castor

Po pár předchozích zaškobrtnutí se finále blíží pomocí dílů, které víc myslí na akci a napětí. Divák se v ději nakonec nějak najde, ale těch odboček je víc než v první sérii, hodně postav a motivů ovšem ještě dokonale promyšlený politicko-špionážní thriller nedělají. Generál Miguel Ubarri zdá se bude nakonec tím jazýčkem na misce vah. Ryan a Mike November se mylně domnívají, že Jim Greer nastoupil do letadla směr Spojené státy. Příliš možností nezbývá. Každopádně ve Venezuele jde prostě všechno: prezident Nicolás Reyes kvapně popostrčil volební klání: hned na následující den.

Platí, že tvůrci mají schopnost po zdánlivě pomalém úvodu jednotlivých epizod přijít vždy s co nejefektivnější gradací. Tady je v podobě jedné velké ztráty na životě i strhujícího finále. V jeho případě mají naši hrdinové možnost nasednout do letadla nebo zůstat, ovšem už nebudou pod ochranou. Vztahy mezi venezuelskou vládou a americkou ambasádou se totiž vyostřují. Víc než v palácích a kravatách se konečně jedná víc v džungli, kde po dlouhém úsilí dochází k setkání se ztraceným mariňákem. Mike November cool. Hoši (včetně Ryana) jsou to nicméně ostří: nejí, nepijí, nespí a jsou neustále ostražití.

Když mafiánští předáci udělají chybu a zemře řidič náklaďáku, netuší ještě, že šlo o bratra místního poldy. Je to horal, který před lety přišel z drsného venkova do velkého města. A právě v horách nechal početnou rodinu, kdy zejména starší horkokrevný bratr s tváří Liama Neesona má za to, že bráška s policejním odznakem jedná moc pomalu a ještě zbytečně slušně. Zálesácké instinkty nicméně dlouho odpočívat nebudou. Měl sice k dispozici celou plejádu slušných herců, věčný rutinér John Irvin přesto své dítko nepodpořil téměř žádnou scénou s přidanou hodnotou. Je to jen šedý průměr, kdy kolikrát někdo jen někam přijde, procedí pár ostrých slov a zase zmizí. Třeba stejně starý Road House představoval jinou kávu. 50%

V dramatu Nic než pravda se solidně zavrtal do palčivých otázek mediální zásadovosti i senzacechtivosti a zachytil u toho bezvýchodnou situaci, ve Strašácích zase navodil slušnou atmosféru balíkova, ve kterém se zjeví krásný bohatý pár (pisálek z Hollywoodu a provokující kráska). Režisér Rod Lurie dle mého umí. Nejprve sice hodně dlouho představuje život na základně (a určitě pár scén vynechat mohl, o tom žádná), aby následně začalo atmosférické inferno. Vybral si totiž látku, kterak skupinky vousáčů (a pak hodně velká banda vousáčů) atakují nejodlehlejší a nejhůře přístupnou z řetězce základen vybudovaných americkou armádou v naději, že zabrání volnému pohybu talibanců mezi Afghánistánem a Pákistánem. Povstalci to nejprve zkoušejí poměrně naivně, pak ovšem spustí masivní sílu a armádním hlavounům v praxi dokážou, že se dá základna jen velmi obtížně bránit. Jedno brzké ráno tak zazní první výstřely, po kterých k zemi padají první američtí vojáci. Medaile cti se začínají třást. Američtí patrioti sice dostanou nažrat, ale žádný velký patos to není. Naopak se nám dostane množství velmi dobře natočených drásavých momentů. Zvuk jede, kamera jede, efekty fajn. Za mě (v dietním filmovém roce) spokojenost.

Prezident Nicolás Reyes ve velkém vnímá, že ne všichni jsou k jeho osobě loajální. CIA nabízí jeho generálovi ochranu výměnou za spolupráci. Linie Harriet překvapivě mdlá. Reyesova těžební operace v džungli a jeho spojení se smrtí senátora má stále hodně neznámých. Zatímco v první série nebyli Suleiman a jeho pohůnci jen černobílými teroristy, tady záporné postavy moc dobře vykreslené nejsou. Až na jednu (Max), jenže ta navždy mizí ze scény. Bohužel.

