honajz2

Jsou tu sice snad všechna klišé rodinných filmu (takže těžká šikana, tajná láska, jeden mrtvý rodič...), ale když pominu tohle, tak je to celkem příjemná jednohubka. Rychle to uteče, námět je fajn, není to vyloženě dementní (i když ten extra happy end je celkem šílený...), i na nějaký trochu zdařilejší humor dojde a občas mě pobavila hláška buď toho obleku nebo toho neskutečného dementa Kevina, který tam bohužel nebyl déle... Znova bych si to nepustil ani náhodou, některé věci mi na tom naopak vadily celkem dost a i na fekální humor bohužel došlo, ale času stráveného u toho nelituji. Slabé 3*

Možná je chyba spíš na mé straně, že jsem čekal něco fakt mysteriózního a místo toho dostal vcelku obyčejný thriller, ale mám pocit, že i s jinou "předpřípravou" by můj názor nebyl o moc jiný. Líbil se mi úvod, líbilo se mi několik jednotlivých scén a poslední čtvrtina mi přišla i celkem napínavá a povedená, ale jinak mě to poměrně dost minulo. Mrzí mě to, ale žádnou silnou atmosféru jsem v tom neviděl, žádné silnější napětí jsem z toho necítil, námět mi nepřišel dostatečně rozvinutý na dvouhodinovou stopáž a celkově jsem se u toho spíš jen nudil. Přitom ten námět má potenciál, a dost velký, ale v tomhle podání to prostě šlo mimo mě, nemůžu si pomoct. Dokázal bych si to představit v podání jiných režisérů, kteří by to podle mě zvládli značně lépe, ale nechci Coppolu předem odsuzovat. Třeba jsem na něj jen měl smůlu... už podruhé. Na Kmotra se ale stejně někdy podívám, to rozhodně, jen na to asi stále nebudu spěchat. Podle všeho ale Coppola chystá nějakou sci-fi inspirovanou Metropolisem, tak by mě samotného zajímalo, který z těch dvou filmů dám dřív :D Silné 3*

Dost mě překvapilo (a mile překvapilo), že i když je to o umírání na nevyléčitelnou nemoc, tak Jireš k tomu tématu přistoupil úplně jinak než ostatní. A když to říkám já, tak je to fakt co říct, jelikož filmy o tomhle vyloženě nesnáším. Tady se ale ke smrti a umírání celkově přistupuje jako k něčemu, čemu se nedá vyhnout a ani se na to nedá nějak připravit a podle toho jedná i ten profesor, který s tím chvíli je smířený, chvíli jen tak čeká, chvíli se zase snaží svůj zbývající čas naplno... A mě do toho to "roztříštěné" vykreslení hlavní postavy hodně sedlo, protože to na mě působilo dost uvěřitelně a člověk s takovou diagnózou podle mě jen tak všechno nepřehodnotí, ale spíš se z té šokující zprávy bude neustále vypořádávat, více či méně. Je to i skvěle zahrané a slušně natočené, dokonce to i Jireš vedl tak, že kromě krapet mdlého úvodu jsem se u toho vůbec nenudil a ačkoli mám i určité výčitky k občas ne zrovna zdařilému budování vztahu mezi ústřední dvojicí (přeci jen, ten věkový rozdíl je velký a díky tomu ty dialogy nepůsobily vždycky důveryhodně), pořád je těch mínusů tak málo, abych nešel pod čtyři hvězdy. Navíc některé scény jsou hodně dobře vystavené a co mě potěšilo úplně nejvíc je to, že to ani trochu citově nevydírá :-) On je to totiž obrovský problém u filmů s takovým námětem, natočit ho takovým způsobem, aby za každou cenu neždímal z diváka moře slz, ale aby mu i tak zanechal z filmu silný dojem. A zvládá to skutečně málokdo a o to víc mě těší, že tady se to povedlo zrovna Jirešovi, ke kterému jsem si cestu zatím horko těžko hledal a od kterého jsem navíc jeden film se stejným tématem už viděl (Učitel tance) a mám k němu řadu výhrad. Ale aspoň chápu, proč ho Jireš zakončil tak, jak ho zakončil, protože jinak by asi byl až moc podobný Prodlouženému času. Popravdě ale stejně nevím, jestli jsem s tím závěrem tady spokojený, protože to vygraduje k úplně jiné myšlence, než bych kdy u takového filmu odhadoval - SPOILER profesor rakovinu nakonec nemá, žije dál, ale jeho život dopadne do určitého stereotypu, přinese to spíš negativa než pozitiva, ale takový je holt život asi každého z nás... Takže žádný konec ve stylu výběru ze dvou možností, ale tohle. Zajímavý nápad, a to nemyslím ironicky, jen nevím, jak moc mi to do předchozích událostí sedí, jelikož to působí, jako by se celý svět zničehonic změnil. KONEC SPOILERU 4*

