Charlie84

Už když jeden člověk bloudí džunglí (Jungle) nebo tunama písku (Mine), tempo se místy ztrácí. Zde bloudí myšlenky hlavního hrdiny místností dva krát dva metry, tempo se tedy stihlo ztratit dříve, než se zubatý Dán na lince vůbec rozjel. Konec sice naskočil na tu správně mrazivou vlnu, leč Cedergren není Hardy (Locke) a patnáct závěrečných minut to nespasí. Tu třetí ale spolehlivě vydoluje.

Na Carnival Row se mi líbí překvapivé množství věcí. Lokace magické Prahy a silueta Hradčan zde dostává zcela nový rozměr. Využití tradičních pohádkových postav pro relativně dospěláckou fantazy a jejich zasazení do příběhů, v nichž nejsou neobvyklé chobotnice vyrůstající na nemrtvých koňských hlavách, pomocí kterých démoni preparují játra svých obětí, je jistě osvěžující. Totéž platí o hudebních motivech, velice vkusném openingu a vílích orgasmech. Všechno je ujetý poměrně originálním způsobem, byť v příběhu, který nikterak originální není. Což kupodivu nevadí. Vedlejších postav je přiměřeně, jejich příběhy jsou dávkované s tak akorát zajímavostí, abychom neztratily ze zřetele ústřední dvojici. Čímž se dostáváme k tradičně archetypálnímu prototypu zranitelné ale silné hrdinky a chlapáckého, ale ve své podstatě po lásce toužícího hrdiny s temnou minulostí, která jej, jak jinak, dožene a v příští sezóně zřejmě i předežene. Je to samozřejmě debilní, ale sympaticky provokujícím a chytlavým způsobem. Cara překvapivě hraje, Orlando už méně, ale k roli, kterou má, to tak nějak patří. Než dorazí druhé Taboo, s nímž má Carnival Row leccos společného, máte tímto zaděláno na hezký večer. Určitě to není na pět hvězd. Na první polovinu pozvolného budování příběhu kupříkladu naváže druhá, kdy se především v posledních dvou epizodách odhalení střídají s frekvencí aktivistů u sochy maršála Koněva, nic není jak se zdá a to co je, bude v další sérii stejně jinak. Je toho prostě už trochu moc, včetně toho chobotnicokoně. Ale i tak tam tu pátou přihodím, i když totiž Row není zdaleka tak konzistentní a hluboké drama, jak by si scénáristé asi přáli, v jednotlivých detailech a scénách se toho skrývá mnohem víc, než bych si po z nemastných trailerech odvážil doufat. Amazon nešetřil a uvedl se více než slušně. Druhou řadu vyhlížím.

Fakt se to bere hrozně vážně na to, jaká blbost to je. V zásadě apgrejd (nebo správně apgrejt?) jedničky, s několika twisty navíc, které otravují a pasáží ze sanatoria, která nedává smysl. Shy nemá špatné nápady, ale způsob, kterým je realizuje, je napřesdržku. Přitom by to vůbec nemuselo být špatné. Leč je. Největší chvění jsem zažíval při flešbecích na Vyvoleného, což byl, panečku, film, kterým by Skleněný hrozně chtěl být. Původně jsem dal z nostagie za tři. Willis je už moc velkej dědek a Shy nejspíš taky, minimálně svým filmovým projevem. Konec filmové éry v přímém přenosu.

Hmmm, vidím že hodnocení tohohle filmu den ode dne klesá! Zaslouženě! Nomis (co to sakra znamená?) je ten typ produkce, kde není divné, že vysloužilí soudci ve svém volném čase kastrují obviněné na počkání, úchylové jsou zároveň proškolení chemici a pyrotechnici a důmyslnými vychytávkami pravidelně redukují policejní sbor po tuctech a především, ať je teplo nebo mráz, detektivové zásadně nosí uplá slušivá trička, která skutečně dobře vypadají! Inu, kvalitní policejní práce. Protože už dneska i na béčkovou hovadinu není těžké sehnat balík peněz, za které si technickou stránku pohlídáte, má Nomis parametry skoro kinofilmu. Což celou patálii jen prohlubuje a navozuje dojem, že se díváte na něco seriózního, co by, nedej bože, mělo dávat nějaký smysl. Nápaditá likvidace hlavního úchyla to nezachrání. Hereckou stránku tu již zdařile rozebrali jiní. Takové náměty má točit Fincher, ne David Raymond. Na to by měl být snad zákon. Za dvě.