Uber se ztratil v džungli a Ryan dostal letenku do USA, o kterou rozhodně nestojí. Kandidátka na venezuelskou prezidentku doma přijme nečekanou návštěvu. Její manžel byl totiž velmi upřímný směrem k současné hlavě státu, a proto je měsíce tak trochu nezvěstný. Honička po londýnských střechách s modrookým blonďákem je výtečná. Role Harriet je naopak docela zklamáním.

Ryan má kuráž vlézt i do druhého kontejneru a Uber má docela pech. Bylo jasné, že v 90. letech skvostný záporák Arnold Vosloo jen tak nevyklidí pozice. Celkově ale v porovnání s první sérií hlavní rozdíl vidím právě ve vykreslení záporáků, protože tehdy jejich kápo Suleiman rozhodně nebyl černobílou postavou, jeho motivacím se tvůrci poměrně do hloubky věnovali. Diváka může nicméně těšit, že Amazon na projektu evidentně znovu nešetřil a na výsledku je to zatraceně vidět.

Jak si Václava Havla pamatujeme? Skrze jeho hodnoty, které ctil, skrze jeho důvěru ulice/obyčejných lidí, skrze jeho jméno za hranicemi, skrze jeho prozápadní orientaci, skrze smysl pro humor, jisté rebelství, skrze jeho první novoroční projev, který nešetřil kritikou poměrů v zemi, která podle něj „nevzkvétá”. A pro mnoho jiného. Chápu, že si tvůrci nevybrali Havlovu prezidentskou kariéru a končíme jeho vstupem na balkon před zaplněné Václavské náměstí, ovšem… zoufale mi chybělo, že jsem ve snímku režiséra Slávka Horáka neviděl Havla s někým diskutovat, neviděl scénu, která by ukázala sílu jeho slova, jeho intelektuálství. Tenhle Havel prostě nepřináší nic nového. Jen nabízí pár momentů z morálního dospívání chybujícího manžela a dramatika. A pozdějšího nepravděpodobného hrdiny. Ano, Viktor Dvořák je mu místy hodně podobný, ovšem živelnost přítele Pavla Landovského (Martin Hofmann) mě bavila o dost víc. Dvořák se místy hodně upíná k Havlově charakteristické výslovnosti hlásky r (a typickým řečnickým pomlkám), jenže někde v půlce jeho soustředěnost klesá a v dikci není úplně důsledný. Nevyčítám mu to, ale prostě je to znát. Přesto klobouk dolů. Naopak přes prsty by měl dostat zvukař. Nechápu, jak to mohlo po zvukové stránce projít. Buď jsem nahluchlý, ale některým dialogům bylo zoufale špatně rozumět. Hudební podkres, kamera nebo výprava jsou fajn, ovšem scénář je prostě neobjevný. Celku chybí emoce. A čekal jsem, že mě to zasáhne mnohem intenzivněji.

On už to trvá dobré dvě dekády, kdy Steven Seagal vlastně jen úsměvně mává rukama a kmitá prsty jak na nějakém besídkovém setkání v mateřské škole. První Američan, který v Japonsku otevřel školu aikida, už nikdy neopráší starou slávu a jen zoufale spoléhá na milosrdný střih. Tvůrci do akce vkládají nejrůznější serepetičky včetně otravných zpomalovaček, hlavně, aby to vypadalo co nejlépe. Pánové, nevypadá! Jednotlivé akční sekvence mají mdlou choreografii, zadýchaný bitkař (a kdo ví, jak často nahrazován dubléry) je spíš k smíchu, děj a díry v něm raději neřeším.

Rozjela se linie s Harriet Baumann (Noomi Rapace), ve venezuelské vládě je evidentně cosi shnilého a Filiberto, kapitán státní policie, má strach o svůj život a žádá o azyl. Měl totiž na starost zabezpečení eskorty, která převážela Ryana a senátora. Dostal prachy, aby odklonil senátorův konvoj jiným výjezdem. O nic dalšího se nezajímal, což nakrklo minimálně Ryana. Takový lehce uklouzaný díl, navíc se objevilo docela hodně postav. Amazon nicméně na projektu evidentně nešetřil a na výsledku je to znát.