Úvod mě celkem zaujal, ale tím to tak končí. Ona je to totiž nakonec dost jednoduchá historka, která na dvě hodiny v tomhle podání nevystačí ani náhodou a navíc je sama o sobě dost nelogická a taky postrádá jakoukoli atmosféru. Kromě toho úvodu mě pak ještě zaujaly efekty a snažící se Gordon-Levitt i Bruce Willis, nicméně je to dost málo na to, abych dal nějaké větší hodnocení. Ani ta kamera nebyla ničím zajímavá, sem tam sice nějaký pokus zaujmout byl, ale jinak to bylo prostě rutinní a nezajímavé. Nakonec z toho vlastně nic víc nemám, až tedy na ten pocit nudy a toho, že ty dvě hodiny mi utíkaly dost pomalu. A o to víc mě překvapuje, že za tím stojí Rian Johnson, od kterého se mi jeden film celkem dost líbil, ale s každým dalším co od něj vidím mám pocit, že to spíš byla jen šťastná náhoda... 2*

Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4*

Upřímně, ocenit musím už jenom to, že jsem zvládl celý film od Guse van Santa tak, aniž bych si kdykoli v jeho průběhu začal nadávat, jaký jsem idiot, že mu dávám ještě šanci. K Dobrému Willu Huntingovy mám řadu výhrad - celý ten námět je vycucaný z prstu, nereálný a tím pádem mu nefunguje ani ta psychologická stránka, se kterou se tu Van Sant (nebo spíš Damon s Affleckem?) ale aspoň snažil(i) nějak pracovat. Dost nepřesvědčivě je vykreslen už jenom samotný Will, protože dělá uklízeče, poflakuje se s podobnými ztracenými existencemi, chlastá v hospodách a barech, ale ve skutečnosti je obrovský matematický génius, který když na to přijde příležitost ze sebe sype vědomosti z různých oborů z rukávu, ale zároveň se furt tváří a chová, jako že patří k tomu, když to řeknu přehnaně hnusně, póvlu. Někam se ta jeho postava vyvíjí, to jo, ale celá ta premisa je prostě dost zvláštní. Takový extrémně ojedinělý případ vydávaný za poměrně obyčejný. Taky délku to podle mě má přestřelenou a byla zde místa, kdy tomu značně scházelo tempo a nudil jsem se u nich. Jenže i přes to všechno a přes ten občasný typický americký kýč to rozhodně není špatné. Koneckonců, když si Gus Van Sant nehraje na těžkého umělce, tak možná točí i průměrná (a v tomhle případu i hodně, hodně, hodně mírně nadprůměrné) díla a i když to takhle zní hnusně, já to myslím jako pochvalu. Opět, záleží, kolik se na tom podílel on a nakolik ho režírovali Damon s Affleckem, ale i tak ten výsledek vůbec není špatný. Jak už jsem psal, snaha o psychologii postav tu je, Robin Williams hraje slušně, Matt Damon se aspoň snaží (ale jak nehraje uvěřitelnou postavu, tak nemůže nijak vyniknout, že), některé scény jsou dost zajímavé a úplně nejvíc se mi líbila myšlenka celého filmu, která mi na Van Santa připadala až příliš hluboká a oceňuji na ni především to, že nezklouzla do klasického klišé a z Willa se nestal premiant Harvardu. On i tenhle konec, ke kterému to dospěje, je svým způsobem klišé, ale rozhodně menší, než ten, který jsem vypsal výše. Takže jo, sice tomu sám nevěřím a můj názor na Van Santa to moc nezměnilo, ale rozhodně mě to donutilo k tomu, abych mu ještě dal šanci - navíc když zhlédnutí Dobrého Willa Huntinga nelituji a spíš se mi to líbilo než nelíbilo. Silné 3*

