Lischai

Už si nepamatuju, jaké to bylo, když Ulice začínala, ale teď - a věřte mi, že bych nevěřil, že to někdy napíšu - je to docela dobré. Teď jsem si to náhodou zapnul a koukám na to jak na zjevení. Jakože není to samozřejmě The Wire, ale je to solidně napsané, zahrané a nevypadá to papundeklově. Na to, že je to nekonečný seriál s denní periodicitou... oh, wow, americká poprocková písnička do tklivé scény o tom, jak starší týpek ošklivě zametá se svojí mladší přítelkyní. Na co se to dívám za drama?

Nejvíc mě rozebrala lovestory. Sympatickost Maxe a Furiosy nějak zapracovala a ačkoli spolu ti dva nemluví a jen si podávají nabité kvéry, když film končil, přál jsem si, aby ti dva spolu odešli ruku v ruce do západu slunce a pak vyšlo tisíc spin-offů rozebírajících jejich šťastné manželství plné ostnatých aut a plamenometů.

Je těžké to nesrovnávat s Into the wild, který myslím dělá a říká to stejné, jen o něco lépe.

Tohle je hezký 7/10 film, co si rádi pustíte v neděli odpoledne, když venku prší - ale do kina mi to připadlo nějak málo. Je to konverzační komorní drama, co se odehrává dohromady asi ve třech místnostech a nikdo se v něm nepohybuje rychleji než chůzí, takže nečkejte žádný ra-ta-ta-ta Ghost in the shell. Zároveň tomu filmu ale schází hlubší obsah, co by se tou konverzací rozkrýval (jako třeba měly filmy 12 angry men, Breakfast club, Whos afraid of Virgina Woolf a tak). Vlastně kdyby ta robotka neměla to cool trikové tělo, tak je to jak epizoda Black Mirror. Včetně toho Domhnalla Gleesona.

Vojenské soudní drama se vším co čekáte a bez ničeho, co nemůže chybět. Scénář psal Sorkin, takže místy je to - hlavně Crusiovy květnaté hlášky - i překvapivě vtipné.

Zabijácký MacGyver z Hornbachu. Pokud nevěříte, že je možné udělat vážný film o elitním agentovi, co bojuje proti ozbrojenému komandu pytlem cementu, pak jste tady na správné adrese. Pytlem. Cementu. Viděl jsem to docela brzy po sobě s Johnem Wickem, který taky pracuje s konceptem rozzlobeného hodného pána, co jde pozabíjet nějaké potetované ruské mafiány, a John Wick přes veškerou akčnost a skoro až komiksovost působil mnohem uvěřitelněji a lidštěji.

Nejlepší je ta část, kdy po konci filmu otevřete Wikipedii a říkáte si "Baaah, to tak být nemohlo, nyní zjistím pravdu..." a ejhle: Sir Walsingham byl královnin spymaster. Inu, dobře.

Chtěl bych, aby ve všech Bondovkách místo Jamese Bonda byl John Wick. Taky nosí hezké sako, používá automatické pušky a jezdí cool autem, ale má lepší hlášky a sympatičtější mafiánské kamarády. John Wick je trochu Eastern Promises a trochu bad-ass střílečka s lehce humornými tóny a takovou tou klukovskou představou organizovaného zločinu jako cool místa plného sympatických drsňáků a sexy odstřelovaček. Každopádně pro mě to fungovalo, byla to kondenzovaná esence zábavy - pokud jako zábavu označíte sekvence, kde někdo vystřílí půlku diskotéky.

Je to jak Requiem for a Dream, jenom s bicíma místo fetování.

Nikdy jsem nebral drogy, ale takhle nějak si to představuju. Jen bych rád zdůraznil, že to není jen divnost, ale i krajně depresivní divnost, která tak akcentuje psychoanalytické motivy seriálu, že po konci tohohle filmu budete asi potřebovat psychoanalytika.