verbal

Milí mladí a nezkažení čtenáři! Věděli jste, že ohyzdné slovíčko „zkurvit“ vyjadřuje jinak mnohdy roztomilý dokonavý děj s významem „kurvením opotřebit“? Asi by vás teď určitě zajímalo, co vlastně znamená to „opotřebit“, ale do toho já nejdu, vašim maminkám by mohla zaskočit hostie a našemu milému HOMOvi by bigotní sponzorek odmítnul dát další nevkusnou celostránkovou reklamu, která nás v tomto „ryze fanouškovském“ projektu tak mile už nějaký ten pátek prudí! *** I v Tyrolích mají svého Sekala, kterého je třeba zabít. Tedy respektive v tomto případě bandu Segalů, vedenou komisařem Rexem, co se tváří, jako by zrovna sežral svého vlčáka. Postará se o ně jakýsi dolnorakouský klon Leoše DiObrny, co se zase pro změnu tváří, jako by mu v hubě zkysnul žalud. Ale nevadí! Ani ti dva urputní mimici nedokázali zkurvit tu porci opravdu vytříbené, zábavné a velkolepé filmařiny, o jaké si můžeme v našich lůzrech a hnojích nechat akorát tak zdát. Atmosférické a strhující místy tak, jako byste sledovali Gazdinu robu při prstění Její pastorkyně, a opravdu by mě zajímalo, který velkohubý pičus pro tohle vymyslel kategorii „alpský western“! Zní mi to podobně jako „podunajská prérie“, „korutanský kovboj“ nebo „cigánský tomahavk“. Když už, tak aspoň „Wiener Schnitzel Western“, ty kokote!

Šukání ovcí může být někdy pěkný opruz. Zvlášť pro ty z vás, kteří si před zásunem potrpí na trochu toho orálního potěšení. Ovce je totiž přežvýkavec, jak jistě víte, a tak se romantickému milovníkovi může při šedesát devítce snadno stát, že když toho vnadného sudokopytníka pořádně rozparádí jazykem, bude se muset záhy vypravit na žaludy do bachoru …. Ups, Ježyš pardon, trochu jsem si to popletl. Tohle bylo určeno odborné veřejnosti na Česko-maďarské databázi nové a lepší zoopublicistiky. Odtamtud se mě ale vyštvat nesnaží, protože to tam vede charakterní heterosexuál, který je povznesen i nad to, když nedopatřením řeknu při všem tom erudovaném publikování nějaké krávě „Ty kozo!“. To byl ale roztomilý omyl, že? *** Tady vidíš, milé Iňáriu, že se dá film o excentrických snobských kokotech natočit i tak, aby verbal nehodil po chvíli kosu a apriori nezačal nesnášet všechny tvé budoucí počiny. Jedná se sice taky o kýčovité a užvaněné hovno, nicméně hovno s jistou grácií, které je místy dokonce i svým způsobem vizuálně podmanivé, například když se takhle Miss Venezuela rozhodne vycachtat si pysky v geronty zaplísněném bazénku. Hovno, u nějž se člověk sem tam i zachichotá a esteticky se pokochá něžně bučícími Milkami a vyjící korejskou sopránprasistkou. Sorentýnovi už začíná evidentně jen kapat a následně i na karbit, a tak pateticky, povrchně a pseudofilosoficky unyle drnká na prostatickou strunu všem těm Vašutům, co se nedokáží smířit s viagrou a vakuovými pumpami. Ale evidentně přitom zase nakrmil i pár artových teplometů a ti teď velkohubě zasírají internety sebestřednými polucemi, přičemž nepsaně soutěží o to, který pičusek objeví v řídké sračce víc skrytých metafor pro situaci, kdy má Míša Kejn ptáka v kleci. Já bych si na tomto místě dovolil fundovaně deklarovat, že to nejspíše interpretuje „aparentní endogenní depresi z aproximativní percepce paradigmatu“, že už ho tam může Miss Venezuele akorát tak nadrobit. A ty už začni konečně žrát ty prášky, Madbendere! Nicméně, oproti Birdmanovi naprostý skvost, který prostě musím ocenit oxymoronickou krásně hnusnou dvojkou!

