castor

Kdo všechno se nachází v zajateckém táboře a jak moc ovlivní bleskurychlé prezidentské volby masové hroby, jejichž nevybíravé záběry poslal Ryan několika médiím? No, ono to s těmi volbami nebude zase tak žhavé, protože Reyes nemá problém znovu všechno odvolat. Závěrečný díl je už dost patriotický, Ryan prostě nepoleví a jde si srdnatě za svým. Amazon nešetřil a sype jednu vizuálně fajn scénu za druhou. Celkově ovšem tenhle konflikt působí povrchně a neúplně, tudíž klidně končí tím, že banda po zuby ozbrojených Američanů pobíhá v prezidentském paláci. Hoši (včetně Ryana) jsou to nicméně ostří: neodpočívají, nejí, nespí a bojují za důležité věci.

Clarke je svině. Pořádná. Odhady vědeckých hlavounů nakonec selhaly. Totálně. 14 kilometrů široký úlomek, větší než ten, co vyhubil dinosaury, totiž zničí svým dopadem většinu Evropy a vyvolá otřesy, které vytvoří několikasetmetrové tsunami. Následně budou všechny kontinenty v plamenech a z atmosféry budou pršet další menší hořící úlomky. Zničí to více než 75 procent rostlin a živočichů na Zemi. Přitom to původně vypadalo, že si jen obtloustlí Američané sednou s pivem a brambůrky na verandu a budou pozorovat zajímavé vesmírné těleso. Jenže... brzy se objeví pochybnosti, armáda se začne mobilizovat a vše nasvědčuje globální apokalypse. Mezitím vším poznáváme rodinku stále sympatického ranaře Gerarda Butlera, který se své nejbližší pokusí zachránit. A samozřejmě musí překonat hned několik (nejen inzulínových) překážek. Režisér Ric Roman Waugh dostal příležitost vyprávět poměrně atraktivní příběh, jen se vyvíjí přesně tak, jak od prvních minut předpokládáme. Zaprvé: zdaleka by to nebylo jen o nějaké panice a výtržnostech. Vrozená pudovost by ukázala svou (úplně jinou) sílu. Ani zmiňovaná armáda a její členové by zdaleka nebyli tak disciplinovaní. Zadruhé: celé to vypadá o úroveň hůř, než bychom si přáli. Není to sice ohavně televizní, ale mnohé triky rozhodně nestrhnou. Výsledek nikdy nepřekročí stín žánrových klasik. Celkově je to vyměklé, korektní a neškodné (nikdy nejdeme opravdu na dřeň). Ale tak nějak si to sedlo. Navíc k bezmocnosti covidové éry se to hodí. Legendární Scott Glenn (po filmové pauze) fajn.

Manželský pár, obří jezero, snad ještě větší karavan, blížící se Den díkůvzdání, vedle v karavanu sexy tábornice a dcerka, která brzy zmizí ze scény. Stačí chvíle nepozornosti a holka se ztratí. Asi teda. Prvních dvacet minut je fajn. Jenže pak se začneme propadat do příběhové bažiny a není okolo nic, za co bychom se mohli zachytit. Naprosto průměrný herec Peter Facinelli (mimochodem hraje strážníka Rakese) se jeví jako stejně průměrný režisér. Spíš ještě horší. Přitom herecké trio „nižší svítivosti“ Thomas Jane, Anne Heche a Jason Patric roky platí za solidní jistotu. Páreček se tváří, že je frustrovaný, ovšem k nalezení dcery dělá jen jednu botu za druhou. Někde od poloviny je to tak zoufale přitažené za vlasy, i když se v závěru (další přihlouplé zkroucení konce) dozvíme proč. Podezřelý je skoro každý, zbytečných scén je přespříliš (114 minut je až až) a divákova trpělivost dostává poměrně dost zabrat.

Po pár předchozích zaškobrtnutí se finále blíží pomocí dílů, které víc myslí na akci a napětí. Divák se v ději nakonec nějak najde, ale těch odboček je víc než v první sérii, hodně postav a motivů ovšem ještě dokonale promyšlený politicko-špionážní thriller nedělají. Generál Miguel Ubarri zdá se bude nakonec tím jazýčkem na misce vah. Ryan a Mike November se mylně domnívají, že Jim Greer nastoupil do letadla směr Spojené státy. Příliš možností nezbývá. Každopádně ve Venezuele jde prostě všechno: prezident Nicolás Reyes kvapně popostrčil volební klání: hned na následující den.

