Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Komédia
  • Horor

Recenzie (478)

plagát

Frontier: V kůži nepřítele (2016) (seriál) 

Hned na začátku na vás vyskočí logo Discovery Channel Canada, což navodí dojem seriózní podívané. Záhy je ale doplněno hodnotným citátem od Ice Cuba. Čímž by každému mělo být jasné, do čeho jde. Frontier se tváří, že je o boji o nadvládu nad obchodem s kožešinami v oblasti Hudsons Bay. A že v hlavní roli je Jason Momoa. To jistě. Momoa hned v prvním díle prohlásí, že s obchodem nechce mít nic společného a že jeho cílem po celý zbytek seriálu je zabít pana XY. I když se jej po dobu 3 (3!) serií snaží ostatní postavy přesvědčit, že seriál má být o něčem jiném, Momoa je vždycky pošle do p****e, sebere pár náhodných kumpánů a v dějové lince zcela nesouvisející se zbytkem buď skončí v mučírně nebo na meditaci s Eskymáky nebo ve Skotsku…prostě dělá maximum, aby se děje nemusel účastnit. Úspěšně. Bohužel. Momoovo (to je slovo:)) herectví je sice fakt srandovní, ale občas dá dobrý hlášky, říká je správě devadesátkově a většina scén skončí tím, že někomu vytrhne páteř. Ano, takto by měl Frontier vypadat. První řada by obstála i jako Momoova (nedělám to schválně) revendž story, ale když na konci třetí série stále tu více tu méně úspěšně zabíjí pana XY a vyměňuje si zádumčivé pohledy s místní dívkou, o kterou musí svádět nelehký boj (podle scénáře teda, fakticky je mu to úplně u p****e, jako všechno ostatní v seriálu), už se to trochu táhne. A to jsem ještě nezmínil, že druhá série je vlastně celá o lásce a naprosto zbytečná. Do toho má každá vedlejší postava svůj stejně zásadní mikropříběh (včetně francouzského gay zabijáka). Hodně dlouhý a spíš maxi než mikropříběh. Opět – bohužel. Navíc by všichni rádi byly místo Momoy hlavní, což vzhledem k Momouvu (Momoovymu?) postoji chápu, ale je to ubíjející a nemají na to. Ani výškou, ani herecky, ani scénářem. O to více se ale objevují. Dost to připomíná Black Sails, tedy guilty pleasure potenciál se tomu upřít nedá. Pokud budu hodnotit scény s Momoou, jsou všechny bezebytku úplně debilní, ale přesto na čtyři. Všechno ostatní, včetně zhusta poddimenzované výpravy je telenovela na dvě. Zaokrouhlím na tři, protože je to první pokus o seriálového Revenanta vůbec a to se cení samo o sobě. Ale ve srovnání třeba s Taboo je to bída. Fakt škoda.

plagát

Záhada Silver Lake (2018) 

Všechno, co dělal Lynch v Mullholand drive dobře, dělá Mitchell v Záhadě sice moderně, ale stejně a především hůř. Což je opravdu škoda, protože Andrew Garfild je výborný.

plagát

Jack stavia dom (2018) 

Trier má potřebu nám sdělit, jak si představuje sériového vraha. Podle sebe. Resp. podle SEBE. Asi bychom měli být rádi, že stále točí, což mu umožňuje svá narcistní alterega celkem neškodně filtrovat přes pozérský a značně alibistický art. Osobně doufám, že si místo práce na dalším filmu prostě koupí mrazák a začne stavit. Udělal by tím filmovému (vinařskému/mysliveckému/...) světu nemalou službu...PS: nevím, zda si místní pětkaři uvědomují, že svým hodnocením vyslovují souhlas s tezí, že Hitler by velké ikonický umělec. Doufejme, že ne.

plagát

Maniak (2018) (seriál) 

Fukunaga si uvědomuje, že má příběh, který nejde brát vážně. Takže ho natočí způsobem, který nejde brát vážně. A tak hlavním problémem Maniaka je nepřekvapivě fakt...že nejde brát vážně. Zajímavý vizuál, povětšinou chytré a když už ne, tak alespoň zábavné dialogy a provedení udrží u obrazovky. Leč ve finále se stejně jedná jen o do sebe zahleděnou šarádu s výborným Hillem, který za jeden seriál vystřídá více výstředních účesů než Nicolas Cage za celou kariéru a výbornou Emou Stone, která mu jako parťačka sedí...leč o budování nějakého vztahu moc řeč být nemůže a finále je...úplně jedno. Aneb když sesypete dohromady retro fjůčr propriety, šílený počítač, s roboty komicky souložící vědce, psychodeliku Legiona, špióny, UFO a jímavé rodinné drama. Kupodivu to poslední většinou působí jako pěst na oko, což je problém, vzhledem k tomu, že "vo tom to je". Zvláštní mix který stojí za to vidět. Asi. Možná. Nebo taky ne.

plagát

American Animals (2018) 

Inu studium je v Americe placené, nějak jej hradit musíte. Osmdesátkový soundtrack mě u příběhu z roku 2004 překvapil, ale co naplat, výběr nejstylovějších songů ze všech heist můvís nakopává stylově (a nápaditě) natočené scény vysoko převysoko. Doku podkres tomu dodává na serióznosti a závěrečný skoro twist jak to tedy vlastně bylo nebo nebylo, dostává u zpočátku skoro teenagerské komedie takový meta rozměr, že jsem se až dojal. Ano, i v době všudypřítomně panujícího barevného digibordelu v debilních kostýmech se stále může objevit zajímavý film. Best of 2018 a Burt Layton je Bůh.

