verbal

Parafrázuji: „Hodně hnusný rozjezd novinky, od které očekávám nepříjemnou a iritující pičovinu. V tomto směru mě snad Quantico nezklame. Mínus 150%.“ Konec parafrázování. Tímto bych mohl v pohodě skončit, a být za kůl frajera, jenže mně se nechce! *** Vždycky, když si nevím rady s hodnocením nějakého seriálu, počkám si, co na to největší hvězda HOMObáze - Kateřina Papstová, na jejíž profesionální soudy tu všichni pokaždé tak netrpělivě čekáme a která vždy přispěchá s nesmírně fundovaným hodnocením málem dříve, než odlezou z obrazovky závěrečné titulky pilotního dílu, aby prokázala, jak je hustě „V“, a zvlhčila si svou zahnívající zahrádku pár bodíky od slaboduchých čtenářů. Samozřejmě nejsem natolik úzkoprsý, abych to vždycky ještě pro jistotu nezkonzultoval s Ježíšem. Ten však bývá v názorech na Kevinu vesměs konzistentní, což beru jako zjevné požehnání. Ani zde naše krasavice nezaváhala, a tak se jako její věrný následovník mohu konečně vyjádřit i já. Děti a pokrytecký HOMOcenzor zbystří, neboť v tomto případě rozhodně nemíním šetřit těmi nejlaskavějšími superlativy. Mělo se to jmenovat Kvantyko 90210 a pod rouškou „dramatu“ se tu ukrývá odporný, zdegenerovaný, účelový, povrchní, sterilní a přiblblý kýbl kýčovitého hnisu pro Emtyvíčkem a Tytrubkou vypláchlé nezletilé retardy, jaký tu nebyl snad od dob Dósnovy sněti. Působilo to na mě úplně stejně, jako by mi někdo za zvuků libovolné plísně Hany Montány nablil do xichtu zpola natrávenou směs popkornu, maršmelousů, Haribo medvídků a zkyslé Fanty. Ke vší té hrůze je to osazené snad těmi nejhnusnějšími a nejnesympatičtějšími metrotranzistory a botoxovými bárbinkami, jaké v Losích Andělicích našli, jejichž koženě živočišné herectví alá Tak jde čas svědčí o tom, že dosud před kamerou akorát tak svorně kouřili čuráky v nějakém žužu videjku od Hustlera. Totálním vředem na prdeli celého pornoansámblu je pak plastickými rtíky zpizděná, vrcholně toporná, nebetyčně slizká a ultimativně blbá briketa, bombajská gogotanečnice a Miss Pandžáb 2014 jménem Čopra Farzekašová, jež je stejně úžasná herečka jako já mozkový chirurg, a která ve mně od počátku vzbuzovala jednu jedinou intenzivní emoci, a sice kompulsivní nutkání přetáhnout ji přes držku lešeňovou trubkou. Scénář celého toho svinstva dokonale osciluje mezi ultimativní debilitou a těžkou mentální retardací a tutově ho musel růžovými zvýrazňovači na srdíčkované papírky na hajzlu splácat nějaký kompletně depilovaný pupuš, jehož pečlivě vyfoukaný účes připomíná rozsednutý narozeninový dort. Takže, ač to normálně nedělám, po čtvrtém dílu jsem se rozhodl, že když si budu chtít vyvolat zvracení, strčím si raději prsty do krku, a za tímhle nekompromisně zabouchnu poklop žumpy, protože takovou zkurvenou zrůdnost, která z F.B.I. dělá dokonalou Falangu Buzerantských Imbecilů, by nevytrhl ani Brendn Volš v roli správňáckého arabského tenoristy.

