Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (479)

plagát

Vietor (2018) 

Minimalistické počátky osidlování divokého západu z pohledu ženy, kterou v době manželovy nepřítomnosti straší démon z prérie. Psychologicky vystavěnému hororu sluší nelineární vyprávění, přeskakující překvapivě přehledně mezi několika časovými rovinami, v nichž se postupně systematicky odkrývají tragédie dvou spřátelených manželských párů. Nadprůměrní herci i nadprůměrná režie, úspěšně se snažící budovat napětí a tajemno, aniž by přitom upadala do rutiny nebo ukazovala příliš mnoho. Spíš jde o sice psychologické drama než o horor, ale chytře a schopně realizované. Vtipné je, že film točící se kolem ženských hrdinek, který režírovaly a napsaly také ženy, je v podstatě o tom, jak to ty hrdinky nemají v hlavě v pořádku.

plagát

Mirai, dievča z budúcnosti (2018) 

Jemně, citlivě a empaticky vyprávěný příběh z pohledu čtyřletého chlapce, jehož rodiče si pořídí další dítě, jemuž jsou nuceni věnovat dost pozornosti, což klučina nelibě nese a propadá se proto do různých časových a fantazijních rovin, kde mu pomáhají vyrovnat se s nově vzniklou situací různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti. Nádherně realizovaný film s důrazem na poetiku důvěrně známých příhod z rodinného života, originálně okořeněných dětskou fantazií a podaných nostalgicky, dojemně a zábavně. Hlavní hrdina sice místy působí až zbytečně moc ukřičeně a protivně, až na hranici nesympatičnosti, ale to je také jediná zásadní výtka.

plagát

Muž, co zabil Hitlera a pak yettiho (2018) 

Nejlepší je na tomhle filmu jeho bizarní název a Sam Elliott v hlavní roli badass důchodce, jenž ve druhé světové zastřelil Hitlera, a kterého si v současnosti, kdy vzpomíná na svou dávnou lásku, najme FBI k vystopování a zabití Bigfoota v kanadských lesích. Ani Elliottův herecký výkon, ani překvapivě slušně nasnímané a místy i hezky režírované scény (na poměry omezeného rozpočtu) však bohužel nemají šanci obstát ve zcela rozpadlém a nevyrovnaném příběhu, který se soustavně vyhýbá jakékoli gradaci, zjevně zcela absurdní zápletku bere zbytečně moc vážně a neumětelsky zahazuje všechno to, co mohlo být na ději zajímavé. V podstatě se jedná o slabě vystavěné a retrospektivně vyprávěné torzo minimalistické válečné romance, v níž úsměvné a kratičké epizodky s Hitlerem a Bigfootem (plus jedna izolovaná nesmyslná pasáž s nějakým Rusem a holením vousu, která se zbytkem filmu nijak nesouvisí) tvoří jen nahodilé a zcela nevyužité odbočky.

plagát

Overlord (2018) 

Over-the-top válečná řezanice pětice amerických výsadkářů s nacisty, kteří ve Francii vaří experimentální medicínu, s níž přeměňují mrtvá těla na zmutované super-vojáky. Totální vítězství naleštěných production values v jinak veskrze podprůměrně napsaném příběhu plném jednorozměrných postav a stupidních amerických klišé, který je něco jako Frankensteinova armáda s mimořádně štědrým rozpočtem a okázale exhibičními akčními scénami, spoléhajícími hodně na hororově stylizované prvky a explicitní brutalitu. Když máte děravý a stupidní scénář, tak ho navíc prvoplánová průbojnost a velký rozpočet málokdy zachrání - vizuální pozlátko sice může fungovat jako náplast, ta se ale v tomto případě sama rychle odlepí, když se nenecháte opít hodně působivým výsadkovým úvodem a uvědomíte si, že zbytek filmu se odehrává ve dvou lokacích, že zombíky byste spočítali na prstech jedné ruky, a že ani sebelepší triky a masky nezamáznou jalové dialogy, absenci nadsázky, nedostatek nápaditosti, předvídatelný tuctový děj a skutečnost, že hrdinům se konstantně plete pod nohy šestiletý chlapeček s baseballovým míčkem v ruce, asi aby to bylo ještě více americké.

plagát

Holka z livechatu (2018) 

Dějově atraktivní, vizuálně poutavý a nehorázně sexy thriller o camgirl, co si vydělává streamováním své erotické online show na internetu, kde se snaží obstát v početné konkurenci a získat pro sebe co nejvíc diváků. Pak jí ale tajemná dvojnice ukradne ze dne na den profil a tím pádem i živnost a začne ji postupně obírat i o soukromí... Pozoruhodný a sympaticky otevřený náhled do života mladých dívek, co se neváhají obnažovat a de facto prostituovat na webu s anonymními uživateli, je natočený překvapivě dynamicky a s citem pro černý humor i bizarnost některých sexuálních úchylek velice schopnými tvůrci, kteří se jím chytře vyjadřují k současnému stavu života na internetu a streamovacích službách. Působivá je i skvěle vystavěná zápletka, během níž se hlavní hrdinka stane obětí jakéhosi ďábelského komplotu - který ale zůstane bohužel nevysvětlen, takže kdo ten komplot způsobil a jak se mu to povedlo, jsou otázky, jenž jsou záhadou ponechanou k volné interpretaci. Což je docela škoda.

plagát

El año de la plaga (2018) odpad!

