TroiMae

Mě to prostě bavilo. Hypermoderní vědecká laboratoř (Hnízdo) v podzemí zkoumající genetiku, viry, zbraně... a řízená umělou inteligencí nazývanou Červená královna… Milla Jovovich a extra zmutovaný mutant na konec… Je to sice taková parodie v opačném slova smyslu, která jako bonboniéra nabízí různé filmy. Mně to ke spokojenosti stačí a osobně jsem rád, že se nějaký film pro změnu obešel bez všech těch vyhřezlých mozků a požírání vnitřností a „naturalismu“. Asi mám raději minimalismus – viz "Kostka" (také na ni ve filmu dojde řada). A pro zajímavost k tomu vykrádání: po uvedení filmu se spousta prvků z něj objevila v několika následujících video hrách řady Resident Evil.

Tak tohle je nejpůsobivější existenciální muzikál, co znám. Spojení Luc Plamondon (texty) - Michel Berger (hudba) je geniální a díky tomu se do díla (textů) otiskuje specifický vliv frankofonní kanadské provincie Québec. Vždycky mám slzy v očích a muzikál mi přijde hrozivě nadčasový (také kvůli tomu se hraje dodnes!). Nezaslouží si, že dosud byla na video nosiči vydaná jen tato (v pořadí druhá) verze z roku 1989, kdy účinkující ještě drží mikrofony v rukou. Nicméně je možné si vybrat prakticky z desítky audio nosičů.

Dílu o nahotě by ale zřejmě více slušel vysílací čas po 22h. Je zvláštní slyšet a vidět, jak těm všem lidem přijde nahota přirozená, a tvůrci na ně přitom ve stižně důsledně lepí černé čtverečky, aby nebylo vidět o milimetr navíc. Působí to pak jak vysílání z kriminální ústředny a paradoxně poněkud nedůstojně.

70%

Těch 5* asi není za to TV zpracování ale za Douglase Adamse.

Malý krok pro sérii, velký krok zpět pro Star Trek... do doby kamenné. Veškerá filozofie světa Star Trek v troskách... a bílí hetero Američané dobývají svět, zatímco ženy vřeštící před mimozemšťany jim dělají sekretářky (a ty mimozemské slouží jako sexuální objekty). Ostatně tvůrci se svým záměrem ani netajili ("Bude tam spousta sexu... sexuálního napjetí...") Není to špatné, ale pro Star Trek zřejmě labutí píseň. Po feministickém Voyageru retro – nevadilo by (ve svém základě je to dobrý nápad, sledovat, jak do sebe zapadají dílečky skládačky, kterou už znám), kdyby se to netýkalo např. i etických hodnot – v tom jde tento svět budoucnosti ve svém machismu i za soudobý rok 2010, asi tak někam do období kolonialismu. A myslí to naprosto vážně! To mi vadilo více, než občasný pocit, že se zapomnělo na výpravu (celý děj mnoha dílů se odehrává třeba v jedné místnosti nebo na poušti se dvěma herci). Právě proto na rozdíl od mnoha jiných nesdílím nadšení ze třetí řady – očekával jsem víc, námět úžasný, ale měl jsem pocit, že se tvůrci snaží seriál udržet pomocí první signální: sex, agrese, machismus. T’Pol je znatelně často polonahá, traumatická osobní ztráta Tripa je využita jen k tomu, aby se spolu s T’Pol mohli po celou sérii v každém druhém díle(!) v rámci terapie polonazí mazlit (tedy stimulovat si své neurotransmitery) – a když ani to nestačí, Trip se začne stimulovat ještě s další členkou posádky. Kapitán se řídí základním principem – pokud neuspěje, vyhyne celé lidstvo – tím ospravedlňuje vše včetně toho, že doslova loupežně přepadává jiné lodě (bez jakéhokoli doslovu či reflexe). Za zmínku stojí ale třeba díl Stigma ze druhé série – heteronormativita je pro Star Trek stále nejzazší hranící, kterou tento fenomén prakticky vůbec nepřekročil, ale napravuje to třeba tento díl dotýkající se např. problematiky AIDS a společenských předsudků o intimních vztazích. A naopak dosud jsem nerozdýchal díl třetí série Cogenitor (“Spolurodič”), kdy Trip vzdělává příslušníka sociální skupiny, která je systematicky nechávána negramotnou, aby si neuvědomila, že je jen využívána (jsou nezbytnou součástí k rozmnožování daného druhu a zbytek společnosti redukuje smysl jejich existence pouze za účelem přenašeče při rozmnožování). Spoiler: Díky přátelství s Tripem daná osoba prohlédne a uvědomí si, že může mít svá práva, když jich nedosáhne (kapitán dané osobě např. nepovolí azyl, o který žádá), volí raději smrt, než otroctví. Kapitán veškerou zodpovědnost(!) svalí na Tripa, že se plete do toho, kam nemá a zapříčinil mimozemské lodi takové problémy, když se teď nemohou rozmnožovat…

Kupodivu občas nuda a občas klišé (i když je možná jen dobře, že napjaté momenty jsou civilně dávkovány a vyrovnávány romantickými výplněmi). Ale sdělení filmu a příběh Waris Dirie stojí samo o sobě za 5* (a podle Wikipedie to vypadá, že její život je bohužel dobrodružný i po tom, co děj filmu končí). Na zpracování tak silného tématu se vlastně nedá nic moc zkazit, aby film nestálo za to vidět, a Liya Kebede v hlavní roli tomu všemu dodává příjemnou autentičnost. A tak už mě jen v souvislosti s tématem trochu popichuje to neúnavné eufemistické užívání slova „ženská obřízka“ – pokud budeme chtít nazývat věci pravými jmény, budeme mluvit o „mrzačení ženských genitálií“. V roce 1991, tedy asi 6 let před vystoupením Waris Dirie, přijalo OSN na popud WHO oficiálně právě tuto terminologii.

Tak tohle je zřejmě Harry Potter 80. let. Škoda, že jsem z toho už odrostl, ale z úcty stále 4*. V době, kdy jsem film viděl, moc konkurence neměl, a i dnes se svými (Vtipnými a originálními) triky obstojí před mnohými. Jen jsem nepochopil, proč se v češtine film jmenuje Pyramida hrůzy, jakoby překlad anglického názvu Mladý Shelrock Holmes byl méně výstižný.

Nepřátelský útok: „Krytone, spusť štíty!!“ „Provedu, ale má to tři potíže: jednak nemáme štíty, pak nemáme štíty a nemáme žádné štíty. Možná se to zdá jako jedna závada, ale považoval jsem ji za tak zásadní, že jsem si ji dovolil zmínit třikrát.“ Útok?: „Krytone, proč tu blikají ta světla?“ „Buďto na nás útočí, nebo máme diskotéku.“

DVD je totožné s později vydaným „Whitney Houston: The Ultimate Collection“ (2007).