Pompeius

Horší než jednička, jedna dějová linie celkem zbytečná, jiná úplně ujetá a to spiknutí trapné.

Chvílemi perfektní, chvílemi úplně debilní, každopádně značně zajímavé a originální.

Film mne zaujal především proto, že je původem z mé milované Litvy. A rozhodně nejsem zklamán. Je to originální příběh se zvláštní atmosférou podtrženou nepochybným vypravěčským talentem režisérského dua. Je však takový nedopovězený a spoustu věcí odbývá jen v náznacích, což je škoda.  Poněkud odfláknuté jsou ty genetické modifikace, obzvláště ta kontaminující špína, ve které holčička své experimenty provádí.

Hodně divadelní, až statické, ale napínavé a dramatické, velmi vystihující Prusovu předlohu. Ta není dobrodružnou epikou o velkoleposti moci, ale vlastně pojednáním o její vnitřní podstatě. Samozřejmě, že z dnešního hlediska je film zastaralý, herci natření ořechovým olejem (nebo čím) vypadají poněkud legračně, ale ve své době tenhle pokus o východoevropský velkofilm musel být velmi povedený. Výpravnost se tomu upřít nedá, exotika také ne - a ani erotika díky Barbaře Brylské.

Úsporný a sevřený příběh, který je přesně tak dlouhý, jak má být. Považuji skoro za zázrak, že v dnešní době, kdy režiséři zapomněli stříhat a oblažují nás skoro tříhodinovými opusy o ničem, někdo dokáže odvyprávět solidní příběh za necelou hodinu a půl. Přitom rozmáchlejší vykreslení některých postav by vůbec nevadilo.  Nejnapínavější a nejdramatičtější část filmu je paradoxně úvod, opravdu hrůzostrašný. Následný příběh o pomstě je jednoduchý, trochu klišovitý, kráčí přímo k očekávatelnému cíli, ale tím, že se nikde zbytečně nezdržuje, tak poutá pozornost a neztrácí napětí. Určitě jeden z nejpovedenějších westernů současnosti.

V první polovině se daří budovat atmosféru a napětí (i díky skvělému soundtracku), v druhé se to poněkud rozpadá, ztrácí to logiku v jednání postav i v příběhu. Jinak ale rozhodně vydařený počin, zejména co se výpravy týče.

Neskutečně se vlekoucí promarněný potenciál. Díkybohu autoři použili stokrát omleté Alamo jen jako odstartování vlastního příběhu (hanba českému distributorovi za nesmyslný český název), který by byl sám o sobě velmi zajímavý, kdyby byl odvyprávěn lépe a svižněji. Navzdory hromadě zajímavých postav od Houstona a Santa Anny přes jejich podřízené až po jednotlivé texaské rangery se režisérovi povedlo odvyprávět jen pár mdlýcha a plytkých historek, které moc nedrží pohromadě. Paradoxně nejzábavnější byl poslední díl, který se odehrával až po vrcholu série - bitvě u San Jacinta - a který uzavřel příběhy jednotlivých postav. Právě proto, že se tam konečně něco dělo. Poněkud pozdě. Škoda.

Francouzská depeše jako pocta novinařině a ztracené kouzelné Francii dekád minulých byla okouzlující a zábavná. Asteroid City jako pocta sladkým a pulpovým padesátým bohužel nefunguje. Je to jen přehlídka obrázků s perfektní kompozicí, ale bez ducha a zábavy. Druhý plán v podobě divadelního tvůrčího procesu to celé jen zbytečně komplikuje a činí ještě nudnějším.

Anderson maluje krásné obrázky, ale jaksi se mu nedaří najít rovnováhu mezi příběhem a poetikou. V Grandhotelu Budapešť je asi nejvíce příběhu ze všech jeho filmů, ale paradoxně tím ubývá prostoru pro poetiku.

Skoro TŘI HODINY! A O NIČEM. Kdyby se paní režisérka nebála stříhat, možná mohla podat sevřené a hutné citové drama v délce devadesáti minut, ale rozhodla se raději diváka bohatě zasypávat plytkými scénami bez pointy, která vlastně chybí i celému filmu. Asi nejsem dost intelektuálně obdařen, abych se nad filmem rozplýval jako řada odborných kritiků, ale po zhlédnutí se nedokážu cítit jinak než jako oběť krádeže. Odcizeny a zcela promarněny byly tři hodiny mého života...