Clive Owen je idelání typ na roli alkoholika! Jen nevím, proč jeho chlastnání sledovat skoro hodinu v historické řežbě. Na začátku Last Knights natěší oldskůl kecama o cti, věrnosti a tak, které vůbec nejsou podané směšně. Což ve filmovém vesmíru není samozřejmostí a je třeba to ocenit. Poslední půlhodina je sice absurdní, útok na opevněné ministerské sídlo je na úrovni serióznosti libovolného dílu Danyho parťáků nebo toho chlapíka, co pije výhradně Martiny. Ale taky by to šlo. Jen to mělo přijít hned po první části a ne po hodině Owenova chlastání. Je hezké, že na to produkce zkusila jít trochu jinak, bohužel ve výsledku ne lépe. Celkové východní ladění a multikulturní pestrobarevné rytíře bych přežil. Rozbředlost už míň. Přesto ty tři dám, něco do sebe to mělo.

Ach tyto nadžánrové kousky. Vím, není to poprvé, co vznáším tuto námitku a chápu, že být v dnešní době originální, natož diváka zaujmout! Panečku to není snadné! Proč si ale někdo (pánové z Netflixu opakovaně) myslí, že narváním pěti filmů do jednoho, udělají terno, jsem chápal cca před pěti lety, někde kolem Cabin in the Woods. Ano, Perfection udrží pozornost, protože od dramatu o dvou ambiciózních čelistkách skočí velmi záhy k zombie hororu, následně k Home Invasion, chvíli nato k Revenge slasheru a to celé pod taktovkou Sheparda, který si zřejmě myslí, že je nový Arrafonsky. Což je vůči němu nefér výtka, protože jeho režijní nápady (vyjma laciných flaschbackových přetáček), drží Perfection nad vodou. Trochu pomohlo rozdělení na kapitoly, tedy ne filmu, ale je to určité přiznání, že to nemá fungovat jako celek. Jak říkám, pořád je to stejný blábol, ale vůči divákovi v tomto vnímám určitou upřímnost. Která samozřejmě na kvalitě výsledku nic nemění. Závěrečný záběr je už jen takovou wtf třešničkou, která film posouvá někam k Lidské stonožce, tedy zcela mimo hodnotitelný rámec. Kdybych tenkrát věděl, s jakou láskou budu ještě vzpomínat na Suspirii. Je mi líto, ale Netflix si ode mě opět vysloužil hezké dvě hvězdy, tedy svůj obvyklý standard.

Viděl jsem minimum předcházejících dokumentárních počinů Netflixu, nemám tedy srovnání. Posledních 5 minut série o genderovém přesahu je působivý pokus, ale s pěti hodinami předchozího dokumentu souvisí velice, VELICE volně. A v divákovi (jak jsem četl i v jiných komentářích na IMBD oprávněně vyvolává rozporuplné pocity. Minisérie vůbec není o vyšetřování zločinu, což by nevadilo, protože onen mediální aspekt celého případu by dokument bez problémů utáhl. Problém je, že v případu, jak je oficiálně prezentován, je skutečně řada zvláštních okolností, které v dokumentu nejsou vysvětleny, přičemž v reálu nějak vysvětleny být nejspíše musely. 5 dílů je hodně, více by tomu slušel formát ala West of Memphis, ani technické zpracování nevyniká. Dokument těží především ze síly případu jako takového,což mi přijde nějak málo. Ty správné otázky ale vyvolat dokáže, takže za vidění stojí.