Rydly se konečně zcentroval, pevně znovu čapnul své kopyto a po ukrutné biblické hemoroidiádě opět ukázal, že v žánru vě-fa nemá konkurenci a dokáže vám přišpendlit prdel do sedačky i dvou a půl hodinovým okopáváním brambor na Marsu. Uteče to kupodivu tak rychle, že ani pořádně nestihnete ochmatat svého registrovaného partnera, a po skončení skoro zapomenete i na ten nechutně odpudivý anglo – americko – čínský altruismus, kdy všichni ti tolik kůl a empatičtí lidé kvůli nějakému jelimanovi, co na Rudé planetě jebal na bouřkové zpravodajství a tak mu ujela raketa, zaplňují největší světová náměstí, truchlivě pláčou a mohutně mu fandí na velkoplošných obrazovkách. Kromě excelentní režie tu Rydly předvádí i neobyčejnou zručnost ve vodění marionet, když se mu povedlo přinutit dokonce i věhlasného pokrfejse Démona jednou málem nakrabatit čelo, dvakrát téměř zvednout obočí a několikrát zamrkat! Neuvěřitelné! A tak mám proti této mimozemské agrikulturní agitce pouze jedinou vážnou výhradu, díky níž bych sice mohl oslím můstkem dostat do tohoto zvratku pár pičí a poslat několik katolických školáků směrem dětská psychiatrie s nenapravitelným traumatem, ale neudělám to, protože piča se v nové a lepší filmové publicistice říkat nemá, aby si HOMOcenzor nemusel zase dělat z huby trhací kalendář. Ta výhrada dokáže estetickému divákovi skoro znechutit jinak spektakulární povrch Marsu, je hnusnější než jeho nejhnusnější kráter a jmenuje se Džesika Čestejn. Opravdu nechápu, proč musí v Holém údu poslední dobou cpát tuhle oslizlou pizdu do každého druhého filmu. Vždyť jako herečka stojí naprosto za vyližprdel a jako žena za ni nestojí ani po litru rumu. Tedy pokud nepatříte k těm ubožákům, co by ho ze zoufalství strčili i do škaredé rezavé trubky. A když Rydly navíc zkombinoval tuhle ropuchu se sterilní gymnazistkou Katkou, která poplatná svému příjmení hraje jako na Marách, jediným opravdu ženským prvkem v tomto spektáklu zůstal věčně patetický negr s téměř nevyslovitelným jménem Číjejetel Unprofor. Taky už by ho jednou mohli nechat ztvárnit nějakého drsného bělocha.

Smutný fuckt, že s Madonou přišel o koule, prokazuje Gej Ryčí i ve svém dalším snímku. A není se čemu divit! Nabrnknout si o deset let starší pornopaní s motorovým pekáčem je zhruba stejné dobrodružství, jako šnorchlovat bez plavek mezi barakudy s pytlíkem namalovaným na Nema. A tak když ho Gej po geniálním Podfucku dobrovolně strčil do soustruhu, který jej sežvýkal a vyplivnul, následuje už jen zmar, impotence a podivné bukviády, co letos vyvrcholily hloupoučkým vybarvičkovaným gejprajdem s příznačným názvem Muž ze strýce. Jedná se sice opět velmi zručně natočený, avšak veskrze tupý, sterilní a neinventivní pokus o Homobonda, jehož jediný přínos spočívá evidentně v tom, že přesličný metrouš Henry Clavin pomohl pár svěšeným pupušům od erektilní dysfunkce a zbohatlický fracek a naprosté neherecké poleno Ármí Kladivo zabrnkal svým sameťákem několika nezletilým kravkám a otylým hospodyňkám na slimáka. No, a mně se jen po skončení opět zanítilo básnické střevo a zkomponoval jsem nesmírně truchlivou a jímavou „Baladu o rýči“, gradující tak zvaným obkročným jambem, který si mohou všichni ti mnou postižení školáci kreativně dorýmovat. Nepochybuji, že s procítěně zarecitovaným dílem tohoto významu lze hravě zvítězit minimálně ve školním kole celorepublikové recitační soutěže Seifertova prostata. Hysterické maminky předškolních dětí pak žádám, aby to se svými ratolestmi před veřejnou produkcí důkladně procvičili. Nevadí mi, pokud vaši miláčkové nahradí v první strofě špatně vyslovitelné „er“ obvyklým „el“, ovšem dbejte na to, aby poté následovalo jednoznačně znělé „ypsilon“ a nikoliv měkké „i“, neboť by mohlo dojít k záměně s madagaskarským ovocem, pročež by se vytratila veškerá zamýšlená poetika a údernost básně. V první strofě rovněž prosím o přednes se stejnou intonací, jako když kolega Mácha lákal Jarmilu do sendviče. Takže, emh, ehm… Verbal: Balada o rýči - „Rýči! Rýči! Rýči! Rýči! / Ty už jsi teda pěkně v …… „hlíně“!“.

