Landauer

Ťopka (Vlasta Burian) bydlí v kupé ve vagónu na trase Hamburg–Bukurešť–Istanbul. Je to tedy jakýsi Orient express na německý způsob. Původní Orient expres, který před 2. sv. válkou vedl z Paříže do Istanbulu (některé Orient expresy měly různé trasy, ale nejznámější z románu „Vražda v Orient expresu“ vedla právě z Istanbulu do Francie), byly během let 1939 až 1945 pozastaveny a během této doby se o jakýsi německý Orient express pokoušela společnost Mitropa, která plánovala vlak z Berlína do Istanbulu, jenž by se časem mohl protáhnout až do města Hamburg. Cedule na vagónu tedy odkazuje na jakýsi plánovaný nacistický Orient expres.

Poprvé se nám pan Lorenc (František Řehák) představí záběrem, v němž otevírá hnědou láhev piva, ze které se okamžitě napije. O pár vteřin později (v podstatě hned v následujícím záběru) však dopíjí a do basy ukládá prázdnou lahev v barvě zelené.

Cimrman (Zdeněk Svěrák) si u návštěvy císaře Františka Josefa I. kladl zbytečnou podmínku: „PS: Naučím se česky.“ Císař totiž česky uměl velmi dobře. Češtinu ovládal i František Ferdinand D'Este (Petr Čepek), ačkoliv už o poznání hůř.

Pythoni si nevěděli rady se závěrem filmu. Pohled na les křížů s ukřižovanými jim přišel divný, a tak vymýšleli, co s tím. Erica Idleho napadlo, že by film mohl skončit veselou písničku v Disneyho stylu. Během dvaceti minut měl napsaný text a poté začal na hotelu na své kytaře vymýšlet melodii.

Píseň „Always Look On the Bright Side of Life“ od Erica Idleho patří mezi nejoblíbenější písně hrané na pohřbech ve Velké Británii.

Velociraptor, kterého ve snu vidí dr. Alan Grant (Sam Neill), se mu ve skutečnosti zdát nemohl. V té době neznal „nový“ vzhled velociraptorů s červenýma očima, modrou kůží a pernatou chocholkou. Jediné velociraptory, které do té doby poznal, byli ti z Isla Nublar z původního Jurského parku (1993) s šedozelenou kůží, zelenýma očima s protáhlými zornicemi a bez peří.

Herec a dabér Richard Kiley, který pro film namluvil průvodní komentáře pro návštěvníky Jurského parku – od animovaného filmu o DNA až po hlas ve vyhlídkových vozech – je jako průvodní hlas „obsazen“ už v původní knižní předloze.

Ve filmu jedou hlavní hrdinové svou vyhlídkovou jízdu v upravených džípech Ford Explorer. V knize to byly terénní džípy značky Toyota.

Phill Tippett – původně hlavní animátor dinosaurů, později choreograf jejich pohybů – zobrazil velociraptory v pracovních animovaných záběrech jako plazy s vystřelujícím hadím jazykem. Hlavní odborný poradce filmu, paleontolog Jack Horner, mu tuhle drobnost hrubě vytkl s tím, že tito dinosauři nebyli žádní hadi ani ještěrky, ale měli blíž k ptákům a že vystřelující jazyk musí zmizet. Ve filmu tak vidíme raptory bez vystřelujících jazyků. Nebyla to ovšem chyba Philla Tippetta, ale autora předlohy Michaela Crichtona, neboť už v knížce popisuje, jak mládě velociraptora vystřelovalo jazyk jako had.

Steven Spielberg chtěl, aby dinosauři vypadali tak realisticky, jako z dokumentárních filmů od National Geographic. Asi nejslavnějším průvodcem těchto přírodopisných filmů je David Attenborough, mladší bratr Richarda Attenborougha, který si v tomto filmu zahrál milionáře Johna Hammonda. Spielberg si na Richarda dokonce rok počkal, až dokončí jiný film, protože na jeho obsazení trval – Richard Attenborough byl totiž takovým malým propojením s jeho hlavním záměrem.

