Kukuška

Nápad je tak jednoduchý, že je vlastně geniální: setkání tří lidí je setkáním tří zcela odlišných kultur a humorné zmatení jazyků je jen vedlejším efektem. Režisér nechává diváka, ať se na jejich účet baví, ale také ho přinutí, aby se nesmál, když něco myslí vážně. Zatímco u Svérázů jsem se „jen“ dobře bavil, Kukuška mě vyloženě nadchla. Ale to neznamená, že bych nechtěl vidět ten třetí Svéráz. (09.03.2004)

Hrozně zvláštní film a jsem moc rád, že jsem ho viděl. Až u tittulků jsem si všim, že režisér je stejný jako u filmů Svéráz národního lovu a rybolovu. Finský voják mi byl nějaký povědomý a pak jsem zjistil, že je to finský student ze stejných filmů. Závěr sice trochu vybočuje, ale nic to nemění na tom, že je to nádherný film. (05.01.2006)

Film, ve kterém není moc dialogů, bodejť by taky jo, když tři hlavní (a v podstatě jediné) postavy si navzájem nerozumí, protože jsou třech různých národností... O to zajímavější jsou jejich komentáře různých situací , které si vedou sami pro sebe. Zajímavý námět, dobré zpracování dramatického válečného, ale i milostného příběhu. A finální rozuzlení? Konec tragický - nebo spíš plný naděje? Rozhodně doporučuju i lidem přesvědčeným, že club filmy nejsou nic pro ně. A jestli se vám do toho moc nechce, zkuste to vzít tak, že se jedná hlavně o lechtivé téma. Holka, žijící naráz se dvěma chlapama... "Dlouho jsem neměla žádného chlapa a teď najednou mám dva!" (19.01.2013)

* * * * 1/2. Kukuška je tragikomický příběh o tom, jak si lidé nerozumí a jak si při tom rozumět potřebují. Rus, fin a laponka v tomto filmu se navzájem nikdy zcela nepochopí. Nesrozumitelnou jim zůstává nejen řeč, ale rovněž usilí a cíle druhých. Jejich nedorozumění je více než komické. Je rovněž také dojemné. "Bolševik", "fašista - intelektuál" a "přírodní žena" se střetávají, aby si navzájem pomohli, protože nemají na výběr. - Sveráz národního lovu jsem považovala za netradiční komedii a rozhodně ji nezatracuji. Tímto filmem však Alexandr Rogožkin ukázal, že má na víc. (26.01.2004)

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)