Milé děti! Zdalipak jste věděly, že “mrdník“ je odvozen od krásného staročeského slovíčka “mrdat“, kterým vše prapraprababičky označovaly to, když se někdo příliš vrtěl? Takže kdybyste někdy v noci nemohly usnout a nebylo to výjimečně jen kvůli tomu zlému verbalovi, vrazte mamince a tatínkovi (nebo strýčkovi) do ložnice a hezky je poproste, ať se tolik nevrtí, protože nemůžete spinkat. Samy se pak ráno ve škole snažte mrdat co nejméně, abyste se mohly plně soustředit na výklad, byly chytré a pančelku z vás nevtrlo. *** Pokud se vám do jednoho filmu podaří sehnat mongoloidního „scénáristu“, který je z kupy slaboduchých hoven schopen uplácat ultradementní hybrid mentálně postiženého DžonaWika a Rezidentního debila, střihače, co dosud porcoval ve fabrice plechy, pro hlavní mužskou roli nesympatické ochotnické poleno a pro ženský part neméně nadanou a k tomu mimořádně slizkou krávu, jíž od začátku přejete, aby ji někdo šlápl okovanou botou do xichtu, no a celé to svěříte do velezkušených rukou nějakého otylého Poláka, jenž místo režie studoval obrábění kovů a má za sebou jeden odporný videoklip čínského chlapeckého homokvarteta a jednu špatnou reklamu na šprcky, vypadne vám na konci otřesný, neumětelský digitální mrdník plný hnusných Audin a natolik sofistikovaných dialogů, že by nad nimi nechápavě kroutili hlavou i v šimpanzím výběhu. Jsem upřímně vyděšený ze všech těch „erudovaných estétů“, kteří to okamžitě nekopli směr žumpa a razantně za tím nespláchli.

Drazí, školou povinní čtenáři! I když o tom zcela upřímně pochybuji, může se stát, že některé termity strýčka verbala pro vás budou ne tak úplně známé a nezpůsobí vám tedy dostatečnou psychickou újmu, jak tvrdí HOMOcenzorek a vaši bigotní rodiče. Nebyl by to ale hodný strýček verbal, aby vás nechal tápat a zmateně se rozhodovat, jestli se zhroutit či nikoliv, a tudíž vám některá ta cizokrajná slovíčka citlivě objasní na rozkokošné didaktice s králíčky, jež bude pro vaše dosud nezkažené a nevinné müsli dokonale pochopitelná. Takže pojďme na to. Šukat – Pokud zavřete do jednoho kotce pana králíčka s paní králíčkovou, po chvíli se pan králíček k paní králíčkové připlíží zezadu, vyskočí si na ni, chytí ji naprudko pacičkama a začne dělat takové mocinky žertovné pohyby, u nichž se paní králíčková vesele usmívá pod vousky. Pozor, někdy můžete být svědky toho, že to spolu provádějí i dva králičí chlapečci, ale na ty se rozhodně nedívejte a utíkejte, protože jsou to nemocní hnusáci. Kurvit se - Někdy má paní králíčková nepřekonatelné svrbění. Pan králíček se místo těch žertovných pohybů buď raději čumí na fotbal, nebo je chudák až do úplného vyčerpání sice provádí, avšak na to zlé svrbění paní králíčkové to nestačí. A tak se zoufalá paní králíčkova vydá mimo králíkárnu, najít si jednoho, dva, tři nebo mocinky moc jiných králíčků, kteří ji od těch strašlivých muk rádi pomohou. Jebnout - Může se stát, že je pan králíček z výletů paní králíčkové roztrpčený, trudomyslný, ba až smutný. Začne mu z toho cukat v očičku, později papá uklidňující jetel, a