Filmmaniak

Mladá a hezká jeptiška má dar vidět aury lidí a po sebevraždě své matky se vrací k sestře a zraněnému otci do rodného domu, kde hnije dávné tajemství. Nic z toho ale není podstatné (aury, otec, matka, sestra, ani dům s tajemstvím), protože tyhle všechny motivy film v polovině zahazuje (do té doby se nestane nic moc a veškeré hororové atributy se objevují výhradně jen v podobě snů a přeludů) a druhou polovinu přesouvá na úplně jinou lokaci, kde rozehrává okultní halucinogenní jízdu s ďáblem, vymítáním, drogami a rituálním sexem, což zní sice dobře, ale realizováno je to nepřehledně a fádně (až na posledních zhruba dvacet minut). Zmatenému konceptu a příběhu se spoustou nejasností ještě nasazuje korunu skutečnost, že jde patrně o první díl plánované trilogie, takže je možné, že se ledacos ještě vrátí a dovysvětlí v dalších dílech, ale to bohužel při hodnocení Luciferiny nehraje příliš velkou roli.

Hlavní protagonista sice dělá lovce paranormálních aktivit a má na to firmu, ale to není předmětem tohoto dokumentu a je tomu věnováno jen necelých deset minut. Hlavním tématem je totiž pátrání po jeho otci, na kterého nemá příliš vzpomínek. Snaha dopátrat se otcova bydliště nakonec nabere nečekané obrátky, po nichž film eskaluje do terapeutické eseje o hledání vlastní identity, o traumatech z dětství, pokřivených rodinných vztazích a následcích, které takové věci na člověku zanechají. Standardně natočený a průměrně poutavý dokument o jednom muži, jeho rodině a její pohnuté historii.

Po vyloženě fantastickém Bloku 99 je snímek Dragged Across Concrete dramaticky umírněnější a polevil i v brutalitě a hutnosti, zas to ale dohání ze široka pojatým stylem vyprávění. Celý děj se dá v podstatě shrnout jako jednorázová sledovací akce dvou suspendovaných policejních parťáků, kteří se s vidinou velkého zisku namočí do zločineckého podniku, jenž jim postupně přeroste přes hlavu. Hodinovou historku (skvělou) nicméně S. Craig Zahler pojal jako procedurální krimi-drama s téměř trojnásobnou délkou, v němž každá zásadní postava musí mít dlouhou expozici s jasně definovanou historií, motivacemi a rodinným zázemím (v Bloku 99 měl takovou postavu jednu, zatímco tady jsou nejméně tři, což trochu ředí narativní dynamiku), a to i u těch hrdinů, u nichž by to nebylo nutně třeba (celé desetiminutové intermezzo s Jennifer Carpenter, vrcholící bankovním přepadením, je samo o sobě vynikajícím a silně působivým krátkých filmem, který má ale ve vztahu k okolnímu dění minimální důležitost). Chytře režírovanému, důmyslně vystavěnému, průraznému a důsledně poctivému komplexnímu filmu tak občas schází tempo (zejména v dialogových pasážích) a ve smyslu spoře dávkovaného násilí i moment překvapení, kdy scény směřující k něčemu krvavému lze mnohdy odhadnout dopředu. Děj se přesto vyvíjí nepředvídatelně a všechny aspekty filmu jsou těžce profesionální. Vince Vaughn má tentokrát mnohem uhlazenější roli, Mel Gibson je mu skvělým spoluhráčem a těší i kritika přehnané politické korektnosti ve spojitosti se zmedializovanou policejní brutalitou. Jen to oproti Bloku 99 není úplně omračující a emocionálně zničující, ačkoli to je laťka, kterou pravděpodobně ani překonat nešlo.

Erotické sci-fi béčko, co se marně snaží maskovat za hluboký artfilm. Pilot nákladní vesmírné lodi má za úkol podniknout sám několikaletou cestu na Alfa Centauri a aby se nenudil, je mu přiřazena robotická společnice (hraná pornoherečkou), která mu má sloužit jako ko-pilotka, psycholožka a sexuální trenažer. Chlapovi vadí její předprogramované vzorce chování, a tak se pokusí z ní vymazat část programu, aby z ní udělal člověka. Obehraná otázka, zda jsou roboti schopni zamilovat se, získává v tomto případě podobu nudně režírovaného, ošklivě nasnímaného a myšlenkově povrchního žvástu, v němž není nouze o dlouhé repetitivní a pseudo-umělecké scény, v nichž se nic neděje ani v rovině dějové, ani v rovině symbolické. Extrémně zjednodušená psychologie postav je k smíchu, herecké výkony podprůměrné, tempo vyprávění vzhledem k celkové bezobsažnosti zbytečně utahané. Pozitivní je aspoň místy triková stránka (na srbské poměry) a estetický přístup k nahotě. Vyloženě pornografie to ale není, na to je tento snímek příliš chladný, nevzrušivý a bez viditelných penetrací.

