TroiMae

Feministický sci-fi horor.

Mikulášovi patálie jak by je natočil Stephen King. Nudíte se? Kupte si domácího zombíka aneb zombík do každé správné předměstské rodiny 50. let.

Tehdejší diváci se ve chvíli, kdy Dorotka otevře dveře do země Oz, museli cítit jako dnešní v IMAXu na AVATARovi. Tenhle muzikál je (přinejmenším dětská) povinná „četba“, jinak není možné vychutnat si (jako dospělí) ani filmy jako třeba Svět zítřka nebo A. I., které na něj zásadně odkazují. DVD je napěchováno bonusy k prasknutí. Kromě filmu s restaurovaným zvukem a obrazem např. dokument o filmu The Wonderful Wizard of Oz: 50 Years of Magic, kterým doprovází Angela Lansbury, nebo vystřižené a nedochované scény (mezi vystřižené scény na chvíli patřila i píseň Over the Rainbow - prý zdržuje film a nehodí se, aby herečka zpívala na dvorku). A kupy dalších bonusů včetně původních němých verzí příběhu.

Dětinský film? Na to, že je to disneyovka, je to úžasné: Kingův Řbitov zvířátek od Walta Disneyho! - jen bez zpívání, Frankenstein v dětské verzi. Takové filmy mi chyběly ve „Studiu kamarád“. V kontextu všech těch současných slaboduchých „dětských“ filmů, které předpokládají, že děti fungují na první signální a peníze se na nich dají vydělat jednoduše – stačí jim barvy, tvary, zvuky, klišé bez nápadu a stejné šablony, nezatěžovat mzoečky. Studio to tehdy samozřejmě neskouslo, ale Burtonovy „Ukradené Vánoce“ už v 90. letech prošly. Burton do dětského světa dokáže zakomponovat hřbitov domácích zvířátek, školní pokusy na mrtvých žábách nebo oživování mrtvých pejsků bulteriérů (autobiografie – nejen – Tima Burtona?). Navíc dokazuje, že jednoduché filmařské detaily mohou být (burtonovsky) vtipné (i bez světlic a 3D efektů): matka kropící zahradu, pijící sešitý Sparky. Na 30 minutách jde vytvořit fungující (dojímající) příběh, logickou návaznost, disneyovsko-burtonovskou pointu (bude Frankenweenieho/Sparkyho nevěsta?). Poučení pro děti: „Lidé jsou divní.“ (malý Viktor)

Tak takhle nějak asi vypadalo dětství Tima Burtona...

Pokud je to opravdu úvod/prolog celovečerního dokumentárního filmu („Nebe, peklo, země, ráj“, www.nebepeklo.cz ), tak to má dobrý potenciál (jinak by to bylo krátké a tudíž moc nevypovídající, jen jedna hlavní postava, ostatní se jen mihnou v úvodu).

Nápad je originální, ale podle mého využité jen z malé části. Po prvním dílu standardní zombie film kopírující všechny ty předchozí „Úsvity mrtvých“, jen místo obchoďáku vila reality show (dokonce si neodpustili narážky typu: „Proč sem chodí?!“ „Instinkt, včera to byl pro všechny chrám…“ – to už není pocta, ale vykrádání). Plusy: jen pět dílů okolo 30 minut (takový formát tomu možná přidává na zajímavosti, než jeden film); mě osobně se taky líbila vizuální stránka - barvy, zrnění.

Laciné! Asi jsem odrostl dětským střevícům, takže mi nejde do hlavy, že svatá Anna, matka Marie, je zde spíše její mladší sestra. A to, že si malý Ježíšek jde ven hrát s Jidáškem, mi nepřijde jako bůhvíjak inteligentní humor. Asi jsem příliš velký intelektuál na to, aby mi přišly jako vtipné či inteligentní/originální hlášky: „Pane Bože!“ (říká Bůh) „Neber své jméno nadarmo!“ Nebo dokonce: „Chceš říct, co vidím?“ „Hlavně to nevyslovuj nahlas!“ Božena Němcová si nezasloužila, aby z jejích pohádek vznikla taková vánoční splácanina. Takoví čeští „Heroes“ neboli "Svatí" (Martin, Lucie, Barbora a další se svými superschopnostmi) - to je na tom zajímavé, ale nedovedu si představit důvod, že bych se na to musel dívat ještě jednou, na rozdíl od spousty jiných českých pohádek.

Po tom všem, co jsem o filmu slyšel, jsem měl docela obavy z lynchovské psychedelie. Naštěstí se nic takového nekonalo – poutavý film s poutavými postavami, hudbou, originální fantasy, která se postupně odvíjí, graduje a v závěrečné pointě vše dosedne a to navíc jinam, než jsem čekal. Necítím žádnou frustraci z něčeho nevysvětleného nebo nelogického, něco, co bych měl ne/chápat – prostě stačí „sledovat králíka“. Navíc režisér a scénárista Richard Kelly případně své vlastní jednoznačné vysvětlení o tom, co natočil, má – viz DVD komentář nebo Wikipedii – přiznávám, že já si vystačím s tím „králíkem“, než pojmout „vědecké“ vysvětlení. SPOILER: přitom závěrečnou pointu znám z jiného filmu, kde mě příjemně překvapila (Osudový dotek) – takže já své „vysvětlení“ mám (pokud chcete zachránit někoho, koho milujete a zdánlivě se to nedaří, ještě stále se můžete sami obětovat místo něj/ní).

Isabelle Huppert je skvělá jako vždy. Nicméně sledovat přes dvě hodiny(!) život madame Bovary je k uzoufání. A to je vlastně na tom snímku skvělé – protože dokázal zprostředkovat, jak se zřejmě sama hrdinka cítí v celém životě(!). Já osobně nedokážu vnímat paní Bovary jen jako sobeckou, marnotratnou, neracionální a chorobně romantickou – já bych se asi také zbláznil, kdyby v dané společnosti bylo mojí jedinou životní náplní vyšívání, čtení, hraní hudby, stahování manželových bot a ples jednou v životě. Ne všechny ženy mohou být emancipované hrdinky (začít podnikat v pěstování zeleniny, stát se prvními lékařkami, nebo cestovat po Evropě) – ne nadarmo je tento román „první moderní realistický román“ (a už za to se autor u soudu potýkal s nařčením z obscenity). Tou vší nudou v Emmině životě mi přijde takové ztvárnění v podstatě realističtější. Pravděpodobně většina z nás má o svém životě (zdravě) idealistické představy – většina z nich přitom nedojde naplnění. Většina (žen) v té době jako Emma své poměry překročit nedokáže a marně hledá skulinky pro vlastní seberealizaci – nákupy a milenci – to jediné jim je vyhrazeno. Poprala se s tím, hledala, vítězila, dělala chyby – celkem nudný život, jaký většina z nás žije. Jak Hitchcock říká, film je jako život, ze kterého byly vystříhány nudné pasáže – jenže „Paní Bovaryová“ je realismus.