když ten nepomůže, něco mu cvakne v té jeho králičí hlavičce a začne si myslet, že je veverka. *** Milá maminko, já i bratr doufáme, že už ses v tom Karibiku vykurvila dostatečně a brzy si pro nás přijedeš! Bába s dědkem jsou totiž nějací divní a vůbec nás ty prázdniny u nich nebaví. Furt někde jen tak postávají a blbě čumí, a tak je tu během dne totální pruda. Jediné chvilkové kůl oživení přichází až po setmění, kdy bába sem tam lítá nahá po domě, blije a seškrabává ze zdí omítku, no a dědek občas rozmázne bráchovi po xichtě posranou inkontinenční plenu, to však na pořádně virový matroš na Tytrubko zdaleka nestačí. Už od samého počátku je podezříváme, jestli jim prostě jen tak nejeblo, a pokud na konci pobytu zjistíme, že tomu tak skutečně bylo, bude to jen další dost zkurvené klišé, průhlednější než Šestý sysel, a my budeme docela otrávení. A tak si tu zatím znuděně natáčíme unylé Fajn Fetiše s odpudivými geronty a dvakrát odvázaní z toho nejsme, tak už, prosím, přestaň šukat ty mulaty a vezmi nás domů! Tvé, na holyvůdské poměry výjimečně sympatické a neiritující děti. *** Já si tedy na rozdíl od vás všech, nadšeně cákajících „hororových fajnšmekrů“ myslím, že se Noční Šamalajn rozhodně nevrátil, protože vlastně nikdy ani pořádně nepřišel a neodešel.

Všechny odporné nechutnosti v tomto komentáři má na svědomí osmnáctiletá slečna Monika, kterou náš HOMOpokrytec nemůže ani vypípat, ani smazat, protože tu nemá účet! Hahahahahahaha! *** Bonsoir neboli dobchy večech. Je suis Monique, ans 18, a ja byt student la Polytechnique à l'Université de Monpellier. Jsem sde v République Tchèque na fýměná jasykova pobyt avec monsieur Vechbal, který pcho nas studentki starma pošada Societé pédofilique z belgickécho Charleroi. Monsieur Vechbal je momentalně dole absorbé anebo jak vy šíkate sanepchasdněn pchvní lekci fchancouštiny, a taxem tady ja, abych vam něco šekla o film Tamahawk d'os. … „Non, non, non, monsieur Vechbal, tam slušne difki na pchvnim randez-vous choschodně nikdy jazykem neoslofujeme, to pšijde na žadu až v lesson troix, tak vazi, vazi kousek nahochu a pěkně kchoušifými pochibi, jaksem fam to vysfětlovala!“ … Ale spět k filmu! Tamahawk d'os je vskutku affaire putasser, neboli jak by šekl monsieur Vechbal – pěkně zkuchvená saležitost. Téměch 90 minutes se tam totiž merdé děje. Oui, seigneur Russel je sice felmi charismatique a určitě s nim nezkuchvite šádná film a seigneur Willson hchaje slomenou nocha tak dokonale, še vas u toho totalement boli choleň, ale … „Arrêter, arrêter, stop, monsieur Vechbal!!! Co ja vám džíve šíkala o tom fašem pchst?! Ten pšijit aš sa chvili, nemůžete cho tam chnet ladovat au sec – nasucho! Satím jen jazykem kchoušíme a pomalinku zchychlujeme, ja pak šeknu, bon?“… Takše, … choleň, ale celou tu dobu se tam odehchavá napchoste chovno. Nachle fšak, kdyš uš se to chystate cela zchnusena vypnout, napechou do vas posledních trente minutes natolik intensif et suggestif massacre gastronomique, še na tu pchedchasejici nuda absolument sapomenete a ještě dlouchá doba po tom nebudete mít fůbec appétit na šísek! … „Oui, oui, monsieur Vechbal, magnifique, uš mušete ten pchst a jazykem pchitlačime s duchasem na koncovku! Oui?