plagát

Kameňák 5 (2015) 

Vánoční kameňák hodnotím na roveň novým dílům Star Wars. Taky u nich můžete žehlit, aniž by vám unikl příběh. Star Wars má oproti Kameňáku zásadní problém, protože jediná síla, která se s nimi pravidelně vrací/probouzí/… spočívá ve vizuálu, popř. hercích. Kameňák nemá nic z toho, navíc nemá scénář, režii, takže tam vlastně není co zkazit nebo kritizovat. Samozřejmě nemá ani humor, má ale hodně srandovních zvuků, které diváka opětovně zaskakují v okamžicích, které zřejmě Troška identifikoval jako humor obsahující. Tyto zvuky mě opětovně nutili brát puštěnou televizi na vědomí, a párkrát mě upřímě rozesmáli. Jako všechny (dvě) scény, ve kterých se objevuje Miloš Zeman. Ty jsou až šokujícím způsobem vtipné a nabízejí otázku, zda by Troška (Brabec) neměl kupříkladu režírovat novoroční prezidentský projev nebo příští vojenskou přehlídku. Film to tedy opět není (zároveň opět těžko kritizovat, protože zde zjevně tato ambice nebyla), vtip opět absentuje (vyjma okamžiků, kdy jsou pokusy o humor natolik agresivní, že se dostáváme z nuly do hlubokých minusových hodnot ), ale domácí ruční práce (pokud je v místnosti nepřetržitý hovor a 4-8 lidí) u toho dělat jdou. Novým Star Wars na truc dvě hvězdy, za každého Zemana jedna.

plagát

Pátranie (2018) 

Pointa je uspokojivá. Což asi není to, co byste chtěli slyšet, když na vás někdo vybalí viděl jsem sthující thriller! A pointa byla uspokojivá. Jsem ostražitý k found footege žánru obecně, ještě více k jeho variantám typu všechno sledujeme přes videokamery online. Searching je taková parafráze sociálních médií jako takových. Zkouknete to, řeknete si je to oukej posun jinam a teď prosím zase normální film s normálníma situacemi, kde je prostor pro budování emocí a interakci mezi postavami. A uspokojivá pointa to nezachrání.

plagát

Prepáčte, že vyrušujem (2018) 

Kdyby byl film tak vtipný a úderný jako trailer...ale není. Řada dobře vymyšlených, dobře zahraných a dobře podaných fórků a situací je zadupaná do země brutální stopáží 112 minut. Kdyby tvůrci hodili na youtube hodinový sestřich dal bych si ho s chutí.

plagát

Skif (2018) 

Skif je historický film asi jako Barbar Connan. Záhy se totiž na plátně objeví vražední lesní trpaslíci, chlapíci s dredy místo mečů nebo obřími vejci na hlavách. Rychle tedy víte, na čem jste. Ti nejvostřejší z nich se po požití hopsinkové šťávy z místních hvozdů začnou náhodně měnit v medvědy. Ale proč ne. Bitkám to dodává originalitu a ano, souboje jsou na Skifovi to nejlepší. Parádní kamera, choreografie, předměty, s jejichž pomocí se hoši vzájemně zbavují rukou, obličejů (ty jsou, jak už tomu tak v dávnověku bývalo, ideálním materiálem na slušivý oděv), případně srdce, střev…těm, co mají v sobě medvěda, na to stačí pěsti. Pochopitelně. Největší problém (u ruských eposů již tradičně) je až komická neschopnost vyprávět příběh. Ten není objevný, ale pro podobou rubačku by byl více než dostačující. Závěr mě vyloženě potěšil. Leč marná sláva, jde se z bitky do bitky a finále, které mělo nemalý potenciál, tak vyzní až nechutně naprázdno. Celé je to (opět tradičně) podané dost blbě (rozuměj „rusky“), leč na papíře musely být některé scény působivé, a odlesky toho, jaký Skif mohl být, kdyby jej natočil kupříkladu Mel Gibson, tam jsou. Je to vlastně dost škoda. Až na totální (i když přiznávám - zábavný) úlet s Velesovými uctívači, to fakt není zase taková p******a. Možná to nevypadá, ale vzhledem k žánru a ruské provenienci, tady celou dobu vlastně chválím. Šanci si Skif zaslouží.

plagát

Equalizer 2 (2018) 

Skoro až vánoční film. Washington pobíhá po New Yorku (možná je to jiné město, ale New York mi ty Vánoce evokuje nejvíc) a plní lidem přání. Ten chce obraz, ten chce potkat bývalou kamarádku (teda ne, to byl pořád ten samý)...sakra viděl sem to před dvěma hodinama a už si z toho nepamatuje vůbec nic! No prostě pobíhá po New Yorku (nebo jinde) a pomáhá lidem , kteří mu nasednou do taxíku (nebo je potká jinak). No a pak se stane nějaká konspirace, která vyústí v dost nezáživné pobíhání v tajfunu, kde po sobě a po něm nějací lidé střílejí a on na ně za to střílí zpátky...ne vážně, je to úplná blbost, ale to je většina vánočních filmů:). Jako feel good pohádka pro dospělé to uteče rychle. Ale nic víc tam není.