Djoker

Vizuální stránka je skutečně kouzelná, humor značně infantilní, ale tři hvězdy dávám stejně jen za Lily Collins. Ten její Disney face je prostě rozkošný a výrazné obočí zase trademark jako prase, vy jistě dokonalé držky! Závěrečný výsměch Hollywoodu ze strany jeho kámoše z Bollywoodu mě hodně pobavil. Singh má koule.

Spoilery. Poslední dvě série jsem celkem vychválil, takže rozhodně nepatřím mezi ty, kteří do této show kopou už jen z principu. Z kopce to s ní jde už hodně let, ale jako (Jeffova) dojná kráva pořád drží a občas ve mně vyvolá pocity, které jsem zažíval u starších sérií. V San Juan Del Sur není ani tak problém s příliš brzkým návratem ufňukaného twistu, ale s tragickým castem ovcí, které celou hru skoro nic nepředvedly, což vedlo k velkým čachrům ve střižně, kde musel vzniknout nějaký příběh. Nic proti, s většími či menšími zásahy se dávno počítá. Minule jsem si tu uměle vybudovanou bitvu dvou egomaniaků užil. Jenže tady se šilo tak horkou jehlou, že to celou dobu ani nedávalo smysl a třeba uměle vyhrocený souboj Joshe s Jeremym dostal zbytečně moc prostoru, když stejně vypadli tak brzo. Zato několik důležitých situací po jejich odchodu bylo odfláknuto tak diletantsky, že to snad muselo urazit každého fandu s mozkem. Ovce navíc pořád fňukaly, žebraly o jídlo, trapně si přenechávaly odměny a vůbec to celé nepřipomínalo Survivor. Skutečným znalcům show jistě chyběla klasická aukce a závěrečná pocta vyřazeným, což tady nezmínil skoro nikdo a to taky o něčem vypovídá. Dále mrzí absence krásných dívek. Ano, Jaclyn má tělo bohyně, ale bez make-upu je i v jejím případě nutno použit starý známý hadr přes hlavu. Baylor a hlavně její zadek doplácí na neduhy dnešní mladé generace a Julie je zase tak umělá, že si škrtá maximálně v lesbickém pornu. Vše zachraňuje uspokojivá vítězka Natalie, která předvedla jeden efektní tah pro diváky a duo klaunů vidlák Keith a pablb Jon. Od tragického Thajska tady horší série nebyla hlavně kvůli tomu, že nešlo komu fandit. Favorit: nikdo, Oblíbenci: Jeremy, Natalie.

Podobné šílenosti, které i přes svou záměrnou přepálenost ve všech polohách fungují, se už prostě netočí. Viděl jsem to snad pětkrát a pořád se u toho lámu jako napoprvé. Na svou dobu to nabízí opravdu povedené vizuální efekty, Cameron Diaz je tady ještě použitelná, Jim má dostatek prostoru na přehlídku své ksichtové variace a famózní hudební čísla z toho dělají jednu z největších sázek na jistotu v rámci bláznivých komedií.

Hodně svěží vítr na poli romantických komedií překypující originálními nápady. V rámci komediálních vložek je pro mě pád z okna jedním z vrcholů. Celá pasáž začne celkem nevinně, pak se z ničeho nic neskutečně vyhrotí a následuje komické finále. Dlouho jsem si u tak vypiplaných scén nemlaskal jako tady. Chemie mezi ústřední dvojicí funguje, Zoe je roztomilá a dialogy chytí za srdce i zaryté cyniky. Na Allanovu svatbu bych šel hned a hlavně bez donucovacích prostředků, které jsou k tomu normálně potřeba. Bohužel si nejsem jistý, zda tvůrci počítali s tím, že film bude pro jistá hovada sloužit také jako precedens k dělání do zadaných holek. Ale co si budeme povídat, kdyby zadané nebyly, tak za to asi nestojí, není-liž pravda? Kvůli své lenosti jsem s touto aktivitou před lety skončil, některé si totiž hrají na jeptišky i pár týdnů (???), ale právě tady jsem si uvědomil, jak moc je to vlastně zábavné a napínavé zároveň. Něco mi říká, že se východočeský Ryan Gosling brzy vrátí do této zvrácené hry plné naivních kluků a znuděných holek.

Celé kouzlo této filmové legendy tkví v tom, že i v nejzarytějším pesimistovi dokáže vydolovat chuť do života na několik měsíců dopředu a také víru v to, že všude kolem nejsou jen ziskuchtivé svině, jejichž smyslem života je potopit ten váš. Možná se to nezdá, ale není to málo. Při závěrečné katarzi navíc slušně mrazí z toho, že ve 40. letech řešili úplně ty samé problémy, které máme teď my, ale stejně jsme suverénně najeli na stejně nemocný systém jako v té době Spojené státy, i když lék stále nikdo nenašel. Už jen proto se jedná o nadčasové dílo.

