castor

Ještě určitě před půlkou jsem se přistihl, že to vlastně moc nevnímám. Dva „postřehy“: od pokračování člověk očekává, že bude na první film nějak navazovat. Zůstal jen uhozený motiv změny pohlaví přes noc (tentokrát se žena změní na muže, protože ji potká celá řada negativních událostí, opije se a vleze k vědmě). A pak je tu ústřední duo: zatímco se Anna Polívková s mužským mozkem před lety popasovala opravdu výtečně, Langmajerovo ztvárnění ženy je snaživé, ale vesměs uječené a hysterické. Přitom se její/jeho postava psycholožky původně prezentovala jako silná a sebevědomá žena. Celé je to morálně pochybné, prázdné a plné stereotypních charakterů, ostatně o letitých zásadních vadách na kráse českých komedií bychom se mohli bavit hodiny...

Před několika lety jsem zkouknul pár titulů (Město, Tumbledown, Dárek…), díky kterým se jsem se zamiloval do (citlivého a přesvědčivého projevu) Rebeccy Hall. I poté tu a tam natočila nějaký solidní kus, ale žádný ji definitivně nenakopnul směrem do první herecké ligy. Nezmění na tom nic ani režisér David Bruckner a jeho tísnivý a zatraceně pomalý kousek. Pozvolna odhaluje okolnosti okolo sebevraždy jejího manžela. Pochopitelně začneme záhy pochybovat, zda bylo jejich soužití skutečně harmonické, zároveň nás budou strašit nevysvětlitelné jevy z jejich společného (odlehlého) hnízdečka lásky. Výsledek nabízí velmi solidní řemeslo, které má atmosféru, má výbornou Rebeccu, ale má i docela (zejména v závěru) nezvládnutý scénář.

Monica minule požádala o to, aby krátce žijícího synka mohli pochovat poblíž ranče. Půjde o indiánský obřad. John Kayceho vyzývá, ať jí vyhoví a dá, co potřebuje, což Kacey vyřeší po svém: odevzdáním odznaku. Lloyd má narozeniny a Beth hodlá oslavovat s rančery. A nenapadne ji nic lepšího než vyrazit do baru. A samozřejmě se chová jako naprostá krá… prostě jako Beth, jejímž nejsilnějším štítem je jízlivost a sklenka vodky. Každopádně stará dobrá americká kabelovka Paramount Network si zatím může mnout ruce: kvalita seriálu je pořád nadprůměrná, navíc láká miliony diváků, přičemž tahle série obzvlášť.

V minulé sérii tvůrci Jamieho trochu odklidili na druhou kolej, teď by se mohl dostat zase víc do popředí. A i nový (půvabný) protivník z Market Equities v něm vidí skulinku. Jinak se ale Johnovy kroky v nové roli nelíbí ani jeho odstrčenému synkovi, ani senátorce Lynelle, pomstychtivá manipulátorka Beth svého bratra varuje, aby Johnovi už nikdy neodporoval. A zatímco minule bylo tím hlavním u honáků napětí mezi Lloydem a Walkerem, teď se asi budeme víc pohybovat mezi mnohasethlavým stádem dobytka. Už jen kvůli z řeky vyloveným obojkům s vysílačkou. Čeká nás nicméně 14 dílů, právě těch se z hlediska příběhovosti docela obávám.

Jsem rád, že se kritici (v minulosti) nepo*rali třeba ze Svěráků nebo Hřebejka, když měli nasazený nějaký svůj nový kousek, který prostě nebyl kdovíjaký, a jednoduše neposbíral, co se dalo. V posledních letech kritici volili jiné vítěze, než bych si přál, ale respektuju to. Pořád jde ale o slavnostní ceremoniál, který má i pobavit, ovšem už loni to bylo z moderátorského hlediska peklo, letos jsme v zoufalství klesli ještě možná níž. Komunikace s publikem byla nulová, to bylo nucené sledovat rádoby umělecké figury a situace. Zlaté někdejší duo Plodková a Havelka. Jinak se solidně urodilo na poli televizní tvorby.

