monolog

Asi jsem si až moc navykl na Sandlera-charakterního herce, který se snaží o něco víc, než jen bezduchou zábavu via americkej remake některé z trapných španělských telenovel. Je tam strašný kvantum vtipů, ale velká část z nich je trapná nebo nevyzní. Sandlerovi silky-smooth cut zastaralý 21 let sice sedí jak prdel na hrnec, jenže víc než mi bylo milý sem si říkal, kdy už tomu pitomýmu kadeřníkovi někdo přistřihne křidýlka nebo učeše pěšinku. Zkrátit to tak na 75 minut, odstranit moralizování a závěrečné ponaučení a natvrdo naroubovaný happyend a jo, pak by to stálo za víc. Ale takhle pro mě úderně znějící jméno Zohan zůstává pouze dalším silly fagalo. Ad Dugan, nevím, jestli je to jím jako režisérem nebo prostě scénáři, který dostává, každopádně všechny jeho komedie, co jsem kdy viděl, byly ztřeštěné a žádná se mi nijak extra nelíbila. Asi je to tím, že mám příliš malej porost a tak není v teple a nachladil se mi mozek... Jo, to bude ono.

Docela zvláštní gangsterka. Ona to vlastně ani pravá gangsterka není, protože i přes určité Bugsyho neobvyklejší metody a některé kriminálněji orientované partnery, se tu jedná spíš o to popsat posledních pár let jednoho vizionáře, kterej v tom uměl chodit, jen se mu nepovedlo na ostří břitvy udržet rovnováhu. Přemýšlel jsem, ale nemám tomuhle filmu co vytknout. Líbil se mi opravdu hodně. Herci, děj, výprava, podle mě bezchybné. Warren má charisma jako bůh. A je i Bugsymu (znamená šílený) dost podobnej. Jen jednu drobnou výtku mám vůči autorům. Jestli to bylo podle pravdy stejně jako poslední psané věty, co se s hrdiny stalo dál na konci filmu, pak nevím nevím. Virginie Hillová (původně prostitutka) sice opravdu umřela za podivných okolností, ale stalo se to o dvacet let později v rodinném domu v Rakousku, kde bydlela se svým synem z manželství s lyžařským instruktorem Hansem Hauserem. Říká se, že se pravděpodobně (a ne poprvé) snažila vydírat mafii. Tomu i nasvědčovalo to, že její bývalý milenec Joe Adonis (ten, kterýmu ji Bugsy přebral), ji dva dny před smrtí navštívil. Ten film mě prostě zaujal tak, že jsem si o nich chtěl zjistit něco víc a tak jsem použil wikipedii. A ještě zajímavůstka. V tomhle filmu hrál Bugsy Siegela Harvey Keitel.

Doufal jsem v další romantický film, kterej by mě vzal za srdce a trošku mi ho zase jednou rozhýbal, když už to nejde v reálu, jenže se tak bohužel nestalo. Film měl na mnohem víc. Jenže mezi dvojicí to nejiskří. Prakticky jednoho dne si začnou vzájemně vyznávat nehynoucí lásku a já prostě nevím proč. Dramatické scény jsou předvídatelné, herci neměli pořádně co hrát. I ta jedna postava venkovského doktora v podání Johna Hurta nestojí za moc, protože kdykoliv promluví, pronáší pouze nějaká velevážená moudra. Tenhle film je po romantické stránce horší, než mnohá díla Danielle Steele (a tím její některá díla vůbec nechci hanit). Prostředí je hezké, ale nijak moc ho nevyužili. Režisér se prostě až moc soustředí na naprosto zbytečný a nezajímavý milenecký pár a žádná z postaviček okolo, které by při bližším pohledu mohly být zajímavé, tak nemá šanci vyniknout.