Platí, že tvůrci mají schopnost po zdánlivě pomalém úvodu jednotlivých epizod přijít vždy s co nejefektivnější gradací. Tady je v podobě jedné velké ztráty na životě i strhujícího finále. V jeho případě mají naši hrdinové možnost nasednout do letadla nebo zůstat, ovšem už nebudou pod ochranou. Vztahy mezi venezuelskou vládou a americkou ambasádou se totiž vyostřují. Víc než v palácích a kravatách se konečně jedná víc v džungli, kde po dlouhém úsilí dochází k setkání se ztraceným mariňákem. Mike November cool. Hoši (včetně Ryana) jsou to nicméně ostří: nejí, nepijí, nespí a jsou neustále ostražití.

Když mafiánští předáci udělají chybu a zemře řidič náklaďáku, netuší ještě, že šlo o bratra místního poldy. Je to horal, který před lety přišel z drsného venkova do velkého města. A právě v horách nechal početnou rodinu, kdy zejména starší horkokrevný bratr s tváří Liama Neesona má za to, že bráška s policejním odznakem jedná moc pomalu a ještě zbytečně slušně. Zálesácké instinkty nicméně dlouho odpočívat nebudou. Měl sice k dispozici celou plejádu slušných herců, věčný rutinér John Irvin přesto své dítko nepodpořil téměř žádnou scénou s přidanou hodnotou. Je to jen šedý průměr, kdy kolikrát někdo jen někam přijde, procedí pár ostrých slov a zase zmizí. Třeba stejně starý Road House představoval jinou kávu. 50%

V dramatu Nic než pravda se solidně zavrtal do palčivých otázek mediální zásadovosti i senzacechtivosti a zachytil u toho bezvýchodnou situaci, ve Strašácích zase navodil slušnou atmosféru balíkova, ve kterém se zjeví krásný bohatý pár (pisálek z Hollywoodu a provokující kráska). Režisér Rod Lurie dle mého umí. Nejprve sice hodně dlouho představuje život na základně (a určitě pár scén vynechat mohl, o tom žádná), aby následně začalo atmosférické inferno. Vybral si totiž látku, kterak skupinky vousáčů (a pak hodně velká banda vousáčů) atakují nejodlehlejší a nejhůře přístupnou z řetězce základen vybudovaných americkou armádou v naději, že zabrání volnému pohybu talibanců mezi Afghánistánem a Pákistánem. Povstalci to nejprve zkoušejí poměrně naivně, pak ovšem spustí masivní sílu a armádním hlavounům v praxi dokážou, že se dá základna jen velmi obtížně bránit. Jedno brzké ráno tak zazní první výstřely, po kterých k zemi padají první američtí vojáci. Medaile cti se začínají třást. Američtí patrioti sice dostanou nažrat, ale žádný velký patos to není. Naopak se nám dostane množství velmi dobře natočených drásavých momentů. Zvuk jede, kamera jede, efekty fajn. Za mě (v dietním filmovém roce) spokojenost.

Prezident Nicolás Reyes ve velkém vnímá, že ne všichni jsou k jeho osobě loajální. CIA nabízí jeho generálovi ochranu výměnou za spolupráci. Linie Harriet překvapivě mdlá. Reyesova těžební operace v džungli a jeho spojení se smrtí senátora má stále hodně neznámých. Zatímco v první série nebyli Suleiman a jeho pohůnci jen černobílými teroristy, tady záporné postavy moc dobře vykreslené nejsou. Až na jednu (Max), jenže ta navždy mizí ze scény. Bohužel.

Uber se ztratil v džungli a Ryan dostal letenku do USA, o kterou rozhodně nestojí. Kandidátka na venezuelskou prezidentku doma přijme nečekanou návštěvu. Její manžel byl totiž velmi upřímný směrem k současné hlavě státu, a proto je měsíce tak trochu nezvěstný. Honička po londýnských střechách s modrookým blonďákem je výtečná. Role Harriet je naopak docela zklamáním.

Ryan má kuráž vlézt i do druhého kontejneru a Uber má docela pech. Bylo jasné, že v 90. letech skvostný záporák Arnold Vosloo jen tak nevyklidí pozice. Celkově ale v porovnání s první sérií hlavní rozdíl vidím právě ve vykreslení záporáků, protože tehdy jejich kápo Suleiman rozhodně nebyl černobílou postavou, jeho motivacím se tvůrci poměrně do hloubky věnovali. Diváka může nicméně těšit, že Amazon na projektu evidentně znovu nešetřil a na výsledku je to zatraceně vidět.