Pompeius

Skoro TŘI HODINY! A O NIČEM. Kdyby se paní režisérka nebála stříhat, možná mohla podat sevřené a hutné citové drama v délce devadesáti minut, ale rozhodla se raději diváka bohatě zasypávat plytkými scénami bez pointy, která vlastně chybí i celému filmu. Asi nejsem dost intelektuálně obdařen, abych se nad filmem rozplýval jako řada odborných kritiků, ale po zhlédnutí se nedokážu cítit jinak než jako oběť krádeže. Odcizeny a zcela promarněny byly tři hodiny mého života...

Neskutečně krásné a vizuálně podmanivé, škoda jen, že ten příběh je tak prostinký a klišovitý.

Eli Roth dokáže vnést nudu i do šestiminutového filmu. To je talent.

Jak mohli tvůrci supervtipného a úžasného South Parku natočit něco tak nevtipného a nudného...

Taková starodávná červená knihovna, co u dnešního diváka neobstojí, ale pro nostalgiky ucházející.

Více takových filmů do kin. O NĚČEM, ne s výbuchy a skákáním v místnosti se zeleným pozadím, ale s PŘÍBĚHEM. Film o lásce k filmu. Závěrečná scéna setkání s legendárním režisérem je boží. Ať žijí velcí vypravěči! Poznámka k technické stránce: Velmi divný obraz, podobně jako ve West Side Story. Nesedělo mi, jak je to celé nepřirozeně barevné a ostré, Michelle Williamsová pod make-upem vypadala jak vygenerovná AI.

Takový potenciál a taková blbost. Nápad dobrý, provedení otřesné. Špatně napsané i zrežírované, byť nějaké nápady tam byly. Snaží se to být strašně cool, ale je to asi tak cool, jako kdyby režisérovi bylo dvanáct. Pro puberťáky to asi cool bude. Pro ostatní zbývá jen nuda a otrava a pocit marnosti z nevyužitého potenciálu. Chcete-li "laponský válečný" film, doporučuji spíše Kukušku.

Trochu zklamání, těšil jsem se na dramatické ztvárnění a osvětlení sledu událostí vedoucích k I. světové válce, ale jsou to jen takové uzavřené epizodky z prostředí tří vládnoucích rodin a bolševiků. Vše podáno spíše divadelně, kdy spolu několik lidí dramaticky mluví, aniž by se toho příliš dělo. Kvalitní televizní práce, ale nic víc. Bonbónek v podobě Lenina hraného budoucí velitelem vesmírné lodi Enterprise to moc neosladí, linie s bolševiky je dost otravná a vlastně neuzavřená. Zato perfektní a nejzábavnější je Vilém II. v podání Barryho Fostera.

Je to takový dvojí podraz. Nejprve žurnalistický, když vojáci mezi sebe vpustí novináře a otevřou se mu, a on pak věci off-record vybleje na veřejnost. Že vojáci nadávají politikům a mají v opovržení civily? To je přece věc přirozená a nepřekvapivá. Když jste členem elitního bratrstva, které nasazuje život, aby jiní nemuseli, tak na to máte nárok. Já s tím problém nemám, já jsem rád, že ten krk nasazovat nemusím. Druhý podraz je, když na základě takového „žurnalismu“ ještě vzniknul tento film s přehrávajícím Bradem Pittem v roli dementního generála, který se suitou příživníků řeší nesmyslné detaily (vyžehlená uniforma) a vymyslí nesmyslnou operaci, při které zahynou civilisté. No tak… 1) Každý, kdo někdy pracoval v okolí někoho vysoce postaveného, tak ví, že takový člověk má kolem sebe stálý servisní tým, na který se může spolehnout, a je naprosto přirozené, že tým se s daným leaderem pohybuje po jeho působištích. A že takový tým řeší i takové směšné detaily, jako je sprcha nebo převlečení mezi schůzkami s jinými vysoce postavenými lidmi. Musíte prostě reprezentovat, dělat dojem, počítat s focením atd., takže pomačkaný oblek se prostě vyměnit musí atd. 2) Nesmyslnost operace má dokladovat, že v dané provincii žijí jen 4% obyvatelstva Afghánistánu, jenže ten těch provincií má přes třicet, což film zamlčuje. 3) Válku, v níž by neumírali civilisté, ještě nikdo nikdy nevymyslel. Vůbec nehodlám hájit válku v Afghánistánu, moc toho nepřinesla, jen se někomu v té posrané zemi dvacet let volněji dýchalo. Jen mne strašně rozčílily ty laciné argumentační fauly a manipulace, které film (a před ním evidentně předloha, kterou jsem nečetl) předvádí. Jinak musím říci, že je to obstojně natočené, jen takové roztříštěné a žánrově rozkolísané.

Uh, oh… Tak jsem dal na nadšené recenze a jásání o „filmu roku“, objevu a znovuzrození české kinematografie… Potlačil jsem své předsudky a upřímně jsem se snažil o otevřenou mysl. Ale co dělat, když je to bída s nouzí, předsudky jedině potvrzující. Protože BANGER není nic jiného, než sračkový film o sračkách a sračkové hudbě pro publikum, kterému prostě sračky stačí. Mně ne. Režisér má určitý vypravěčský talent a chápu i jeho záměr, ale... Jedna hvězda za snahu. Jinak je to k ničemu a o ničem. Příběh je slabý, jeho podání příšerné – polovinu času v záběru "kamery" vlastně nic není, jak švenkuje sem tam, hercům polovina replik není rozumět. A to téma? Sráč, co prodává sračky a chce i sračku natočit, takže potřebuje rychle sehnat prachy pro ještě většího sráče, aby tu sračku mohli udělat spolu, ale to není zadarmo, tak tu svoji sračky naředí ještě většími sračkami... A zvonec, ničeho je konec. Někde jsem četl, že režisérovi byl inspirací film Pusher. Takže mé doporučení. Refnův film opravdu vidět musíte, BANGERU se vyhněte obloukem a přenechejte ho TikTokovým vypatlancům, jimž je a priori určen. POZNÁMKA NA ZÁVĚR: Já vůbec nechápu, jak se z okrajového hudebního žánru – který dělají lidé, kteří neumějí skládat, psát, hrát, zpívat, ani dokonce pořádně mluvit, jenom trochu recyklovat věci, které stvořil někdo jiný, a pořád melou to samé hovno dokola o tom, jak jsou hustý – mohl vůbec někdy stát mainstream a dominantní subkultura mládeže, která už dvacet let okupuje veřejný prostor. Jak tuhle absurdní příšernost vůbec někdo může brát vážně? A už tak dlouho? Pravděpodobně se asi jedná o skutečné a definitivní dno kultury a už není kam klesnout. Když v pořadu Kumšt věnovali díl tomuto žánru, vlastně netočili parodii, ale dokument.