Pro ty, kterým se tento grafomanský zvratek nebude chtít číst, přináším v úvodu krátkou rešerši použitých žalostných vulgarismů, abyste mohli bez přílišného zdržování opět bonzovat! Dnes tam mám „kurvení, hovno, dojebat, prdel a mrdna“. Tak jak je to s tou novou a lepší filmovou publicistikou? Bude, nebo si zase někdo dělal z HOMOhuby trhací kalendář? *** Bezskrupulózní kurvení bondovských tradic nemilosrdně pokračuje a tentokrát se nám Samík všemožně snaží naroubovat na oddechovou akční parodii Kasablanku. Do té by sice náš nový agent Nulanulaprasečíxicht jako imitátor Hámpryho zapadl daleko lépe, nicméně to by nesměl tento sice spektakulární kočkopes vylézt ven jako další hovno na hrob Honzy Fleminga. Takže tu máme zase řemeslně perfektní akční napínač, v němž to ale jde s Bondem jako Bondem od desíti k prdeli a který obsahuje několik velmi zavrženíhodných marginalit, a to i mimo fuckt, že je Manypeny zase briketa a hispánský otyloň Bautista ve čtyřicáté minutě kompletně zruší záložní řadu Skvadry azúry, když svými pěstěnými nehty promasíruje sklivce někomu, kdo vypadá úplně jako Pirlovic Andrejka. To se takhle po opravdu výživné úvodní sekvenci těšíte na tradiční titulky, které jsou v poslední době jedinou opravdovou bondáží. Ano, vizuálně jsou i tyto skoro uměleckým dílem, avšak tentokrát je činí téměř nesnesitelnými jakýsi odpudivý homoklád, jenž na jejich pozadí „Kreslí na zeď“ přeškrtnuté kosočtverce hnusně pištivou, kakofonickou fistulí, s níž by mohl z fleku plašit potkany. A pak to přijde! Člověk si před představením pečlivě protřepává zápěstí na nejvypečenější mrdnu filmového průmyslu Monču Belůči, u níž má chuť i v jejich jedenapadesáti odhodit veškeré gerontozábrany a ukázat ji, jak se správně míchají špagety karbonára a vysrkávají ančovičky z teplé tuňákové pizzy, ale po té se zapráší dřív, než stihnete rozepnout poklopec. Pak vám už jen panicky zalézají koule do břicha, protože vám do obrazu nakráčí snad ta nejodpornější Bondzrůda, jaká kdy byla k zhnusení! Představte si genetický odpad z křížení Michaely Kudláčkové a Rajské Vanesy, mezi jehož hlodáky by se dal úspěšně zaparkovat Boeing a který vám dokonale esteticky dojebe celé Spektrum sexuálního apelování. Ke vší té zrůdnosti je to i naprosto vynikající neherečka a mimická kafilérie, která se jí odehraje v xichtě při etudě loučení s Bondem, by vyvolala dávení snad i u certifikovaného slepce po koňské dávce Kinedrilu. A to ze solidní trojky prostě udělá tu nejhnusnější trojku, jakou jsem zde zatím měl to ponížení tu udělit.

Dnes tu máme slečnu Bianku z Vatikánu. Kurva jedna vulgární!!! Úplně se červenám! *** Buonaserra, salute, Io sono Bianca Francesca Vergielli d'Italia, panna f rozpucchu - 26 anni, a jsem byla fyslanna come Nunzio speciale di Santo padre, abych ja sjistit pro Collegio Cardinalizio del Vaticano , ci byt signore Verball oprafdu takova anticristo e blasfemo porco, anebo jak fy šikatte bespošna sfině. A ja muset teť confermare, še na tom nebyt ani sblo di pravda! Ichnet po mio pšíjezd mě ten sfatty muš signore Verball pošadala, abych ja kleknout, ukasala mi jecho formidabile Spirito Santo a prafě mi tim Duchem sfattym odsadu měři chloubku mych chšichu a ja mottlim, ať obstojim pšed faccia del Dio! Jelikoš ora signore Verball nedosachnout na klafesennice jecho computer portatile, pošadalla mě, Bianca Francesca Vergielli, o critica cinematografica del film Il Labirinto - parte seconda. „Allora, signore Verball, ja myslet, že pizza mia uš byt tepla sufficiente a vy mochla sacit con procedure religioso! A nebat se mě pošadně placat po prdell, ja v klašter moc slobit, sasloužila to a poccani molto potšebovat!“. Ale spět k Il Labirinto! Nic nuovo od parte prima. Slaboducha defille naondulofannych chomoklat pokraciuje f další serioffa sracchce postapocalittico! Vy smíchat si Changrgejs con Divergenza, pšidat duo chrstě sombi a dostat další chloupa piccovina pro-o-o-o-o-o-o-o-o… „Tak se trocchu uklidnimme, signore Verball, lemme, lemme, per favore! Takofa velocita až na dorašenni, jste chrrr jako Santo padre pši exorcismo! Tak to my u nas ve Vaticano nedělat! Chšišnice musi byt Duchem svattym inizialmente dukladně a pomalu proutoupenna! Ale ja vam teď naslinit il prsto a vy mi ho pši tom můžete vrazzit do cundo secondo, nebo jak vy šikat do dvojcchi, to pši vymitani dost pomacha! Ale attenzione, signore Verball, Rituale romanum tvrdit, že až bude il Demone chtit ven, vy nesmět mě sapomennout pošadně ciapnout za cosi, sí?“. Takže, … pro debili infantile. Effetti speciali byt sice bellissimi a honiccka v città finito dokonce molto orgastico, ale to naturalmente zase nestačit, aby ze stupido insalata plagiario per imbecili sodomitici udělat pošadna hetero flak jako cieba Maximo del Pazza. „Sí! Sí! Sí! Fantastico, signore Verball, ja citit, že il Demone bude pronto ven a nastat cias na, jak my u nas ve Vaticano parlare, Salza di Tortellini! Vy teď pustit moje prdell, presto ciapnout za ty cosi, macckat bradavcchi, per favore, e pšepnout na velocita terminale. Precisamente, bene, bene, benissimo, signore Verball!!! Vy byt veramente il divino Esorcisto, Santo padre už vas nikdy znovu neexkomunikovat! Presto! Presto! O, Dio mio-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o……“.