Další dobrodružství Godzilly v New Yorku, kdo vyhraje? No přece producenti! Poslední dobou mi přijde, že lidé nemají vlastní názor. Že tak často přejímají nápady ať už přátel, rodičů, vždy vševědoucích časopisů, televizní reklamy nebo podplacených filmových kritiků, že už si ani neumí představit, že by to mohlo být někdy jinak. Stejně tak ve vztahu k tomuto filmu. Podívám se nejdřív na pár hloupostí, snad nebudu příliš opakovat předchozí komentáře realisticky uvažujících. V první řadě mi neštymovaly ty bomby, které "dokonalá" USArmáda, po řádné zkoušce ohněm v Kosovu, Afghánistánu, Iráku atd. házela na potvoru dokonce pomocí B2 Spirit, která má na palubě celkem !podržte se! 30t (=120ks) pum! A určitě nepoužili ty nejlehčí, což znamená, že náš drobek odolal síle 16 ks tunových bomb s obsahem 450 kg tritonalu (o 20% silnější než TNT), což dá asi 2,1GJ/jedna. A to už je šlupka, že by i Krakonoš zalehl v revíru (mmch, všechno to info jsem si nastudoval, to já dělávám, když si o něčem vytvářím názor). Dál mi neštymovalo, že by se USAvláda rozhodla k použití taktických jaderných zbraní a to po desíti hodinách od útoku a to ještě na "SVÝM" území, uprostřed svého nejznámějšího města. Sice se jejich ničivost dá nastavit od 0,3 do 150 Kt, ale stejně. Neumím si představit vládu, která by dokázala obhájit použití atomových hlavic na americkém území a to aniž by vyčerpala veškerá další opatření. Schopnost těch malých potvor pochutnat si na speciálních jednotkách se snad M16? Nevšiml jsem si a nemám chuť to znovu zkoumat a přesto neschopných nakopat řiť několika hloupým céčkům. Schopnost umírající fifleny s ocelovou tyčí v levé plíci těsně nad srdcem sprintovat v lodičkách nebo bosky po troskama zasypaných ulicích a seběhnout 50 pater po schodišti. Videokamera od Sony (možná spíš jeho bráška Panasonic), která vydrží všechno (i když se poserete) má všechny funkce (abyste se neposrali) a jejíž ochrana proti EMP (elektromagnetický pulz z jaderného výbuchu) je lepší než moje pláštěnka... Když už jsme u kamery, nejen že měla výdrž baterka, on měl výdrž i kameraman. A tak si říkám, kam zmizely ty miliony lidí, co žijí v tom americkém největším malém velkém městě? - podle sčítání v roce 2006 přes 8 milionů a hustota je 10 tis/km. Mrtvol tam bylo co by se za nehet vešlo, a že by se jim v tom zmatku, který tam podle všeho měl být navozen, povedlo všechny odvézt? Nebo že by je spapala ta obludka? To by z toho měla pořádný bolení břicha! A neskonalá touha všech zúčastněných žvanit pítomosti a snažit se páchat sebevraždu, nelogický chování (proč za mostem jsou v bezpečí a tady ne, když na mostě je přepadl ocas té digitální mrchy?). Já nevím, ale zalezl bych do bytu, zabednil ho a nevystrčil nos ze dveří. Jediný důvody, proč točit film ruční kamerou a pseudodokumentárně (jakože se to stalo) je ten, aby člověk ušetřil a taky navodil atmosféru možnosti. Cannibal Holocaust nebo Blair Witch project to dokázali. A to povedeně a i proto, že jejich téma bylo z reálného čistě rozumového hlediska možné. Ale to, že by nějaká krevetovitá potvora rozšlapala celý Manhattan, tomu lze těžko s dnešním zpravodajským systémem uvěřit. Doba Wellesovy Války světů dávno skončila. Ozvučení třeba i dobré, ale to je pro mě doslova posledním aspektem, podle kterého hodnotím film.

Není to špatnej film, výprava, obsazení, exteriery, bojové scény, hudba, to všechno je přinejmenším dobré. Jenže je tu naprosto nezvládnutý scénář. Čingischán se po celý film nechává někým zajímat, věznit nebo porážet. Potom 15 minut před koncem své ženě a dvěma kukaččím dětem, kteří jediní jsou s ním, řekne, že ví, jak Mongoly sjednotit a po zatmívačce stojí v čele tisícihlavé armády a žene se do bitvy. Jak kdyby se Rusové pokusili sestříhat dvacetidílný seriál do 100 minut a pět dílů se jim přitom někam zatoulalo. Přesto než se Temudžin dostane do druhého zajetí, je to i po dějové stránce dobrý film. Jenže potom se dostane do zajetí znovu a znovu a znovu a... Prostě a jednoduše, pochybuju, že by člověka, kterej celej život strávil tím, že se toulal po stepi a tak různě padal z jednoho zajetí do druhýho, že by někoho takovýho následovaly desítky rozhádaných kmenů. Ale možná se pletu... A samozřejmě je tu ještě ten mystický konec, kdy se Temudžin jako jediný nebojí bouřky a tak před ním celá armáda padne na prdel. Jo, takže sbohem a díky za všechny ty ryby.

