Landauer

Pro scénu, ve které miniaturizovaný Nick Szalinski (Robert Oliveri) spadne do misky s cereáliemi Cheerios, byla nádrž naplněna 16 000 galony mléčné látky vyrobené z vody, zahušťovadel potravin a barviva. Cheerios byly vyrobeny z nafukovacích duší traktorových pneumatik o průměru přes 3,5 metru a potažených pěnou.

Chevy Chase a John Candy odmítli roli Wayne Szalinski. Candy však pro tuto roli navrhl Ricka Moranise. Díky účinkování v Krotitelích duchů (1984) Moranis roli dostal.

V komiksu nechává Obelix pejska Idefixe doma, ve filmu cestuje s nimi.

V komiksu se hrdinové skryjí v hospodě u hospodského Relaxe, ve filmu se však tato postava jmenuje Olive Escartefix, kterému Britové obecně říkají Gaulix. Je to odkaz na postavu Olive Escartefigue z filmové Marseillaiské trilogie Marcela Pagnola Marius (1931), Fanny (1932) a César (1936).

Hodně hudebních motivů Vladimira Cosmy bylo použito z předchozího filmu Asterix a překvapení pro Cézara (1985). Převzata byla i ústřední píseň skupiny Cook Da Books s názvem „The Lookout Is Out“.

Když Asterix a spol. zaklepou na dveře hospodského Gaulixe, aby se u něj skryli před Římany, zazní první čtyři tóny Beethovenovy „Páté symfonie“. Přesně těmito tóny začínalo za druhé světové války rozhlasové vysílání BBC pro Francouzský odpor a ve filmu je to přímá narážka.

Ve filmu se mihne postava z jiného komiksu Alberta Uderza a Reného Goscinnyho – Indián Umpa-pa (v originále Oumpah-Pah). Můžeme ho zahlédnout v indiánském táboře během scény s oštěpem.

René Goscinny a Albert Uderzo osobně dohlíželi na všechny kresby, aby byl dodržen výtvarný rukopis a charakter postav.

Film vznikal dva roky, kreslíři pro něj nakreslili přes půl milionu kreseb a obsahuje 400 malovaných prostředí.

Film vznikl bez vědomí tvůrců Asterixe – scenáristy Goscinnyho a komiksového kreslíře Uderza. Když později na soukromé projekci snímek viděli, nebyli s jeho podobou vůbec spokojení.

Interiér krmelce U Muflona byla ve skutečnosti hospoda U Veselé kozy v Praze na Smíchově u zastávky lihovar. V letech 2021–2022 však byla zdemolována.

V dobách, kdy začínalo natáčení mluveného slova pro tento večerníček, popíjel často Josef Dvořák s přáteli po různých hospůdkách. Tehdy ještě vydatně kouřil a jednoho večera si dopřál doutník, po kterém ráno přišel o hlas. Mělo se zrovna natáčet, a tak se šel režiséru Bedřichovi omluvit, že je indisponován. Václav Bedřich vyskočil radostí, když slyšel Dvořákův zastřený sudovitý hlas a vykřikl: To je ono! Máme hlas maxipsa Fíka!" A tak přišel Fík ke svému typickému hlasovému zabarvení.

Není pravda, že by Thor Heyerdahl neuměl plavat. V knize "Aku-aku" sice přiznává, že nikdy nebyl dobrým plavcem, nicméně plaval na pomoc žákům z Velikonočního ostrova, když se s nimi převrátil člun a pro dceru starosty ostrova se dokonce potopil na nádech do hloubky 7 metrů.

Plakát k filmu nápadně připomíná plakáty k filmům s Indiana Jonesem. Není divu, maloval jej totiž stejný malíř Drew Struzan, který je také malířem plakátů trilogií Star Wars nebo Návrat do budoucnosti.

V seriálu byly použity čtyři animační postupy: papírková animace (celý první díl), loutková animace, poloplastická (styl, jakým byl natočen seriál Pojďte, pane, budeme si hrát (od r. 1965)) a nakonec kreslená ve snových bublinách.

Scéna souboje stegosaura s ceratosaurem je pravděpodobně inspirována mimořádně podobnou scénou z filmu Fantasia (1940), kde spolu v podobné choreografii bojují stejné druhy. Ve Zlínských ateliérech, kde Karel Zeman pracoval, byly oblíbené trikové filmy (mimořádné oblibě se těšil King Kong z roku 1933, který se v pracovním kinosále ateliérů promítal velmi často) a tamní filmaři zbožňovali také americké kreslené grotesky včetně filmů ze studia Walta Disneyho. Je tedy velmi pravděpodobné, že Zeman Fantasii viděl a nechal se jí inspirovat.

Film se měl původně jmenovat Býval svět jako květ, což se nelíbilo tehdejší komunistické schvalovací komisi, která nechtěla, aby snímek vyvolával dojem, že se v dřívějším Rakousku-Uhersku hezky žilo.

Kůň Alexandra Velikého Bukefalos byl černý, pravdu tedy měla Kateřina Paarová (Jana Brejchová).

Filmaři se při rekonstrukci dinosaurů dopustili několika drobných chyb. Například brachiosaurus se pravděpodobně nikdy nestavěl na zadní, při jeho váze by při podobném artistickém výkonu polámal ocasní obratle. Triceratops má zcela evidentně miliony let staré fosilizované rohy. Brachiosaurus při krmení nebyl schopen žvýkat jako dnešní kráva; čelisti sauropodů umožňovaly pouze vertikální pohyb, navíc jejich zuby nebyly ke žvýkání uzpůsobeny.

Výtvarník Petr Poš vymodeloval pro část „Lakomá Barka“ hlavu faráře, která až příliš připomínala prase. To se režisérce moc nelíbilo, a tak Petra Poše přemluvila, aby vyrobil hlavu novou s lidštějšími rysy. Nicméně původní hlava nepřišla nazmar, tvůrci ji nasadili praseti, které zabije učitel.