TroiMae

Dokument má možná zajímavou kameru a nápad, ale nato, jak kontroverzní ta show je, mi přijde nevytěžený a nezajímavý. Postavy jakoby byly jen naznačené, snímané z dálky. Příběhy postav jakoby byly zachycené jen letmo. Přitom byly zajímavé: jaké to je pro blízké sledovat své partner(k)y na jevišti v intimní interakci s ostatními, jak se poprat s pocity hrdosti smíšenými s žárlivostí na ně, kdy pocit studu tanečnice před rodiči začne nahrazovat odhodlání, kde je hranice mezi (uměleckým?) záměrem, koučováním tanečnic, a jejich zneužíváním a podvedením. Mám obavu, že deklarovaný záměr se nezdařil ani pro dokument ani pro představení (byť účinkující po premiéře najednou začali tvrdit něco jiného a představení jsem neviděl). LOVESICK není moc „sexy“, není „poetický“, ani „intenzivně erotický“. Původně deklarovaný „bohulibý“ záměr produkce představení zachytit rozměry lidské sexuality, oslnit diváky a povzbudit je, ukázat jim jiný svět, který sami žijí, vzal zřejmě za své (když pár chvil před premiérou dostanou tanečnice instrukci, že „čím víc koz venku, tím lepší představení“, nebo když jiná tanečnice při scéně orgií začne plakat – k nepochopení okolí, když instrukce zněla, že se máte při líbání všichni usmívat - a vidělat tak víc peněz). Mám prostě pocit, že dokument je ve skutečnosti o něčem jiném, než slibuje. A to jiné je také zajímavé, ale jakoby to bylo nafilmováno náhodou, s jiným záměrem. Zachycuje hranice účinkujících a jejich blízkých, překonávání jejich mezí, nucení předefinovat identitu a dopad na jejich osobní vztahy – to vše ne tolik v kontextu sexuality a erotiky, jako ve vztahu ke své profesi, ambicím, režisérovi, producentům… Kamera koutkem čočky snímá, jaké to je sledovat, když si to vaše budoucí mladá manželka „užívá“ s jinými muži na jevišti (nemluvě o oslavách po tom o kterých nevíte)? Jaké to je pro znovu těhotnou manželku sledovat, když je manžel v denním (i nočním) kontaktu s tanečnicí, se kterou na jevišti předvádí velmi intimní podívanou (a vy si za to ještě platíte, abyste šla domů sama, zatímco manžel s tanečnicí oslavuje šampaňským)? Jak (před otcem a před sebou) obhájíte jako součást své taneční kariéry to, že jste tančily balet a nyní „umělecky“ ukazujete „kozy“ při hromadných orgiích?

Škoda jen, že tuhle hru lze hrát jen jednou. Při druhém přehrání už jen 3*.

Svým způsobem dávám přednost TV seriálu (http://www.csfd.cz/film/70193-osviceni-shining-the/), který je věrnější v předloze a postava otce tam není prostě jen šíleným maniakem.

Po shlédnutí jsem aspoň pochopil, proč celá série hyne na úbytě. A to jsem se těšil, že se konečně dozvím celé dobrodružství, protože v dětství jsem vždy přečetl jen první díl. Ale dívat se na tenhle film je jako jíst ty „polystyrenové chleby“ – něco prázdného, co nabobtnalo do neuvěřitelných rozměrů skoro dvou a půl hodiny. Možná je to i zdravé (pár drobků morálního ponaučení), ale má to jen jednu chuť (snahu vydělat peníze) okořeněnou trochou bezduchých počítačových efektů nebo českými reáliemi (herci/herečky aspoň díky maskování nejsou tak rozpoznatelní). Vzal bych za vděk i tím křesťanským symbolismem, které z prvního dílu čouhalo jako sláma z Aslanových tlap. Žádné kouzlo a fantazie, všechny fantastické bytosti jsou vám najednou nacpány do chřtánu v hojných počtech. To jediné, co možná pro mě zůstalo, je dilema jak si poradit s bojícími dětmi. V prvním díle jsem jen s obtížemi překousával scénu, kdy Santa Claus (nebo spíš Satan Kalous?) přijede na saních a rozdává hodným dětem zbraně, nyní mi to zabíjení od dětí taky moc nesedí. I když ve filmu není prolita možná ani kapka krve (ale to už je na hranici spoileru). Prostě disneyovská verze Pána prstenů. Ale nebudu věšet hlavu (sobě určitě ne, od toho je tu režisér Adamson), protože stejně jako Aslan, i Letopisy Narnie se vždy vrátí (aspoňtřetím dílem). Takže zřejmě nakonec dojedeme celou sérii… a pak začne restart a crossover. Snad tentokrát nové filmové studio nepřidá sérii jen třetí rozměr.