Poslední (snad) Luther to nemá lehké. Elba je stále ikonický, leč způsobem, který byl před 10 lety cool, před 5 ok a dnes…všechny výtky zde zmíněné samozřejmě platí. Luther moc nedává smysl, trable postav roztažené přes pět sezón nemůžou fungovat už z principu, tady je to o to víc vidět, protože je to fakt pořád to samé. Na popáté se to už všechno nutně muselo aspoň NĚJAK vyřešit, což samo o sobě dávalo sérii určitý drajv. Navíc si Luther kvůli nové kolegyni (velice dobrý casting) většinu času hrál na správňáka, což byla vítaná změna. Vyřešilo se to samozřejmě dost divně, přesto by bylo rozumné to tak nechat a už se k Lutherovi nevracet. Pokud přesto scénáristé a Elba dojdou k opačnému názoru, asi mě opět ukecají. Bude to zase to samé, opět přiměřeně blbé a Elba to opět utáhne. Nebo možná ne. Doufejme, že se to nikdy nedovíme.

Redbad se hrdinně staví po bok Ruských eposů Viking (2016) a Skif (2018), přičemž z této trojice nejvíce připomíná film. Tedy postavy mají přiměřenou motivaci (křesťané zabíjejí pohany, protože jsou křesťané a naopak), herci hrají (tedy minimálně Naber a Banks se snaží, Martel je něco jako Šerif z Nottinghamu a kněží něco jako knězí z filmů Zdeňka Trošky), nikdo na hlavách nenosí obří vejce (Skif), i když účesy mají asi nejblíže Vikingům (dle poslední módy ala Michael Hirst). Historický film to tedy opět není. Bitky zhruba na úrovni Outlaw King, tedy mírný nadstandard. Pozvedá to kamera od toho chlapíka, co natočil Admirála (režisér) a občasné záblesky artu (náhodně se objevující malý chlapec s velkým mečem, zjevná kopie videoklipu Valkýra od skupiny Kabát). Inspiraci tedy chlapci čerpali leckde. Tu více, tu méně úspěšně. Fakt nevím, co s tím. Má to své momenty, je to k******y dlouhé, hodinu před koncem jsem si musel dát svačinu, abych do vůbec dorazil. Taky to dost zabíjel anglický dabing, který hercům dobře seděl do úst (bohužel jsem tak dost dlouho myslel, že je to originální zvuk a pak už bylo pozdě), ale pozitivně likvidoval místy se vynořivší atmosféru. Jsou to fakt zvláštní směry, kudy se historický žánr ubírá. A na obzoru Jáklův Žižka...

Drsní hrdinové (Brolin, Del Toro). Drsná země (Mexico, které si drsní hrdinové pletou s drsným východem). Drsní záporáci (teroristé a strašlivý kartel, na oboje se bohužel velice rychle zapomene). Drsná realita (jeden týnejdžř se štěněčím pohledem). A drsné chlapské emoce, za které se muži nestydí (všechny řeči o mrtvých příbuzných, především dětech). Drsná atmosféra. To je asi první věc, kterou nemyslím ironicky…Slušně natočené záběry nepodpořené naprosto rutinně nasnímanou akcí (při pohledu z ptačí perspektivy se pár chlapíků asi 3x během filmu velice rychle více či méně nezajímavě a více či méně vzájemně postřílí), parádní herci, kteří nemají co hrát a jsou pouze nuceni Sheridanovým scénářem dělat „drsná“ rozhodnutí jako „seru na všechny“. „Seru na všechno“. Od druhé poloviny (s čestnou výjimkou všech scén, v nichž je někdo hluchoněmý) serou především na film samotný. Všichni zcela zapomenou, že šlo o dopadení teroristů a tak sledujeme trapně archetypální postavy zádumčivých chlapáků (se srdcem na správném místě, pochopitelně) chránících před vším a všemi malé holčičky, protože jinak (nadále) „serou na všechno“ (i nadále především na film, v němž se ocitli). Aha. Závěrečná dvacetiminutovka „zmrtvýchvstání“ je už úplně mimózní uspávání hadů v přímém přenosu, že mi až tiká ruka k dvojce. Nechám tři za perfektní technickou stránku, ale jinak zklamání na plné čáře.