Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (897)

plagát

Jesus Christ Superstar (2000) (TV film) 

Nevím, jestli se mi jenom oposlouchala verze z roku 73 nebo tomuhle přicházím na chuť, ale skoro se mi líbí víc. Nemyslím si, že by tohle zpracování bylo výrazně horší, pokud jste fanoušci muzikálu, určitě je to must see.

plagát

Železné srdce (2014) 

Nechápu. První polovina filmu je skvělé, posmutnělé intimní drama o tom, jaká je válka - a pak někdo vystřídá režiséra a začne Rambo 3 meets 300: Bitva u Thermopyl. Pokud se na to budete dívat doma, vypněte to po střetu s nepřátelským tankem a budete z toho filmu mít mnohem lepší pocit.

plagát

Kúzelníci (2013) 

59% je lež. Tohle je překvapivě vtipná komedie s nekorektními až WTF gagy a skvělým obsazením. Jim Carrey hraje takového jakože Chrise Angela, mistra extrémní magie - a je neskutečně vtipný takovým vážným, strašidelným způsobem. Už kvůli tomu to stojí za vidění, když budete shánět oddechový film. Je to tak 3-4*, ale nadhodnocuji, abych tento klenot spasil před krutou ČSFD.

plagát

Interstellar (2014) 

Ve stručnosti shrnu: Huuu, vzlyk, vzlyk. A do toho Zimmer a vžžž! A robot! A pak bum, bum. To nezvládnu! A on: Murph! A vy: Neee! A vy: Nolane, simtě! A zase vžžž! A pak: Aha! A za chvíli: Ne-ne! A skoro, skoro a najednou bam!! A ona: Ne! A vy: Ne! A on: Murph! A vy: Nolane!! A pak je na konci, ale nevypadá to jakože jo, a vy: Uuuu, husí kuže. A pak 8/10.

plagát

Zdrojový kód (2011) 

Skromná, přesto velmi příjemná a cool sci-fi. Podobně jako třeba Moon je i tohle férový komorní film, který si nehraje na něco co není, a skvěle zvládá, co zvládat má. Source Code není zklamání, Source Code je příjemný večer.

plagát

Lásky Don Jona (2013) 

Není to takové, jaké si myslíte, že to bude. První půlka filmu je docela očekávatelná a jede hodně po povrchu: týpek kouká na porno, holka mu to zakáže, týpek to řeší... ale od půlky, po objevení uplakané Juliane Moore, se začínají dít věci a celé to začíná jít pod kůži takovým tím příjemným "ha, ha, ale vlastně pravda" způsobem, jako třeba v 500 Days of Summer. I přes bulvárně znějící námět je to hodně málo o pornu a hodně moc o mezilidských vztazích. Gordon-Levitt umí a tohle je rozhodně film, co si zaslouží větší ČSFD hodnocení než má.

plagát

Wish I Was Here (2014) 

Hodně jsem chtěl, aby to byl můj nejoblíbenější film, ale není. Pustil jsem si to stejně přehypován jako Boyhood a odnáším si stejný pocit: Je to dobré, ale s ničím u srdce mi to nehnulo. Slibovaná linka s ComicConem má opravdu malinkatý prostor, stejně jako Jim Parsons. Naopak je tu hodně Židů, které v traileru utajili a jejich linka je pro mě osobně z jiného světa. Celé je to navíc scenáristicky docela nesoudržné. Krize třicátníků se mísí s náboženskou výchovou dětí, obtěžováním na pracovišti, nerdovskými motivy - a není moc jasné, jak na sebe scény navazují (hodně WTF třeba výlet k opuštěné skále, kde se kromě referencena GS nic nestane a k ničemu to nevede). Nejvíc mě film bavil když otvíral právě geek/nerd téma s kosmonauty, ComicConem a dospělými, co pořád trochu sní o tom, že budou hrdiny: ale bylo to bohužel moc utopené v rabínech, aby se mi to líbilo víc než na 3*.

plagát

Noční jízda (2013) 

Chlap jede noční podzimní dálnicí, trochu brečí a snaží se dát po telefonu všechno do pořádku. Nic víc. A stačí to, kamarádi, úplně to stačí.

plagát

Snehulienka a lovec (2012) 

Nerozumím rozpakům a nízkým hodnocením - já dostal, co jsem chtěl: temnější fantasy pohádku kde cool sněhurka v kabátě a lovec se dvěma sekyrami prochází podzimní krajinou a sekají fantasy příšery. Je tu schovaných několik hezkých nápadů (proč vesničanky v rybářské vesnici nosí zakuklené tváře, proč je královna vlastně zlá) a celé to hezky šlape bez zbytečné přeslazenosti (počet muchlovaček s lovcem: nula). Hodnotím trochu výš, abych zvrátil hořkou ČSFD kritiku.

plagát

Život a doba soudce A. K. (2014) (seriál) 

Téměř! Hodně se mi líbí studený tón celého seriálu a vlastně i ty dlouhé, vleklé scény v soudní síni - je to jak Terapie, jen v jiné místnosti. Celý tenhle hezký koncept (hodně se mluví v práci, v soukromí soudce mlčí) je ale hrozně shozený těmi vnitřními pseudointelektuálními monology, kterými se tam - jak v Cirkuse Bukowsky - dostává ten machistický tón vševědoucího frajerského hrdiny. A to mi jde docela proti srsti. Radši se budu půlminutu dívat na smutného Švehlíka jak bloudí po nábřeží, než si poslechnout jednu povýšenou hlášku ve voiceoveru.