Tenhle film mi připomněl jeden dobrej vtip a za to má jednu hvězdičku navíc. Schválně vám ho řeknu, jestli se vám taky bude tak líbit (a vždycky si představujte, co ta ruka na příkaz dělá, ju?) Chlapovi utrhne ve válce bomba ruku a tak mu dají robotickou, ovladatelnou hlasem. Stačí jí říct: "Vezmi vajíčko!" a ruka vezme vajíčko nebo: "Otevři láhev kečupu!" a ruka otevře kečup. Jednou je takhle v hospodě a když po tom pátým pivku se mu už chce pořádně na ten hajzlík, tak si řekne, že půjde a že to udělá tou svou novou rukou, aby jako na všechny kolem udělal dojem. Přijde k mušli a říká: "Ruko, sundej mi kalhoty a podrž mi ho nad mušlí!" a ruka to během jeho činnosti udělá. "Teď mi ho otřep!" a ruka mu ho otřepává. "Ne tak silně! To už mi ho sakra rovnou urvi! AUUU! DO PRDELE! DO HAJZLU!" :D Tu druhou hvězdičku má tenhle film ode mě za výběr aut pro hodný roboty, protože to jsou vozítka jedna báseň. Zbytek filmu se mi nelíbil. Já nevím, možná jsem opravdu divnej, že se mi nelíbí tyhle píčoviny. Já se chci při koukání na film s postavama sžít, chci mít o ně strach, chci aby nebyly hloupý a bez citu, chci aby byly aspoň trochu propracovaný a složitější než puzzle o dvou kouscích, aby se nechovaly jako po lobotomii. Chci bejt napnutej, jestli holku svýho srdce dostane, jestli se mu povede pomocí vlásenky zachránit celej vesmír a ještě si mezitím odskočit na jedno pořádně vychlazený pivko a hambáče do World of Libresse... Vím, že od blockbusteru je chtít víc než jen slova přílišné očekávání, jenže... Jsem asi doživotní optimista. Když mohl tak bombasticky dopadnout Ironman, proč ne i tohle? Já vám to řeknu. V Ironmanovi jsou klišé. Kde taky ne? Ale je tam i ještě něco jinýho. Realismus (přinejmenším realismus Smrtonosné pasti 2, kde si hlouposti člověk ani nestačí uvědomit a jsou pryč) a taky perfektně propracovaná postava hlavního ne/hrdiny. Žádný banální trapný humor mi nevynahradí jednoduchost a bezduchost digitálních efektů bez příběhu nebo živých lidí. Protože to je to, o čem jsou filmy. O lidech. Někdy třeba zakamuflovaných do robotů, někdy do zvířat, nebo jiných potvor. Ale vždycky o lidech, jejich charakterech, touhách, přáních, hrdinství, zbabělosti, hlouposti, pýše, soucitu, pocitech, příhodách, zkušenostech... Pokud se do popředí dostanou místo lidí pouze digitální a zvukové triky, skončíme móc špatně. Aspoň co se týká vkusu. Ale nemůžu upřít Bayovi dokonalého obchodního ducha...

Tak letošní druhá pětihvězda. Áno áno, mrdej tučňáka do hlavy, ty buzno... :) Ach já malověrný. Když jsem na to šel do kina, myslel jsem, že to bude šílenej blábol, jako ostatně poslední dobou všechny akční SF filmy z Hollywoodu. Ale šel jsem tam. Nakonec jsem se celý dvě hodiny královsky bavil. Neříkám, některý momenty jsou tu mírně řečeno mimo (pád první verze Ironmana po výpadku paliva, zásah nové verze Ironmana střelou z tanku a následný pád atp.), ale o tom to ani vlastně není. Samotná postava Tony Starka je tak neuvěřitelně krásně rozporuplná, tak dokonale šíleně géniovsky zahraná, že na takovéto nedokonalosti dává zapomenout. A svým způsobem se režisér i docela dobře pokusil zabudovat jeho příběh do naší doby a povedlo se mu to přinejmenším zezačátku dost realisticky.