Tim Blake Nelson, představitel Bustera Scruggse, zpíval své písničky sám, včetně závěrečného songu první povídky „When A Cowboy Trades His Spurs For Wings“, kde zpívá duet s Williem Watsonem, známým folkovým zpěvákem, který zde představuje pistolníka v černém Heralda z Demise.

Snímek je parodií filmu The Gaucho (1927) s Douglasem Fairbanksem v hlavní roli. Tato bouřlivá herecká hvězda posloužila jako předloha raného myšáka Mickeyho už od úplného začátku a v tomto myšákově druhém filmu je inspirace Fairbanksem naplno přiznána.

Během výroby Gallopin’ Gaucho vytvořil Ub Iwerks zkušební záběr s Mickeym, kterak kormidluje parník, k němuž byl později dodělán celý film Parník Willie (1928). Pro tento záběr docela výrazně pozměnil vzhled slavného myšáka, především co se týče nosu a očí. A tato změna je patrna i v Gallopin’ Gaucho – Mickey na začátku vypadá ještě zastarale, zatímco na konci má již své klasické rysy.

Film je přelomový díky použití zvuku. Již dávno před ním se u animáků používal doprovodný zvuk a hudba, ovšem pouze jako kulisa do pozadí. Zde však kreslené postavičky poprvé vytváří iluzi, že samy zvuk produkují, tančí do jeho rytmu a aktivně na zvuky reagují.

Film vznikl během výroby druhého Mickeyho snímku The Gallopin' Gaucho (1928). Ub Iwerks naanimoval experimentální záběr, ve kterém slavná myš kormidluje parník a píská si u toho. Disney chtěl vyzkoušet, jak bude na zkušební diváky působit iluze, že kreslená postavička vydává zvuk, do jehož rytmu se také pohybuje. Výsledek byl úžasný, a tak se Disneyho spolupracovníci okamžitě pustili do vymýšlení příběhu, do kterého by šel dnes již legendární záběr s kormidlem napasovat.

Zhruba ve 2. minutě mají malé cameo Tom a Jerry, kteří byli hlavními kreslenými hvězdami studia MGM, pod jehož křídly (nebo spíš hřívou) vznikl i tento film.

Walt Disney chtěl, aby se nově vymyšlená postavička myši jmenovala Mortimer. Jeho ženě Lillian se to jméno nelíbilo a navrhla, aby se jmenoval prostě Mickey. Tak přišel na svět Mickey Mouse. Nicméně myšák Mortimer skutečně existuje, vznikl o osm let později (v roce 1936) pro film Mickey's rival, kde představuje nesympatického soka v lásce, který se snaží vetřít do přízně myšky Minnie. Mortimer se později dostal i do komiksu a dalších filmů.

Plane Crazy vznikal částečně ve studiu, kde pracovali animátoři, kteří čerstvě utekli od Disneye k Universal Pictures a pracovali zde na filmu s králíkem Oswaldem – postavou, kterou chvilku před tím Disneyovi „ukradl“ Charles Mintz. To je důvod, proč se Walt Disney snažil výrobu prvního filmu s Mickeyem utajit. Ub Iwerks animoval odděleně v uzavřené místnosti a překreslení fází na ultrafány a malování backgroundů probíhalo v garáži u Disneyových. Snímání na film se pak provádělo ve studiu v noci poté, co všichni animátoři odešli domů.

Ub Iwerks animoval celý film v podstatě sám. Denně nakreslil kolem 700 kreseb. Ty poté z papíru překreslovala Waltova manželka Lillian, její sestra Hazel Sewell a manželka Roye Disneyho, Edna, u nich v garáži na průhledné ultrafánové folie.

Film vznikal od března do začátku května roku 1928.