Esence trapnosti a neumětelství. Ani si nevzpomínám, kdy jsem se u televize cítil tak trapně. Pokorný celou dobu úplně mimo. Naprosto nefungující humor ještě podtrhával vlastním hihňáním, aby to ostatním došlo. Moderátoři dávali snad ty nejdebilnější otázky, co jsem kdy slyšel, viz. dokonale otrávená pohodářka Špotáková. Naivní očekávání režiséra, že sportovci začnou mluvit sami nebo dokonce bavit ostatní, mě fascinuje ještě teď. Vrcholem nevkusu byla samozřejmě propagace senilní show Stardance aneb když celebrity tančí za prachy, protože nic jiného neumí a už nemají na nájem. Celkově šlo o velmi nedůstojnou kulisu pro slavnostní vyvrcholení jednoho z nejúspěšnějších sportovních roků České republiky, potažmo Československa. Dokonce ani účast biatlonové princezny Gabriely, která tu estrádu jako jedna z mála ustála s typickým úsměvem od ucha k uchu, mi však nezabrání to celé spláchnout do odpadu.

Časosběrný styl je bohužel jediným skutečně zajímavým prvkem filmu. Jinak se jedná o sled událostí jako vystřižených z domácího videa kohokoliv z nás, což skutečně není potřeba prezentovat nikde jinde než v nudném kruhu rodiny. Pro větší přehlednost mohly být časové skoky doplněny letopočtem, ale čert vem diváka. Během projekce mi navíc došlo, že ani z té revoluční časosběrnosti nejsem tak na větvi a naskočilo mi hned několik případů, kde precizní masky nebo přesný výběr typově podobných herců odvedl tu samou práci. Jenže tady to musíme opěvovat, protože šlo přeci o 12 let! Celkově žádná sláva, ale těch pár momentů, které v plné nahotě ukazují, co se stane (přímo i nepřímo), když ho chlap vytáhne pozdě, mi to alespoň částečně vynahradilo. Děti? Nikdy!

To, co čekáte, taky dostanete. Tedy bláznivou jízdu ze školního prostředí, plnou hlášek, vulgarismů a jako bonus našlapaný soundtrack. Mačo frajerství M´Bareka tady přerůstá hranice Německa a jeho charisma staví filmu pevné základy. Němci se konečně zbavili zatuchlého 90´ looku, s filtry si vyhráli jako kdyby šlo o minutovou reklamu a přes delší stopáž diváka nenechají vydechnout. Naprosto zasloužené umístění v červených číslech.

Nezatížen kultovním britským originálem ani úspěšnou americkou variací jsem mohl jít do české verze bez větších předsudků. Musím uznat, že předčila má očekávání a já se slušně bavil. Pravda, konkurence není valná, viz. další Šteindlerův projekt PanMáma, který dopadl naprosto tragicky nebo neskutečně impotentní kůň ze stáje ČT v podobě Marty a Věry. Gervaisův Brent byl údajně větší svině než Chvála, což je škoda, ale Kopta si ho dává ve velkém stylu. Chvála je typický český šéf (blb/klaun), který celý den dělá hovno, ale keců má vždy ze všech nejvíce. Svoje zaměstnance bohužel posírá spíše nevědomě. Slabinu vidím také ve špatné volbě kancelářské femme fatale, Venclovská je šedá myš. Nejde o zázrak, ale hlavně nás dělníky kanclu to rozhodně neurazí. Navíc ostatní konečně vidí, jaká to je řehole.

Místy skutečně geniální počin. Plnou palbu nedávám jen kvůli nevyrovnanosti jednotlivých epizod. Ovšem u těch nejpovedenějších celou dobu umírám smíchy. Vrcholem první série je pro mě téma Opencard, což je zároveň epizoda, u níž se chytá i člověk, který se v politickém bahně příliš neorientuje. Tonda Blaník se nechal inspirovat mluvou svého kamaráda Ivánka a i díky tomu ze sebe sype jednu hlášku za druhou. Skvěle mu sekundují exot Žížala a perverzní sekretářka. Velkým zpestřením je podle mě občasné zařazení guestů, což je pro naši zaostalou seriálovou scénu stále tabu. Druhá série je ještě lepší. Epizody jsou vyrovnanější, vymazlenější a hlavně se stylově vezou na životní formě pussy (čti pasy) mastodonta Miloše. Jedna věc mě přeci jen trošku zaráží. Jak je možné, že taková perla má v rámci Streamu nižší sledovanost než videa pro ovce (A dost!) a hipíky (Restart života)... Aha, už mi to docvaklo.