RasputincZ

Cizinec je skvělý noirový film nejen pro "hitcockovské" napěti, ale především pro poutavý až invenční vizuál, kterým se Welles stal bezesporu nesmrtelnou ikonou světové kinematografie. Přesvědčivé herectví jak E. Robinsona a pro něj typické role detektiva/komisaře, tak Orsona Wellese, který během filmu krásně ztvárnuje psychické hroucení a ztrátu půdy pod nohama v drobných mimikách a pohybech. Cizinec sice možná je v historickém kontextu lehce naivní, ale tomu neubírá na napínavosti ani v dnešní době.

Makota Shinkaie v současnosti považuji za jednoho z nejprogresivnějších a nejzajímavějších tvůrců současného anime. Přesto jeho rané dílko Hoshi no koe ještě nedosahuje kvalit pozdějších snímků jako například 5 centimetrů za sekundu. Během 25 minut rozehraje pro něj typickou neštastnou lovestory mladých pubescentů. Opět silný motiv zamilované bezmoci, osamělosti, další silný motiv je Shinkaiova slabost pro sci-fi prvky a vesmírný život celkově. Zde na tom založil celou zápletku a já to považuji za silné negativum filmu. Silně melancholické pasáže jsou najednou prokládány akčními pasážemi, které přes obdivuhodnou animaci většinou dost pokulhávají a aspon mně kazily celkový dojem z filmu. Případným zájemcům o tvorbu mladého režiséra bych spíš doporučil kouknout na již zmíněný 5 centimetrů za sekundu, kde Shinkai zdejší nedostatky vypiloval k dokonalosti.

Dobře zahrané, natočené (ačkoliv scéna s nehodou byla zmatečně sestříhaná, ale možná to byl úmysl)... Bohužel silnější emoce se během 122 minut nedostavily, což je u filmu podobné tématiky celkem škoda. P.S.: Schoenaertse budu bedlivě sledovat

Xavier Dolan se jako režisér vyvíjí a po zhlédnutí Laurence Anyways jsem přesvědčen, že dobrým směrem. Laurence Anyways není bezchybný film, tím déle trvá, tím více si divák všímá jednotlivých much na kráse, ale výsledný dojem je velmi pozitivní. Film má silný příběh, řekl bych, že se silnější a plnější látkou Dolan zatím ještě nepracoval. Jak jsem zabil matku byla upřímná vztahová výpověd člena queer komunity, Imaginární lásky prozatimní vrchol Dolanových manýristických výlevů a Laurence Anyways je skutečně prvotřídní drama, které nikoliv není pouze o složitých vztazích hlavní postavy, která se rozhodně změnit pohlaví, ale funguje to i jako společenská sonda a určitá forma kritiky (scéna v restauraci je bezkonkurenční highlight filmu). Kamera se často mění ze statické do dynamické a film celkově po řemeslné stránce působí velmi hravě. Soundtrack je samozřejmě výborný, ale to už je u Dolanových filmů podmínkou. Nebýt přepálené stopáže, neváhal bych ani vteřinu s plným hodnocením. Dolan potvrzuje, že se vyplácí nadále sledovat!

Moje hodnocení nejspíš nebude zcela objektivní. Miluji impresionismus a Van Gogha obzvlášt. I přes svoji averzi vůči životopisným filmům jsem dal Žízni po životě šanci a dobře jsem udělal. Během dvou hodin vám bude poskytnut náhled do života složitého umělce, který je fenomenálně zahrán Kirkem Douglasem, který snad v každém divákovi vyvolává určité sympatie a soucit. Mezi divácky nejvděčnější části filmu bezesporu patří části s Paulem Gauginem v podání oscarem ověnčeného Anthonyho Quinna. Skvělý nápad s prokládáním příběhu obrazy holandského umělce. Film tedy skvěle funguje i jako vzdělávací prostředek o malířově životě. V tom, dle mého názoru tkví jeho největší síla.