“ … Alors, pokud tedy budete suffisamment tchpěliví jako moi a monsieur Vechbal, stane se Tamahawk d'os assurément jednim z vašich nejchnusnějších filmova sážitku sa poslední doba! … „Bon, bon, bon, monsieur Vechbal, dépêchez vous, dépêchez vous. oui, oui, oui, ouiiiiiiiiiiiiiiiiiiii! Faše fýslovnost být fantastique, monsieur Vechbal! Teď žada na pilovat moje čeština, já akochat musím podifat se do mon slofnik, co pchesně snamenat to jak vy šíkala „lisat koule“.“ ...

Tak jo. Následující komentář je rozkošný, citlivý, něžný, hravý a romantický, psaný v duchu těch nejlepších tradic nové a lepší filmové publicistiky, přičemž neobsahuje jediné fuj fuj slovíčko, které by neprošlo HOMOcenzurou či přísnou certifikací Svazu hysterických bigotních matek. Vaše ratolesti jej budou dozajista milovat! *** To máte stejné, jako když si na anonymní internetové seznamce nabrnknete zábavnou, voňavou, pružnou a neostýchavou dvacítku, slibující nevšední zážitky, a těšíte se na první společné randevú. Důkladně se pocákáte Pitralonem, negelujete přehazovačku, pečlivě si Žiletem Mach 3 vyholíte obě nosní dírky, aby se vám při upřímně vyhnitém, lascivním úsměvu nedělal nad horním rtem knír, chlupy v uších ležérně zamaskujete otíkovskými sluchátky, vycumláte dva pytlíky mentolek a pro případ, že by náhodou k něčemu došlo, podtrhnete svůj kůl mladistvý vzhled tím, že si upletete na koulích děsně IN dredy. Celý natěšený pak spěcháte v šik šedém baloňáku, nesmírně stylovém černém roláku a nejlepších tesilkách na místo setkání, kde se však k vašemu nemilému překvapení objeví její dvacet let krutě sexuálně zanedbávaná matka, která na první pohled okamžitě promění vaše dříve dokonale mlsné erotické fantasie v hromadu třesoucího se sulcu, v němž ulpívají zbytky chlupatých vepřových kůží. Nepoddajný porost nohou, na kterých byste jen stěží našli kotníky, se dere přes vyšisované silonky, v podpaždí košťata následována obrovskými mastnými kruhy na krepové halence, neidentifikovatelný počet špatně oholených, pórovitých brad se vzrušením chvěje při každém vašem slově za nedočkavého pomrkávání prasečích oček, figura, která by z fleku vyhrála konkurz na nejnovější reklamu Myšelinu a celá ta scéna nejdrsnější barokní dekadence je jemně podkreslena všudypřítomným odérem hovězího pižma, při němž v místnosti hnědnou květiny. Inu, něčemu takovému rozhodně nemáte chuť strkat prsty do Termixu ani ve svářečských rukavicích, aby vás náhodou něco nepohryzalo, a tak se s hlasitým, táhlým zaprděním vymluvíte na náhlou střevní příhodu a zděšeně prcháte zpět do bezpečí domova pustit si po dvacáté Kmotra a vrátit se k tomu vzrušujícímu honění nad anonymními entitami u internetů. *** Ačkoliv je Jeník slizký jak cigánské hračky a hraje tak, až se z toho málem krčí celuloid, pokud se nejdřív podíváte na tohle, smutně zjistíte, jaký byl scénárista babral, režisér manták a dramaturg hovado.