Zápletka není špatná - chlap pracuje v márnici a umí mluvit s mrtvolami (což je zoufale nevyužito) a pak je proklet, protože vyzradí tajemství mrtvého a nechá zabít milence své ženy, ta však omylem zemře také. Zbytek je nevyrovnaný horor bez napětí, který se točí kolem jednoho neustále opakovaného schématu, nikam negraduje a nedostatek nápadů marně dohání nefunkčními lekačkami.

Předchozí díly série beru jako vzájemně zaměnitelné, mírně nadprůměrné adaptace mnohem komplexnějších knižních předloh, jejichž kriminální zápletka obvykle trpěla tím, že divák byl před dvojicí vyšetřovatelů v hlavních rolích vždy o krok napřed, a které se kromě standardního pátrání po pachatelích nějakého starého případu nikdy nepokoušely o nic hlubšího, zkrátka slušné žánrovky. To se nyní mění se čtvrtým dílem, zdaleka nejlepším v sérii, jehož děj sice začíná obligátním nálezem tří starých mrtvol a pátráním po jejich vrahovi, ale pak enormně nakyne do netušených rozměrů, v nichž hrají roli spiknutí zastřešené skutečnými událostmi, paralely s kampaní MeToo, téma rovnoprávnosti v multikulturním světě i kritika institucionalizovaného nakládání s "padlými ženami". Postavy konečně procházejí nějakým vývojem, dost zásadním na to, aby věčně zachmuřený Carl nebyl pořád ten samý asociální bručoun, příběh má netušenou hloubku a skvěle vymyšlené a výborně pointované situace, napínavé vyprávění má průběžně gradující spád a jediné, co se tomu dá vytknout, je místy poněkud rutinní, ale jinak naprosto suverénní režie.

Brilantně promyšlená kriminálka odehrávající se ve dvacátých letech v Barceloně, kde půlka města drží stávku, policejní vyšetřovatelé se chovají jako gangsteři a v ulicích zuří anarchistické nepokoje. U hlavního hrdiny, policisty z Madridu, který přijíždí do města pomoct pátrat po pachatelích vlakové loupeže, téměř až do konce není jasné, jestli jde o křivého podrazáka nebo o mazaného super-klaďase, co chce všechny přechytračit a dovést ke spravedlnosti. Tyhle dva názory na něj se každou chvíli střídají, následkem čehož je film emocionální horskou dráhou, v níž každá z mnoha postav má svůj dramatický oblouk, četné příběhové linie se navzájem protínají a reagují na sebe, složitý příběh prochází komplikovaným vývojem a řadou překvapivých zvratů, vyšetřování se ubírá nepředvídatelnými směry a ještě se do toho podařilo nacpat feministickou rovinu, kritiku státního režimu a policejních sil i několikanásobný motiv pomsty. Po filmařské stránce čistá práce (včetně akčních přestřelek a rvaček), možná až na sporadické technické limity (automobilová honička, při níž oba vozy jednou tak 40 km/h), ale i ty obvykle z větší části zamázne skvělá a zřejmě i dost drahá retro výprava.

Silné survival drama o lidské houževnatosti, odhodlání a síle přežít za každou cenu, jemuž vládnou Mikkelsen svým stoprocentním výkonem a scénář svou schopností využít na pohled beznadějnou situaci, nehostinnost arktického prostředí a úsporné rekvizity na maximum. Konzistentně stupňované napětí a postupné přitvrzování podmínek, jimž musí heroicky schopný, vytrvalý a po všech stránkách kladný hlavní hrdina čelit, dokáže upoutat od začátku do konce, byť se kvůli tomu snímek párkrát ocitne na hranici nevěrohodnosti.

Emotivní dokument o nadšencích, kteří se ve Španělsku pustili do rekonstrukce hřbitova, v němž se odehrává finále westernu Hodný, zlý a ošklivý. Všechna čest za ten nápad, námahu a odhodlání, protože to vypadá skvěle, a i ten dokument je poutavý, přestože obsahuje z velké části hlavně to, co by se vzhledem k takovému námětu dalo čekat. Všechno je to ale podáno ohromně sympaticky a upřímně, kromě několikaleté dřiny hlavních aktérů film zachycuje i pospolitost filmových fanoušků (dobrovolníci, crowdfunding na hroby) a nechybí ani komentáře členů Leoneho štábu (Eastwood, Morricone, komparzisté-pamětníci... ), kteří sem tam snímek okoření historkou z natáčení.

Námět o lovcích démonů, operujících už i přes internetovou síť, aby šli s dobou a mohli útočit na lidi přes jejich mobily, ještě sám o sobě nezní úplně špatně. To by ale nesměl dostat podobu přeplácaného béčkového slepence (byť se zjevně slušným rozpočtem a relativně kvalitními triky), který je inspirovaný kde čím od Krotitelů duchů po Pokemon Go a odehrává se ve světě bez pravidel, v němž se tudíž může stát prakticky cokoli, ale málokdy to přitom stačí k tomu, aby to bylo skutečně zábavné, vtipné, nebo napínavé. Postavy jsou otravné, herci průměrní a dialogy toporné. Sem tam nějaký hezký režijní nápad sice potěší, ale celkový dojem z veskrze chatrného zpracování bohužel nemá šanci přebít.