloducha. Jenže jeho vášeň pro Miyagi-Do ohrožuje jeho byznys. A když pak na sebe senseiové narazí v restauraci... úžasné. Vyvrcholením série je pak dlouhotrvající bitka dvou skupin přímo na chodbách školy. A ta potvrzená žádost o přátelství... Skvělá pozvánka na třetí sérii.

Ještě, než vyprávěla historku o tom, jak si jednou na hudebním táboře strčila flétnu…, vytušila dospívající dcera Alyson Hannigan, že její nová matka není běžným člověkem. Otec je totiž vědec a radarovými paprsky hledá mimozemské formy života. A při zopakování svého experimentu může zachránit planetu jisté mimozemšťanky, která je vyslaná dolů na Zemi a která pochopitelně nejprve totálně tápe v pozemských poměrech. Výsledkem je typický americký produkt, který sází na (vesměs neoriginální) situační gagy. Průběh děje nijak nepřekvapí, takže ty tři dietní hvězdy jsou hlavně za sexappeal Kim Basinger a sympatickou komiku Dana Aykroyda.

Cynický polda ve světě s vlastními zákony. Michael Cimino pět let po umělecké smrti přeci jenom přišel s novou látkou. Poté, co byly jeho projekty po komerční katastrofě v podobě Nebeské brány zrušeny nebo on nahrazen jinými tvůrci, vzniknul thriller, kterak veterán z války ve Vietnamu s hlubokou nenávistí vůči Asiatům vyšetřuje vraždu a narůstající napětí právě v newyorské Čínské čtvrti. Od začátku jsem měl problém s několika postavami, o sympatiích se dá hovořit jen velmi vlažně, s vyhraněným egoistou v čele. Jeho vyšetřovací metody jsou problematické, jeho chování (i v soukromí) otravné. Neříkám ovšem, že by byl Mickey Rourke špatný. Ale jeho postava zlomeného poldy mi vadila. Potěší atmosféra Čínské čtvrti, která dýchá životem i místními pravidly, která udávají rodinné klany a triády, potěší několik velmi solidně natočených přestřelek a násilných scén. Naopak řada dialogů je výrazně delších, než bych si představoval, řada scén je nudných a nevýrazných. Celkově žádné překvapení, nic navíc.

Úspěšný (avšak chladný) advokát, který po náhodném incidentu přichází o paměť. Hledá sám sebe, vlastní tvář i rodinu, nachází skutečné hodnoty života ve smyslu „mějme se všichni rádi“, které jsou na míle vzdálené honbou za úspěchem a vydělanými dolary. Dosud se neptal, neřešil, co druzí chtějí. Své rodině prostě dával to „nejlepší“. Teď dostal šanci začít znovu. A s pravými hodnotami. V případě předchozích řádků překvapí jméno režiséra. Na Mika Nicholse je to prostě docela učesané, přímočaré a plné morálních plků. Herci fajn, atmosféra fajn, ale celkově je to nevýrazné. Karty jsou velmi brzy jasně rozdané a někde od půlky se nemáme čeho chytit. Určitě překvapí jméno scénáristy!

„Dospělí chlapi se budou házet do bazénu!“ Nostalgie, 80. léta, limonádové trable, lehce umělé konflikty a rivalita. A staré dobré karate. Kdysi to bylo naopak: sic zmetek, ale prachatej. Otčím Johnnyho Lawrence měl totiž peníze, ale dobře se k němu nechoval. I proto začal Johnny s karate. Daniel LaRusso žil rovněž v neúplné rodině, peníze ale neměli. Teď se jejich role vyměnili. Danny má velký dům a prosperující firmu, Johnny čistí septiky a věsí plazmové televize na špatné stěny. Žije sám, má syna, se kterým se nestýká, do dojo dávno nechodí, chlastá a čumí na staré fláky (Železný orel nebo Do útoku). Prostě uvíznul v 80. letech. Navíc mu zrovna mladá ucha nabořila jeho milovaného Pontiaca. Z opravny odchází s bonsají. Od kohopak ji asi dostal? Je úžasné vidět, jak tvůrci vzali z úvodní trilogie jen to smysluplné (staré dobré karate, slušně uchopené postavy) a obalili to dalšími nosnými prvky (včetně humoru) pro svoje mnohem bohatší vyprávění. Tohle dvacetiletí diváci nemůžou absolutně pobírat. Zázraky se dějí. Úsměvných až zoufalých snah o oživení dávno mrtvých kultů už tady nemálo bylo, tentokrát to vyšlo. Zaslouženě. Je s podivem, že ústřední dvojka (Ralph Macchio a William Zabka) roky sbírala jen filmové drobky a pak přikluše s něčím, v čem funguje naprosto přirozeně. Moc fajn pocit. Mimochodem skvělá hudba. „Až bude po všem, budeš litovat!“ – „Jako by někdy bylo po všem!“

Před pár týdny jsem shlédnul Gunpowder Milkshake, jehož snaha o stylovou akci a sexy vizuál se začala nečekaně rychle zajídat. Dámy nicméně dál potřebují své hrdinky, které potrestají (rozuměj rozsekají) všechny ty dareby mužského pohlaví. Proto je tu nájemná vražedkyně Kate. Ta ovšem zjistí, že jí zbývá pramálo hodin života. Nesáhne po kapesnících, ani si nepustí oblíbený díl nějaké telenovely, ale je odhodlaná najít lidi, kteří jsou za to všechno zodpovědní. Celkově se na to dívá díky solidní akci i vizuálu docela hezky. Jasně, co se syrovosti týče, s Atomic Blonde nebo Johnem Wickem se to nemůže srovnávat. Ale má to pár slušných hlášek, docela dost solidních nápadů (nemyslím tu nehezky digitální bouračku), neony, cool soundtrack a Mary Elizabeth Winstead, která mi v akčním podání sedí víc než kdejaká její předchůdkyně. A užvaněná dívčí japonská parťačka mi překvapivě nevadila. Velmi slušné tři hvězdy.