Milé děti, fuj fuj slovíčky pro dnešní den jsou „zkurvený“ a „nasrat“. Nezapomeňte je zítra hezky nahlas zopakovat pančelce v hodině českého jazyka, poté školní psycholožce a v neděli panu faráři. Přitom určitě zdůrazněte, jak se teď cítíte duševně zmrzačené, protože jste je dříve vůbec, ale vůbec neznaly a naučil vás je až strýček verbal na té tolik prestižní HOMObázi, plné nové a lepší filmové publicistiky! A teď už si konečně procvičíme nově nabytou slovní zásobu v celých větách. *** Od něčeho, co má v názvu Holms a v anotaci krimi, by jeden očekával alespoň trochu pižma Ártýho Onana, a ne k uzoufání nudnou až otravnou sondu do geriatrické péče, v níž zteřelého starce kosí Alzhajmr, až je schopen podle škrábanců na podlaze brilantně vydedukovat maximálně to, kde mu ten zkurvený Němec schoval chodítko, a dle skvrn na bryndáku, kdy měl naposledy ledvinkový puding. K tomu je tento zapeklitě komplikovaný případ stařecké demence mohutně podkreslen strhujícím vykuřováním včelstev a nesmírně poutavým blábolením s mimořádně iritujícím frackem. Ačkoliv proslulý homoděj Gandalf Hnědý plesnivějícího dědka předstírá naprosto famózně, je i v literární podobě tento Senil Baskervilský, nebo chcete-li Údolí bércových vředů, jen nechutným a úmorným parazitickým pokusem amerického pomatence Miče Šullina artově nasrat před dveře Bejkrstrýt 221bé. Počítám, že se záhy všichni ti milovníci ubíjející gerontopoetiky dočkají z jeho péra i Cévkování Erkyla Poarota nebo Případu plného bažanta slečny Márplové.

Verze 2.0! Tak jak to tedy vlastně bude? HOMOcenzorek sliboval vypičipávání a banování na věčné časy a místo toho maže, až jede! Opravdu to nechápu. V HOMObázi, kde psychicky dosud stabilní náctiletý masturbant bez většího úsilí nalezne toto, toto nebo toto, je trocha verbalovy edukativní grafiky na překážku? Inu, dobrá! Jdu tedy do sebe a nejhnusnější a nejškodlivější místa v použitých obrázcích jsem patřičně vycenzoroval. Akorát mi nějak blbne Fotošop, tak omluvte sníženou kvalitu detailů! *** V obavách z toho, že by některé zcela záměrně a necitlivě použité nechutné vulgarismy zůstaly všemi těmi čistými a mravnými školáky nepochopeny, a tudíž by tito mohli mít příliš psychicky stabilní dětství, rozhodl jsem se je dnes vybavit dokonale ilustrativní grafikou. Pro dobro našich nejmenších velmi doufám, že si zdejší HOMOcenzor nedělal jako obvykle z huby trhací kalendář a co nejdříve začne činit slibovaná opatření! *** Tento film posílá směrem do zteřelé piče především kásting. Dle dobových fotografií poměrně pohledného Vikiho „Mladého“ Peréze tu totiž paroduje nějaký mimořádně slizký Saïd Aouita, jemuž od chvíle, kdy poprvé vystrčí svůj nesympatický xicht na plátno, nepřejete nic jiného, než aby mu nějaký nepřátelský rohovník co nejdřív přimrdal takovou, že by už do konce projekce nevstal, a poté, co se nezadařilo, aby ho ti náckové aspoň co nejrychleji zholokostili. Celé se to pak snaží vypadat barevně a sebevědomě, ale ve výsledku je to vyumělkované jako šedesátiletá kurva, dramaturgicky duté jako frýšop a ploché jako rumunská gymnastka. A ona tolik chtěná úderná srdceryvnost působí nakonec zhruba stejně seriózně, jako by Miro Žbirka dvakrát významně povytáhl obočí, načež hrdě na Marthu vytasil své ovyrážkované, pokroucené pěticentimetrové „hovado“ a se samolibou dikcí pyšně pronesl: „Pozri, čo pre teba mám!“

