Landauer

V příběhu, který se skládá z několika dílů a ve kterém želvy bojují v mezigalaktické aréně, se objeví postava ninjy zajíce, známé komiksové postavičky Usagi výtvarníka Stana Sakaie, který si v jednom svém dřívějším komiksu s myšlenkou spojit Usagiho s ninja želvami pohrával.

V Putimi, kde se na četnické stanici odehrává poslední část Švejkovy (Rudolf Hrušínský) budějovické anabáze, za Rakouska-Uherska žádná četnická stanice nebyla. Autor knihy Jaroslav Hašek o tom ovšem dobře věděl a tento "omyl" byl jeho záměrem.

Překlad českého distributora není příliš trefný. Boot Hill neznamená v tomto případě Kopec bot, ale tzv. „hřbitov obutých“, jak byly na divokém západě označovány hřbitovy pistolníků, kteří zahynuli v souboji a tedy zemřeli obutí.

Pro natočení exteriérů ve vesnici Putim vyrazil štáb do skutečné Putimi. Na četnické stanici můžete dnes najít pamětní desku s nápisem: "Zde se točila část filmu Osudy dobrého vojáka Švejka" a c. k. úřední tabuli s orlíčkem.

Film se natáčel v okolí Plitvických jezer chorvatského Národního parku.

Původní premiéra filmu se téměř kryla s premiérou thrilleru Den nezávislosti (1996). Kvůli teoretické podobnosti obou (ve skutečnosti žánrově velmi odlišných) snímků byl proto film Mars útočí! nasazen do kin o něco později.

Podle jistých spekulací se v některých erotických scénách před kamerou odehrával skutečný nefalšovaný pohlavní styk mezi devatenáctiletou britskou modelkou Jane Marchovou a jejím hereckým partnerem.

Při vytváření mrtvých a částí těl se designér Tom Savini inspiroval vlastními zkušenostmi z války ve Vietnamu, které se účastnil jako fotograf.

Supervizor vizuálních efektů Boris Masník, odpovědný za triky ve filmu, nechal kvůli záběrům zřícení domu, ve kterém zemře postava Dustina Hoffmana (Giuseppe Baldini), postavit dvě obří miniatury. Stavení se mělo probořit dovnitř, což nešlo provést pomocí miniaturních náloží. Celý model byl proto postaven z křehkých oplatek, vyztužen zevnitř a držen dráty. Stavba trvala tři týdny.

Závěrečná akční scéna v obchodě byla natočena dodatečně, jelikož film se producentům zdál příliš krátký.

Film vznikl podle bestselleru Whitleye Striebera z roku 1987, který sepsal podle údajně vlastních zážitků. Právě tento román ukotvil v lidech představu mimozemšťanů jako malých šedivých bytostí s abnormálně velkou hlavou a černýma očima ve tvaru mandle. Do vydání knížky byli mimozemšťané v popisech unesených značně rozdílní. Malí šediví se sice objevili již dříve ve Spielbergových Blízkých setkáních, ovšem až po Spojení (v přesnějším překladu Společenství) se tato představa plně rozšířila a přetrvává dodnes.

Dilophosaurus ve skutečnosti neplival jed a byl větší než ve filmu - jednalo se o záměr, aby si ho diváci nepletli s velociraptorem. Neměl ani krční plachtu - tu si tvůrci vypůjčili od agamy límcové.

Původně si Lex (Ariana Richards) po noci strávené v koruně gigantického stromu měla hrát s malým triceratopsem. V ateliérech byl už dokonce připraven animatronický model, ale Steven Spielberg nakonec tento nápad zavrhl jako příliš infantilní.

Annie v knižní předloze spisovateli nohy amputuje, což mělo potkat i filmového hrdinu. Nakonec se od toho k nelibosti scenáristy upustilo a ve výsledku se filmová Annie (Kathy Bates) na dolních končetinách svého zajatce "vyřádí" pouze kladivem. Scenárista William Goldman po zhlédnutí filmu nakonec uznal, že tato varianta je pro celkové vyznění snímku lepší.

Úvodní scéna s valící se koulí je převzata z komiksového dobrodružství strýčka Skrblíka a jeho synovců autora Carla Barkse. Lucas a Spielberg tak vzdali hold těmto kresleným příběhů, na kterých vyrůstali.

Otočení hlemýžďů je trik natočený pomocí dvou několikanásobně větších loutek, které se ovšem tak povedly, že se režisér neudržel a vymyslel si mystifikaci o tlesknutí či zacinkání zvonečku. Ve skutečnosti hlemýždě takto vycvičit nejde.