Poctivé, svižné, uspokojivé, nedrhnoucí a veskrze příjemné honění! Honění Trouby Vilzna a jeho Kelyfemily skrz nějaký fiktivní Kambos či Laodžu rozlícenou chuntičkou Rudých Kvérů, kteří milují porcovat americké korporátní zmrdy mačetami. Záda jim kryje šarmantní bondáží jako vždy sympatický trubec jejího veličenstva, zdegenerované staré krávy, a já se na rozdíl od všech těch zdejších přihřátých müslitelů, brutálně nadhodnocujících dementální pičoidy plné Džonviků či Ekvalizérů, naprosto skvěle slaboduše bavil. *** Rád bych teď své pocity s ohledem na novou a lepší filmovou publicistiku co nejlépe přiblížil i těm nejmenším čtenářům, aby se tito mohli adekvátně rozhodnout, zdali si tento příjemně erkový filmík pustit hned po Kouzelné školce. Takže, milé děti, bylo to skoro stejně zábavné jako prcání vaší stále pružné a dobře vypadající maminky. Víte, vaše maminky totiž vždycky nebývají takové prudérní a upjaté krávy, jak předstírají při vaší šosácké výchově a při psaní rozhořčených stížností tomu pokryteckému HOMOvi. Občas, když si hrajete ve školce a tatínek se dře v pojišťovně, abyste mohly jednou za rok na dovolenou do Chorvatska a váš labrador měl co papat, pozvou si domů nějakého toho hodného strýčka. S ním pak vyvádějí strašlivě prasácké králičkárny, které toho ňoumu tatínka v katolické škole nikdy nenaučili, hrozně u toho křičí, ač s tatínkem jen unyle funí, říkají moc ošklivé věci a požadují úkony, které uvádějí do rozpaků i profesionální pornoherce. Tak kupříkladu maminka pětileté Janičky ze Sezimova Ústí zásadně nikdy nemluví sprostě a předstírá znechucení i při slovíčku „hovno“. Ale sotva se za tatínkem zabouchnou dveře jeho Oktávie a objeví se strýček, někdy se docela zapomene a vylezou z ní větičky jako třeba „Mrdej mě jako děvku!“, „Vraž mi ho, kurva, do prdele!“ nebo „Vyliž mi tu kundu do sucha!“. To jsou věci, co? A vy řeknete bráchovi „debile“ a nemáte týden Večerníčka.

Dárek se snaží navázat na nejslavnější šestákové srylery 90. let o intruzivních úchylech. Snaží se, snaží a snaží, až to s ním vypadá docela dobře, když tu náhle vyvrcholí ukrutně teploušským závěrem, který předchozích, slušně rozjetých devadesát minut totálně spláchne do hajzlu a udělá z Uoryjorova jinak solidního snažení akorát kulisu k žehlení dámského spodního prádla nadměrných velikostí a pánských kožených tang. A tak se dospělý heterodivák pouze utvrdí v tom, že by Žoel víckrát neměl experimentovat s buzerantskými bradkami, Betmen se měl držet pouze přeslazených kokotmédií a slečna Předsíň hrát výhradně s papírovým pytlíkem přes hlavu. No, možná bych jí sem tam povolil otvory pro oči. *** Jo, a málem bych dnes zapomněl vyšperkovat tyto dětské HOMOstránky novou a lepší filmovou publicistikou zneužitím několika bezúčelných vulgarismů! Tak třeba jen tak namátkou něco od „ká“: „Kouřila kurva kokota!“. Veď „fajčenie ftákov“ je predsa povolené, však, HOMO?.