Místopřísežně prohlašuji, že při psaní tohoto zvratku byla mimořádně krutým způsobem týraná zvířata a použité vulgární odpornosti okamžitě uvrhnou každého dosud nezkaženého předškoláka do morálního bahna a nenapravitelných psychických traumat. Čest HOMObázi, která se s tím jen snaží nepokrytecky a po bolševicku zatočit! *** V dobách, kdy se ještě negrům mohlo říkat negři, se skupinka vypatlaných, asociálních negerských kriminálníků rozhodla seknout s prodejem drog, a za utržené peníze si otevřít krutohustý recitační kroužek. Jejich oduševnělá, nesmírně sofistikovaná a dokonale se rýmující lyrika, složená z veselých příhod z dýlování a plná matkojebů, mrdání policajtů, kurvení štětek, kouření čuráků a jebání na justiční systém, který jim kdovíproč chudákům znemožňoval fetovat, prodávat krek a vzájemně se bez mrknutí oka vraždit, nakopla ostatní vypatlané asociální negry natolik, že ve dvaadevadesátém málem vypálili a vyrabovali celé Losí Andělice poté, co si ti zkurvení, rasističtí bílí policajti dovolili něžně se nepomazlíčkovat a nepoobjímat s ožralým a agresivním budoucím kriminálníkem Rodny Králem. Inu, kulturní fenomén je holt kulturní fenomén! Američtí soudruzi měli tehdy máslo na hlavě, protože si to tam z té Afriky sami natahali, a tak místo aby ty inteligentní, mírumilovné a skvěle asimilované spoluobčany vyexpedovali zpět pod bitch otrokáře na bavlníkové plantáže, rozhodli se je raději utolerovat xmrti. Načež přizdisráčská Evropa okamžitě chytla syfla, a tak tu dnes milujeme všechny ty eritrejské Usámy a je jen otázkou času, kdy to tu Čonkovi pod výstižnými gangsta pseudonymy jako Tupák, Ledová Briketa, Doktor Dement, Padesatikačka „more“ Džexn či Emsý Barevne Kovi rozjedou naprudko! Ultradrsnému Ledovému Kubíku patrně už to přednášení tolik nesype jako v dobách, kdy jsme se mezirasově tolik nenáviděli, a tak se rozhodl postavit si filmový pomníček. Ač je to pomníček morálně přinejmenším diskutabilní a Ledař se všemožně snažil udělat ze sebe a svých spolurecitátorů kůl negry, výsledkem je znožně natočené, přehledné a místy až mrazivé memento toho, co je to v těch ghettech za zasranou, vymaštěnou pakáž bez jakékoliv úcty k životu, kultivovanému soužití a civilizaci. Avšak naštěstí dle moderních geopolitických teorií za vše může ten zlý, zkostnatělý, fuj, fuj systém a jedinečným řešením v intencích všudypřítomného lidství je ten nebezpečný odpad s otevřeným srdcem, přátelsky a mile vychovávat neustálým pacifistickým omíláním zrapovaných edukativních manter jako „Choď do školy! duc duc Nekraď! duc duc Nefetuj! duc duc Nedýluj! duc duc Nevraždi! duc duc duc“ a to patrně do té doby, než slaboduché, primitivní zlo a nejnižší animální pudy konečně zvítězí nad láskou, humanitou a porozuměním. No nic, musím končit, než si s dávivým smíchem poprskám monitor a do ruda oplácám kolena…