Pompeius

Jen si mohl Fincher odpustit to klišé, jak na konci tvůrce Facebooku, který má sice miliardy dolarů, ale nemá vlastně žádné přátele, marně čeká, až na FB přijme žádost o přátelství dívka, které na začátku ublížil. Zbytečné klišé a navíc smyšlenka, která závěr dost shazuje.

Klasika stvořená z klasiky. Jedna hvězda navíc za perfektního dentistu Steva Martina.

Geniální díla bývají nedoceněna, jinak si nedovedu vysvětlit, že se tu Bowfinger nepřehoupnul ani do červených čísel...

Můj oblíbený Steve Martin, Bonnie Hunt... Škoda, dalo se to rozehrát zajímavěji. Takhle má být vtipné jen to, že pořád někdo padá, ječí, dětičky běhají a dělají bordel a otec jen ztrápeně hasí jejich průsery. Středoevropana po chvíli začnou ti zmetci štvát, spíše než by se pobavil...

Musel jsem se smát sám sobě. Cože?, reagoval jsem nejprve po zaregistrování v programu. Bitva o Los Angeles natočená v roce 2011 - nebude to ten blockbuster o invazi emzáků, který měl nějaký takový název? A na který bych sice do kina nešel, ale v TV se na něj rád podívám? A že by zrovna Universal měl tolik peněz, aby koupil tak čerstvý film a pak ho nasadil kolem půlnoci. No, samozřejmě to ten film nebyl. Vydržel jsem kvůli němu vzhůru dlouho do noci a pak jen zíral. A smál se sám sobě, jak jsem se nechal nachytat. Deset minut stačilo, tohle je fakt ultradéčko.

O čem to, sakra, bylo? Po deseti letech si z toho všichni stejně pamatujeme jen vyhuleného Macháčka - ale o tom to přece nebylo! Asi to měla být byla generační výpověď. Něco o citovém odcizení současného člověka? Proč v tom, sakra, vůbec pátrám a něco hledám, když nic nenajdu! Vždyť je to o ničem. Myslel jsem si před deseti lety a myslím si to i teď, po opakovaném shlédnutí.Ani ten Macháček už nebaví. Jedinými plusy jsou objevení Trojana a Macháčka pro film, což jim umožnilo dalších deset let hrát úplně ve všem. Což jim jedině přeju a jen se tím potvrzuje, že vše zlé je k něčemu dobré...

Maloměstská přijde mezi velkoměstskou zlatou mládež a prožívá s nimi jejich pseudoproblémy. Nuda...

Viděno jen na HBO, na české filmy chodím do kina výjimečně (naposledy Vratné láhve - OK, Obsluhoval jsem anglického krále - otřes) - nebaví mne témata ani zpracování. A po nedělní premiéře Největšího z Čechů na HBO jsem to znovu zkouknul při středeční repríze. A dobrý, fakt mě to bavilo. Krásná sonda do malosti naší kinematografie, do životů obskurních človíčků, kteří jsou v kdejaké blbosti NEJLEPŠÍ (a profiherci, kteří některé ty pošuky hráli, byli do jednoho skvělí), do života ponorkového miništábu laciného filmu, který je pro ně jen nádeničinou. Neotřelý film, na české poměry rozhodně, ale ne natolik, abych si to v kině nenechal ujít. Nechal. A víceméně bych zase o tolik nepřišel.

Zdánlivě to nevybočuje z řady jiných komedií. Jenže ano. Tenhle film se zaryje do paměti, ztřeštěný, roztomilý, romantický, tak nějak ve všech ohledech vyvážený. A po čase si řeknete - to bych chtěl vidět znova. Což se u 95% komedií, které jdou v současnosti do kin nestává. Navíc ústřední zápletka, kdy hrdina na vše říká Ano, umožňuje autorům rozjet opravdu vtipné situace. Íránka v restauraci, korejština v obchodě se sebevrahem, návštěvy obskurních míst (továrna na hnojiva) a rozličné kurzy (létání), které ve vzájemné kombinaci dospějí k otázce agentů FBI: Nenávidíte svojí zemi? atd...

Problémem tohoto filmu je, že se snaží shrnout děj šesti nebo kolika dílů literární předlohy - proto to rozmáchnutí v čase přes desítky, proto žádný dějový oblouk, ale navlékání scén za sebe jak korálků na provázek, proto ta závěrečná s ničím ve filmu nesouvisející bitva u Rocroi nebo divná série střetnutí s Italem Malatestou, která nakonec "vyvrcholí" Malatestovou smrtí v posteli. Bohužel, filmaři si ukousli příliš velké sousto, několik set stran se nedá stáhnout do 140 minut. Přesto dávám 4 hvězdy. Proč? Hlavně kvůli věrnosti reálií, která historickým filmům často chybí; a také kvůli vizualitě inspirované Velázquezem. A Mortensenovi tyhle postavy posmutnělých drsňáků proplouvajících v rámci možností a cti krutým světem jdou (více než Aragorn - viz spolupráce s Cronenbergem, Dějiny násilí a Východní přísliby). Ale jinak souhlasím, že je to promarněná šance. Kdyby natočili film podle jednoho románu, mohlo to třeba mít úspěch s potenciálem na natočení celé série, která by se minimálně ve Španělsku nebo minimálně v televizi mohla dobře prodávat (po vzoru Sharpa nebo Hornblowera). PS: Není divu, že ve Španělsku to dostalo tolik cen a jinde to nezaujalo. Jenom Španělé znají dobře literární předlohu, takže jim to asi tak nesourodé nepřijde - a hlavně to zobrazuje poslední období, kdy se Španělsko ještě mohlo považovat za světovou velmoc, má to pro ně význam jako pro Poláky filmy podle Sienkiewicze. A Goyovy ceny jsou holt národní a nikoli mezinárodní ceny.