Ouha. Tak tomuhle se říká odpad s.r.o. (sračka rozumem opuštěná). Zbožňuju filmy, kde biovirus měnící lidi i zvířata v zombie dokáže vysušit moře i oceány, zničit stromy a změnit svět ve vlastní zkurvenou karikaturu z animovabejch SF seriálů... (věřím, že jste poznali hlášku z DM - rád tam nakupuji :) ) To byl ale až druhej důvod k smíchu, co na mě v tomto Zániku zdravého rozumu čekal. Ten první byl, když Milla na začátku umřela. Nemám nic proti modelkám, který fušují do filmu, ale měly by se držet svýho V-nožkovýho žánru. Nulový příběh, hypercool look, neherecky toporné výkony, prakticky žádné propracování postav a trapné hlášky. Prostě scénář je jen jako plochá pastvina. Tráva, tráva, tráva a tráva... Jo a semtam taky uschlý list. Ne, abych jen nehanil, autoři scénáře umí opisovat opravdu dobře. Celé malé extempore s vojáky a vědci jakoby vypadlo z Dne mrtvých od Romera a to doslova a do písmene. Taky se sem dostala drobná nepovedená vsuvka s Ptáky. Milla si po postapokalyptickým světě jezdí perfektně upravená, s vytrhaným obočím, namalovanými rty (pro strejdu Příhodu) a vsadím se, že i tu čárku měla vyholenou (to jen tak pro sichr). Nejde ani tak o to, že tenhle film je hovadina. Horší je, že je nudný a předvídatelný. Konec je ale to nejstrašnější. Rvačka bez smyslu a důvodu, bez ladu a skladu, abychom nakonec zjistili, že Milla nejen neumře, ale ještě ji (jako ve Vetřelci 4) naklonovali asi tisíckrát... Prostě noční můra... A proto mám tak rád oplatky Mila. To se vždycky zakousnu, křupne to a... Milla stále kvoká, stále kvoká... Nic nevydrží déle...

V základě je tento seriál zvláštní. Zezačátku, bomba. Příběh střídal příběh a jedna třeskutá pointa jinou třeskutější. Jenže pak to zesláblo. Takhle, část seriálu, než odejde profesor Arturo, je výtečná. Bez nějakýv větších závad. Jenže pak odejde profesor, z Wade se stane hysterka a přiberou strašlivě iritující vojandu Maggie. K tomu ještě pronásledují "nesmrtelného" požívače mozkomíšního moku. Prostě z velké části magořina. Když do seriálu přibyde Quinnův (Jerryho) brácha, kvalita epizod se dost podstatně zvýší. Je to skoro zase jako to bylo, než odešel Arturo. Z Maggie udělali mezitím scénáristi taky normální ženskou (a upřímně se nedivím, na mariňáka, kterýho hraje, má neskutečně špatné bojové a taktické schopnosti nemluvě už o jejím držení zbraně nebo střelbě). Řekl bych, že ji vlastně předělali na trošku jinak vypadající Wade. Jak říkám, část, kde je Colin Mallory, je zase dobrá. A potom odejde jak Colin, tak i Quinn a tahákem a držadlem série zůstane jen neobvykle ztučnělý Plačící Král Rembrandt. No řeknu vám, v té chvíli jsem na to málem přestal koukat a dříve jen občas použité úsloví: "To je ale píčovina!" se mi na jazyk začalo vracet docela často. Přibližně polovina seriálu ale stojí za podívání, přestože ten zbytek bych hodil do odpadu. A samozřejmě to neustálé střílení hlavních hrdinů šílenými plukovníky, používání jich na jakýmsi ztraceným světě jako líheň Gromeků, spojování s jejich alteregy, v určitých chvílích neskonalé deus ex machina (prakticky scénáristé použijí všechno, co jim přijde pod ruku, jen aby se posunuli zase o kousek dál a nějak vysvětlili, proč náhle půlka týmu chybí, proč zase nenašli ten svůj svět, co je vlastně teď jejich hlavním cílem...) Je to hodně nevyrovnanej seriál a kdybych se nad tím zamýšlel ještě o něco dýl, asi bych mu nedal ani ty tři hvězdy (a to jsem původně podle dílů, co jsem viděl na Čt1chtěl dát 4).

Čas od času zariskuju, sáhnu po novém filmu a čas od času se mi to vyplatí. Nebojím se říct, že to je nejlepší fantasy od dob Barbara Conana (a ano, LOTRa jsem bohužel taky viděl). Jistě, Vlkodav má své drobné mouchy (prvních 10 min přílišná podobnost s Conanenem, následná mírná roztříštěnost příběhu, kdy se jakoby seriálově dělí na několik epizod), ale ty jsou ve výsledku naprosto zanedbatelné. Hlavní hrdina je charismatický a mužný chlapík ostře řezaných rysů, žádná na první pohled metrosexuální lůza, jako poslední dobou prakticky všude. U filmu mi jde především o to, aby se divák pobavil a aby mu z toho zůstal dobrej pocit. Nechci když jdu do kina na Superman se vrací litovat, že jsem za něj utratil 160,-- Kč plus druhej lístek v akci zdarma. Jde o to, že Vlkodav je poutavý dobrodružný film s několika dobrými scénáristickými nápady a perfektním obsazením. Jeden z kvalitnějších zástupců nepříliš početné rodinky fantasy snímků nejen pro nejmenší. Chtělo by to ještě trochu vyvážit příběh a nesnažit se dělat tak srdceryvný závěrečný happyend. Pokud se ale Rusové chtějí vydat touto cestou, já říkám: Kupředu!