Nekoukatelná, amatérsky laciná variace na Invazi lupičů těl, v níž jsou lidé duplikováni prostřednictvím viru šířeného ze zmutovaného eukalyptu z vesmíru. V celém filmu není ani jedna akční scéna a 95% děje je věnováno dementní konverzační telenovele s primitivními dialogy, v níž nesympatický hlavní hrdina a jeho ještě méně sympatická ex-přítelkyně nemají vůbec nic společného, nemají si co říct a neexistuje důvod, proč by měli být spolu. Romantický trojúhelník nevyužitý, stejně jako dvě třetiny dalších nakousnutých motivů. Vyloženě slabí herci televizně deklamují o ničem, režie i scénář za hranicí trapnosti, neexistující triky ani masky, od začátku do konce příšerně zoufalá nuda, kdy se dlouho vůbec nic neděje (nezajímavá expozice postav zabírá víc než polovinu filmu), a když už se něco dít začne, je to patetické a k smíchu. Subjektivně tříhodinový film, skoro se to nedá přežít.

plagát

Mladí zabijaci (2018) 

Nečekejte akční thriller, jde totiž zejména o společenskou satiru o soukromí na internetu a o životě náctiletých Američanek na sociálních sítích, která by se ráda považovala za ostrou a kousavou, ale je přitom mělká asi jako fotky modelek na Instagramu, pózujících před zrcadlem. Prostřednictvím příběhu o pěti středoškolačkách na téma obětí internetových hackerů, kteří nabourávají online úložiště a vytahují privátní data uživatelů na veřejnost, nastavuje zrcadlo Americe a zhýrale oprsklému životnímu stylu její zpovykané mládeže, ale místo toho, aby jej kritizovala, tak jej podporuje a obhajuje. Snímek sice vrcholí v posledních patnácti minutách novodobým honem na čarodějnice (proto se děj odehrává v Salemu, mrk mrk), při němž konečně dojde na trochu akce, je ale potřeba se k němu prokousat více než hodinovou dialogovou expozicí, v níž jsou osmnáctileté hlavní hrdinky opakovaně představovány jako nesympatické a namyšlené cuchty s módním vkusem luxusních prostitutek, co všechno a všechny posílají někam, ale když si někdo dovolí poslat někam je, tak brečí a tváří se ublíženě. Tragédie pak spočívá v marné snaze filmu přesvědčit diváka, aby jim fandil. Za zmínku stojí místy docela nápaditá režie a kamera, pár hezky natočených scén (přepadení rodinného domu v jednom záběru) a trefně namířená kritika pokrytců, kteří odsuzují jiné lidi bez znalosti kontextu a argumentů, a přitom mají sami co skrývat. Postmoderní plochá zábava vizuálně odpovídající posledním dílům Očisty, kterou ocení hlavně ti, co se dokáží s jejími hrdinkami identifikovat.

plagát

Strážcovia majáka (2018) 

Skutečnou událostí inspirovaná báchorka starých mořských vlků o třech strážcích majáku, kteří záhadně zmizeli z izolovaného ostrova. Stroze realistický a spíš psychologický než dramatický film nicméně líčí důvody onoho "záhadného" zmizení jako čistě prozaické a prostřednictvím charakterních hereckých výkonů tří mužů v hlavních rolích vypráví o tom, jak lidi postupně mění a ničí mamon, strach, svědomí a samota.

plagát

Špion, který se vydal na sever (2018) 

Skutečnými událostmi inspirovaný příběh jihokorejského tajného agenta, který v devadesátých letech dostal za úkol infiltrovat pohlaváry severní Korey za účelem politické a válečné špionáže a obstarání informací potvrzujících existenci severokorejského nukleárního programu, a to v přestrojení za obchodníka disponujícího vládními tajemstvími a nabídkou marketingové propagace severokorejských výrobků u jižních sousedů. Dějově našlapané, nesmírně komplexní a dynamické vyprávění vyžaduje alespoň základní orientaci v politickém a geografickém kontextu, protože na přílišné vysvětlování není čas. Tvůrci v čele s více než schopným režisérem a scenáristou a herecky přesným obsazením nakládají suverénně a prakticky bezchybně realizovaný dobový špionský thriller, v němž napínavě gradující děj, vystavěný z velké části na dramaticky našponovaných obchodních a politických setkáních hlavního hrdiny se severokorejskou vládní elitou, posouvají ještě o úroveň výš výjimečně dokonalé pasáže ze schůzek s absolutním nadvládcem Kim Čong-ilem a ze severokorejských měst, kde se tře komunistická bída s nouzí na pozadí imperátorsky velkolepých exteriérů. Po všech stránkách skvělý film o zásadních změnách ve vztahu dvou zemí na Korejském poloostrově ke kapitalismu i k sobě navzájem (akorát dění na jihu není tolik poutavé jako dění na severu), o politických rozhodnutích na nejvyšších místech a o životě ve státě, kde vyjadřovat politický nesouhlas znamená riskovat život.

plagát

St. Agatha (2018) 

Nudně režírovaný a hloupě napsaný horor, u nějž je nesmyslný už prvotní námět (jeptišky dohlížejí na těhotné dívky a záleží jim na tom, aby porodily zdravé děti, ale přitom je neváhají během těhotenství různě mučit a mrzačit jen proto, že si zakládají na "přísném režimu"), a který události v pečovatelském domě zcela zbytečně každou chvíli přerušuje a prodlužuje scénami z minulosti hlavní hrdinky, aniž by jejich existenci dostatečně ospravedlnil. Postavy se chovají nelogicky podle toho, jak jim zrovna scénář přikazuje, takže řádové sestry v jednu chvíli slyší každé šustnutí, ale jindy jsou jakoby hluché a slepé. Finále je hrozně naivní, až směšné. Z hereckých výkonů stojí za zmínku jen Carolyn Hennesy v roli démonicky vlídné Matky představené, ostatní ale při plochosti svých charakterů bohužel nemají moc co hrát.