Maso se důkladně dusí, omáčka bublá, z kořenové zeleniny jsou vmžiku kostky. A furt někdo ječí. Pohled na chod kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland plný několika ztracených existencí je poměrně náročný. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné opravdu vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti, protože…

Mia Goth a Ti West si evidentně rozumějí. Stejně jako u předchozího titulu X trvá poměrně dlouho, než se přejde k nějakým ostřejším momentům, ale právě ta dávka trpělivosti, kterou režisér West (natočil i dva díly dravé série Oni) předvádí, mě znovu bavila. Víc než o příběhu je to o budování konkrétního charakteru. Pearl v době přetrvávajících následků španělské chřipky hledá místo v životě, zatímco její manžel slouží v Evropě během první světové války, a zatímco je odkázaná na život vedle své matky, přísné oddané katoličky, a invalidního otce. Dřinu na farmě chce vyměnit za svět filmu, na které by její vrstevnice chodily do místního kina. Celé to začíná jako barevné naivní drama o snech jedné dívky, která si nicméně třeba cestou z nákupu odskočí do polí „zasouložit“ se strašákem, abychom stále hlouběji vnímali její výkřiky vzpoury proti okolnímu světu. Vše to samozřejmě vybublá a mnozí se minimálně zaradují. Goth, která začínala pod vedením Larse von Triera a která evidentně netouží po romantických komediích, jen potvrzuje, že je zatraceně talentovaná.

Montana zůstane Montanou. „Aktuálně nás berou jako hřiště pro boháče. S tím je konec. Zvolili jste mě správcem tohoto státu, místní půdy a jeho obyvatel, a přesně tím taky budu. Ochránci přírody se rádi dohadují, co je nejcennějším zdrojem Montany. Vodstvo? Vlci? Stromy? Odpověď je prostá. Jste to vy. Farmáři a rančeři, kteří žijí s půdou, ne na ní.“ Z Johna je guvernér, životní trable v ryze amerických mantinelech ale pochopitelně pokračují. Taylor Sheridan má na kontě několik úspěšných zářezů na stříbrném plátně a hlavně má producentsky a scénáristicky pod palcem na desítku televizních projektů, kdy Yellowstone platí k těm vybroušenějším diamantům. Nejsou to s otvírákem (logicky) takové hody (viz koordinovaný útok na rančerskou rodinu z minula), ale parta kolem Kevina Costnera si o pozornost znovu říká.

TRAVOLTŮV DÍL: Ten, jehož kariéra se raketově nastartovala i kvapně splaskla. Ten, který je velkým milovníkem letectví. Ten, který vyzval princeznu Dianu k tanci. Ten, který se hlásí k té divné církvi. Ten, který je specialistou na kasovní propadáky. Ten, jehož osobní život přinesl tolik zvratů a těžkých momentů. Jako by byl každý jeho úspěch vykoupený nějakou tragédií. Protančil se Horečkou sobotní noci a Pomádou, taneční kroky po letech oprášil i v kultovním Pulp Fiction. Jeho tanec života měl ovšem mnoho bolestivých kroků: během natáčení Horečky umírá jeho přítelkyně (jeho první velká příležitost tak vlastně znamenala dvě role: suverénního diskofloutka Tonyho a muže pečujícího o umírající partnerku), úspěch Pomády, která oslovila ještě širší publikum, zase zastiňuje smrt jeho matky. Rakovina mu vzala i herecké partnerky (Kirstie Alley ze série Kdopak to mluví či Oliviu Newton-John z Pomády) a především manželku Kelly Preston (2020), se kterou společně překonávali i tragické úmrtí (2009) šestnáctiletého syna. Dokument nicméně trpí spoustou frází, objevují se v něm nikterak zajímavé mluvící hlavy, řadu stěžejních rolí odbydeme jen fotkami (Pulp Fiction, Tváří v tvář), herecky zajímavou druhou polovinu 90. let prakticky ignorujeme. Tvůrci se pak otírají o průšvihové Bojiště Země a najednou skočí až k Hairspray. Finále podivně zrychlené.

Zákazníci žádní kravaťáci. Žádná franšíza, ale podnik, který vedlo už několik generací. Na sendvič s hovězím tady slyší. Každopádně nevím, zda po dni v práci plném nejrůznějších problémů potřebuju sledovat uječené kuchaře, kterým se pořád něco nelíbí, celé je to zaskládané nadávkami a úzkostnými stavy. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti... druhou sérii si nechám ujít!