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem.

Parafrázuji: „Hodně hnusný rozjezd novinky, od které očekávám nepříjemnou a iritující pičovinu. V tomto směru mě snad Quantico nezklame. Mínus 150%.“ Konec parafrázování. Tímto bych mohl v pohodě skončit, a být za kůl frajera, jenže mně se nechce! *** Vždycky, když si nevím rady s hodnocením nějakého seriálu, počkám si, co na to největší hvězda HOMObáze - Kateřina Papstová, na jejíž profesionální soudy tu všichni pokaždé tak netrpělivě čekáme a která vždy přispěchá s nesmírně fundovaným hodnocením málem dříve, než odlezou z obrazovky závěrečné titulky pilotního dílu, aby prokázala, jak je hustě „V“, a zvlhčila si svou zahnívající zahrádku pár bodíky od slaboduchých čtenářů. Samozřejmě nejsem natolik úzkoprsý, abych to vždycky ještě pro jistotu nezkonzultoval s Ježíšem. Ten však bývá v názorech na Kevinu vesměs konzistentní, což beru jako zjevné požehnání. Ani zde naše krasavice nezaváhala, a tak se jako její věrný následovník mohu konečně vyjádřit i já. Děti a pokrytecký HOMOcenzor zbystří, neboť v tomto případě rozhodně nemíním šetřit těmi nejlaskavějšími superlativy. Mělo se to jmenovat Kvantyko 90210 a pod rouškou „dramatu“ se tu ukrývá odporný, zdegenerovaný, účelový, povrchní, sterilní a přiblblý kýbl kýčovitého hnisu pro Emtyvíčkem a Tytrubkou vypláchlé nezletilé retardy, jaký tu nebyl snad od dob Dósnovy sněti. Působilo to na mě úplně stejně, jako by mi někdo za zvuků libovolné plísně Hany Montány nablil do xichtu zpola natrávenou směs popkornu, maršmelousů, Haribo medvídků a zkyslé Fanty. Ke vší té hrůze je to osazené snad těmi nejhnusnějšími a nejnesympatičtějšími metrotranzistory a botoxovými bárbinkami, jaké v Losích Andělicích našli, jejichž koženě živočišné herectví alá Tak jde čas svědčí o tom, že dosud před kamerou akorát tak svorně kouřili čuráky v nějakém žužu videjku od Hustlera. Totálním vředem na prdeli celého pornoansámblu je pak plastickými rtíky zpizděná, vrcholně toporná, nebetyčně slizká a ultimativně blbá briketa, bombajská gogotanečnice a Miss Pandžáb 2014 jménem Čopra Farzekašová, jež je stejně úžasná herečka jako já mozkový chirurg, a která ve mně od počátku vzbuzovala jednu jedinou intenzivní emoci, a sice kompulsivní nutkání přetáhnout ji přes držku lešeňovou trubkou. Scénář celého toho svinstva dokonale osciluje mezi ultimativní debilitou a těžkou mentální retardací a tutově ho musel růžovými zvýrazňovači na srdíčkované papírky na hajzlu splácat nějaký kompletně depilovaný pupuš, jehož pečlivě vyfoukaný účes připomíná rozsednutý narozeninový dort. Takže, ač to normálně nedělám, po čtvrtém dílu jsem se rozhodl, že když si budu chtít vyvolat zvracení, strčím si raději prsty do krku, a za tímhle nekompromisně zabouchnu poklop žumpy, protože takovou zkurvenou zrůdnost, která z F.B.I. dělá dokonalou Falangu Buzerantských Imbecilů, by nevytrhl ani Brendn Volš v roli správňáckého arabského tenoristy.