SPOILERY Když přivřu obě oči, tak to na ty slabé tři jen tak tak je. Ten námět mi nepřijde vůbec špatný a zpočátku mi to přišlo hodně atmosférické a zajímavé, ani to vyloženě blbě negradovalo, jen to prostě má přehnanou stopáž, prostřední část je výrazně slabší a hlavně ten scénář nefunguje tak, jak by měl. Nejvíc zamrzí především to, že se vůbec nedozvíme pozadí celého toho podivného prostoru, jestli to byla virtuální realita, nebo to byly skutečně prostory a jestli v tom měla prsty nějaká banda psychopatů, nebo vláda, nebo farmaceutická společnost, či nějaká "sekta" psychiatrů... Člověk se to prostě nedozví a přitom se tu ta záhada i nějak vyvíjí, takže to tímhle zamrzí o to víc. A i celá ta část s druhým chlapem funguje hodně vachrlatě, protože je od začátku jasné, proč se tam najednou objevil a navíc se chová úplně nahodile. Představení ústřední dvojice jakž takž funguje, ale i na ní se dalo zapracovat. Nicméně špatné to určitě není a své klady to skutečně má, jen jich bohužel není dost na silnější a povedenější zážitek. Slabé 3*

U konce s dechem 2, ale v "komediálním" ladění, ve kterém ale Godard měl málo dobrých nápadů, takže to není příjemně absurdní jako Bláznivý Petříček, ale mdlé, nevtipné a divné (v špatném slova smyslu) jako Pěstuj si pravačku. Taky to celé jde odněkud nikam, stejně jako U konce s dechem, takže mě to díky tomu nebavilo o to víc. A jestli si za půl roku vzpomenu aspoň na tu taneční scénu, bude to myslím úspěch. Trochu to zachraňovaly některé hlubší dialogy, díky kterým to není jenom samoúčelná experimentální prázdnota, ale i tak je to ten typ Godardových filmů, který mě prostě nebere, nebaví mě a nic z nich nemám. Ještě se mi teda líbily USA posedlé hlavní postavy, ale jen samy o sobě, jelikož se tu s nimi nijak nepracuje a všechny pokusy o vtip na to směřované prostě nefungují. 2*

Dle zdejších nadšených komentářů jsem čekal víc šokující pointu a i když překvapivá rozhodně byla, na zadek mě úplně neposadila. Ale nic to nemění na tom, že se mi to hodně líbilo. Atmosféra tu byla skutečně dost silná a to i nad poměry ostatních epizod Twilight Zone, natočené a vedené to bylo taky solidně a po celozu dobu jsem od toho ani oči odvrátit nemohl. Takže za mě určitě jedna z těch nejlepších epizod, i když drobné problémy s ní mám - ale to já mám skoro u všeho. Slabých 5*

3,5*, ale má to potenciál, takže zaokrouhlím nahoru. Dojmy mi dost kazily ty neustále flashbacky, které po čase působí dost otravně, znatelně tak ubírají na atmosféře a z pilotu dělají místy celkem zmatenou záležitost. I tak mě ale některé postavy zaujaly, závěrečný zvrat mě zaujal hodně a jsem zvědavý, kam se to bude vyvíjet dál, protože z tohohle by mohl vzejít dost zajímavý příběh. Slabé 4*