Film získává další rozměr v souvislosti s reálnými událostmi, které následovaly. Vnucuje se klišé, že Brodský postavu nehrál, on jí byl. Natož některé scény, jako když Zindulka před Brodským vytahuje zbraň s tím, že se raději zastřelí, než být starý… a Brodský ji schovává k sobě…

Já tenhle film a Stitche miluju (bratr má psa, co vypadá a chová se úplně stejně). Kombinace jediné Stitchovi dovednosti vše zničit s láskou k hudbě Elvise Presleyho z něj dělá ve své podstatě roztomilé zvířátko kousající si nudou nožičky během zoufalého válení sudů. Opět jedna z ojedinělých dekadentních odvážností od Disneyho. Dítě: „Mami, kup mi pejska!“ prodavačka: „Ale tenhle byl ještě ráno mrtvý!“ dítě: „Jo, tak toho chci!“ prodavačka: „Když ho přivezli, byl to přejetý vombat.“ :o)

Popravdě řečeno mě překvapilo, že je to muzikál...

"Machismus zabíjí!" Nikaragua je jednou ze tří zemí světa s absolutním zákazem interrupcí. Ani Vatikán není tak přísný.

Bi!...sexual. :)

Tak nevím. „Šestý smysl“ – ten měl pointu. „Klan létajících dýk“ (nebo třeba „Hrdina“) se nemusí líbit každému, ale budiž. A vyjmenuju řadu dalších zajímavých filmů s podobnou pointou. A království za film jako „Memento“. Jenže při tomhle filmu jsem měl pocit, že režisér nic postupně neodhaluje a jen mě vodí za nos. Vidím zde hodnocení 80%, ale přísahám, že když jsem byl v kině, někteří v sále jsme se v poslední třetině nudili, někteří pochichtávali a někteří nepokrytě smáli. A tyto reakce se střídaly až do konce filmu. Celou dobu to bylo aspoň na 3*, ale milosrdný konec nepřicházel a nepřicházel… a nepřicházel a nepřicházel… a nepřicházel… Jediná hrůza, která mě při sledování filmu popadla, se týkala obavy, že se z filmu stane nekonečná smyčka a neskončí. Pak už jsem měl jen pocit, že si ze mě režisér dělá blázny nebo se zblázním já. Přiznávám…. na konci jsem byl už tak otupělý, že jsem nepochopil závěrečnou završující pointu (vše předchozí bylo polopatě digitálně vysvětleno i kdybyste to pochopili už před čtvrt hodinou – jen nevím, jak jedna žena utopí v jezeře postupně všechny své velké tři děti, to už od nich vyžaduje notnou dávku spolupráce – ne nebojte, to snad ani není spoiler). Kdyby mi vše nevysvětlil náhodný kolemjdoucí, přišel bych o slušnou závěrečnou třešničku na dortu (poslední větu hlavního hrdiny). Ale to je také vše, co mi z filmu zbylo, protože dort sám se nekonal. A já mám pocit, že to, že jsem viděl mysteriózní film, by byla jen moje obranná iluze v případě, že bych si ty lístky do kina musel koupit a měl z toho jen jednu poslední větu ;) Takhle jen – darovanému lístku na filmová okénka nehleď. Kdyby film skončil po prvních dvou třetinách, nejen, že bych se nezlobil, ale možná bych mu dal i 4* (z nynějšího pohledu z vděčnosti), protože atmosféra filmu je poutavá a člověk si ji opravdu může užít…. Ale za to 3* dávat nebudu a atmosféru si raději vytvořím doma tím, že si zapálím svíčku a přečtu něco od Kafky, než za to platit v kině.