Skvělé drama po všech stránkách. Minimalistické herectví, mrazivá a smutná atmosféra z filmu srší a MINI SPOILER: neštastný konec je, jak už to u dánských dramat bývá, podmínkou. Skvělý casting dětských herců, kteří jsou svým dospělým verzím skutečně podobní. Sumbarino sice není tak intenzivní a drásavé drama jako Hon nebo Rodinná oslava, ale stále se jedná o nadprůměrné a dobré drama z dánské školy. Rozhodně se vyplatí vidět ;)

Točit film o neonacismu s mizerným scénářem je peklo. Přesvědčil se o tom i německý režisér David Wnendt se svojí Bojovnicí. Celá dějová linie kolem Svenjy je naprosto zbytečná a přebytečná. Morální twist hlavní hrdinky je vtipný, ale to je problém téměř všech neonacistických filmů. Vybavuje se mi snad jen povedený Svatý boj, který téma neonacismu nepoužil jako prostředek k tupému moralizování na účet kvalit filmu...

Nízký rozpočet v případě filmu Looper bolí. Johnson se zařadí mezi chytré režiséry (například Duncan Jones, Andrew Niccol) současnosti, kteří jsou schopni natočit za pár šupů relativně chytrý film s myšlenkou. Oproti například Vyměřenému času od Niccola mi zde chyběl propracovanější svět, větší komplexnost. Johnson je výborný v práci s postavami, prakticky všechny hlavní postav jsou dobře napsané a jejich motivace není ve hvězdách. Na druhou stranu už se Johnson s menší vervou věnuje světu jako takovém. Oproti Zdrojovému kodu od Jonese film zase strádá na nosnější myšlence, která by po skončení filmu doznívala, to se u Loopera prostě nedostavilo. Levitt je v hlavní roli silný a přesvědčivý a obzvlášt mě překvapila práce maskérů a stylistů, protože Levitt se doslova převtělil do mladší kopie Bruce Willise (dost tomu také pomáhají gesta, které Levitt od Willise odkoukal a osvojil). Bohužel dějová rovina kolem postavy Levitta se tváří jako nízkorozpočtové realistické sci-fi lehce střihnuté s romancí, která je mimochodem celkem mizerná a na druhé straně je Willisova krvelačná Odyssea za odvrácení budoucnosti, která obzvlášt v akčních pasážích působí prostě béčkově, až je to směšné. Otázka ovšem zní, jestli Johnson skutečně chtěl akční scény s Willisem parodovat nebo za to může nízký rozpočet...Nakonec Johnson s Niccolem a Jonesem uhrál remízu. Film má pár skvělých scén (rozrušené děcko na schodech), ale ve výsledku je to furt jen průměrné/mírně nadprůměrné sci-fi, které získává přehršle pozornosti jen díky stagnaci sci-fi žánru jako takového. P.S.: Tak děsivou dětskou roli jsem neviděl od Přichází Satan!

Pod vlivem lásky je zajímavý film. Zajímavý film délkou, obsahem, provedením a především tou zvláštní paletou pocitů a emocí, které na diváka přenese. Nemá cenu k nejlepšímu filmu Shiona Sona psát zbytečnou omáčku. Dlouho se mi nestalo, že bych dokoukal film kolem páté raní a měl nutkání film pustit znovu...To, myslím, mluví za vše. P.S.: soundtrack je boží! :-)

Popravdě moc nechápu to všudypřítomné pozdvižení. Deiji mi připadal jako řemeslně natočený greengrassovský bourne v korejském balení s korejsky utahaným trojúhelníkem. Zasazení do Amsterodamu je nápadité, ale ta nucená dynamika mě celý film doháněla k šílenství. Neustálé prostřihy mi dost komplikovaly sžití s postavami, ačkoliv jejich chování je taky dost náhodilé. Rozhodně jeden z nejhorších korejských filmů, které se dostali do top25, co jsem zatím viděl.