Rydly se konečně zcentroval, pevně znovu čapnul své kopyto a po ukrutné biblické hemoroidiádě opět ukázal, že v žánru vě-fa nemá konkurenci a dokáže vám přišpendlit prdel do sedačky i dvou a půl hodinovým okopáváním brambor na Marsu. Uteče to kupodivu tak rychle, že ani pořádně nestihnete ochmatat svého registrovaného partnera, a po skončení skoro zapomenete i na ten nechutně odpudivý anglo – americko – čínský altruismus, kdy všichni ti tolik kůl a empatičtí lidé kvůli nějakému jelimanovi, co na Rudé planetě jebal na bouřkové zpravodajství a tak mu ujela raketa, zaplňují největší světová náměstí, truchlivě pláčou a mohutně mu fandí na velkoplošných obrazovkách. Kromě excelentní režie tu Rydly předvádí i neobyčejnou zručnost ve vodění marionet, když se mu povedlo přinutit dokonce i věhlasného pokrfejse Démona jednou málem nakrabatit čelo, dvakrát téměř zvednout obočí a několikrát zamrkat! Neuvěřitelné! A tak mám proti této mimozemské agrikulturní agitce pouze jedinou vážnou výhradu, díky níž bych sice mohl oslím můstkem dostat do tohoto zvratku pár pičí a poslat několik katolických školáků směrem dětská psychiatrie s nenapravitelným traumatem, ale neudělám to, protože piča se v nové a lepší filmové publicistice říkat nemá, aby si HOMOcenzor nemusel zase dělat z huby trhací kalendář. Ta výhrada dokáže estetickému divákovi skoro znechutit jinak spektakulární povrch Marsu, je hnusnější než jeho nejhnusnější kráter a jmenuje se Džesika Čestejn. Opravdu nechápu, proč musí v Holém údu poslední dobou cpát tuhle oslizlou pizdu do každého druhého filmu. Vždyť jako herečka stojí naprosto za vyližprdel a jako žena za ni nestojí ani po litru rumu. Tedy pokud nepatříte k těm ubožákům, co by ho ze zoufalství strčili i do škaredé rezavé trubky. A když Rydly navíc zkombinoval tuhle ropuchu se sterilní gymnazistkou Katkou, která poplatná svému příjmení hraje jako na Marách, jediným opravdu ženským prvkem v tomto spektáklu zůstal věčně patetický negr s téměř nevyslovitelným jménem Číjejetel Unprofor. Taky už by ho jednou mohli nechat ztvárnit nějakého drsného bělocha.

Smutný fuckt, že s Madonou přišel o koule, prokazuje Gej Ryčí i ve svém dalším snímku. A není se čemu divit! Nabrnknout si o deset let starší pornopaní s motorovým pekáčem je zhruba stejné dobrodružství, jako šnorchlovat bez plavek mezi barakudy s pytlíkem namalovaným na Nema. A tak když ho Gej po geniálním Podfucku dobrovolně strčil do soustruhu, který jej sežvýkal a vyplivnul, následuje už jen zmar, impotence a podivné bukviády, co letos vyvrcholily hloupoučkým vybarvičkovaným gejprajdem s příznačným názvem Muž ze strýce. Jedná se sice opět velmi zručně natočený, avšak veskrze tupý, sterilní a neinventivní pokus o Homobonda, jehož jediný přínos spočívá evidentně v tom, že přesličný metrouš Henry Clavin pomohl pár svěšeným pupušům od erektilní dysfunkce a zbohatlický fracek a naprosté neherecké poleno Ármí Kladivo zabrnkal svým sameťákem několika nezletilým kravkám a otylým hospodyňkám na slimáka. No, a mně se jen po skončení opět zanítilo básnické střevo a zkomponoval jsem nesmírně truchlivou a jímavou „Baladu o rýči“, gradující tak zvaným obkročným jambem, který si mohou všichni ti mnou postižení školáci kreativně dorýmovat. Nepochybuji, že s procítěně zarecitovaným dílem tohoto významu lze hravě zvítězit minimálně ve školním kole celorepublikové recitační soutěže Seifertova prostata. Hysterické maminky předškolních dětí pak žádám, aby to se svými ratolestmi před veřejnou produkcí důkladně procvičili. Nevadí mi, pokud vaši miláčkové nahradí v první strofě špatně vyslovitelné „er“ obvyklým „el“, ovšem dbejte na to, aby poté následovalo jednoznačně znělé „ypsilon“ a nikoliv měkké „i“, neboť by mohlo dojít k záměně s madagaskarským ovocem, pročež by se vytratila veškerá zamýšlená poetika a údernost básně. V první strofě rovněž prosím o přednes se stejnou intonací, jako když kolega Mácha lákal Jarmilu do sendviče. Takže, emh, ehm… Verbal: Balada o rýči - „Rýči! Rýči! Rýči! Rýči! / Ty už jsi teda pěkně v …… „hlíně“!“.