Lischai

Strange a Norrell je pohádkovější než brutální a dekadentní Penny Dreadful. Je tu víc elfů, kouzel v dešti a důstojných gentlemanů než potrhaných mrtvol a chlípných zrůd - a trochu mi to by to bylo líto. PD nastavila laťku tomu, jak viktoriánská magie může vypadat a JS-MN proti tomu vypadají trochu televizně. Na druhou stranu mají ucelený, hezky odvyprávěný a konzistentní příběh, což třeba o PD říct nešlo. Seriál má 7 dílů a můj dojem postupně vzrůstal od 3* okay-ish úvodu, přes několik docela napínavých 4* dílů ve střední části až k 5* finále. Konec, kde se složí všechny linky dohromady, je vážně super, ale chápu, pokud k němu někdo v drsné konkurenci jiných seriálů nedoputoval.

Dobrá zpráva: Příběh se inteligentně uzavře, všechny motivy mají smysl, a i když si v půli filmu říkáte, že to ten scénárista nikdy nemůže polepit zase dohromady, nějak to polepí. Špatná zpráva samozřejmě je, že je to trochu moc náhod dohromady, ale upřímně - atmosféra je tak hutná a zvraty tak přirozeně působící, že na nějaké rozbory s elektronickou tužkou není ani pomyšlení.

2/3 filmu je expozice, kdy si říkáte "Co? Proč? Jak to spolu souvisí? Kdy se to stalo? Proč to dělá? Kam jede? Proč je tohle důležité?" a jste zmatení jak lesní včela na louce. Pak přijde poslední 1/3, která je super, skoro až uspěchaná. Kdyby nebylo téhle nerovnováhy, je to velmi super thriller, ale takhle je to bohužel jenom víc než okay thriller.

Popcornoví špióni ve středním věku, co rozhodně neurazí. To, jak se tady pořád někdo bojí někam skočit, slanit nebo vejít, a když už musí, tak u toho dělá otrávené obličeje, tomu filmu dává zvláštní sympatické kouzlo jako měla Die Hard. Druhá půlka je lehce slabší než první, ale naštvaný Cruise na dubajském věžáku je takové lákadlo, že kdyby zbytek stopáže jenom hořely doutnáky tam a zpátky, stejně to stojí za to. Dum, dum, dum tu-du-du-dum!

Cítím se teď fyzicky špatně z provinilosti za příslušnost ke střední třídě. / Nejvíc mě na filmu okouzlila skrytost Malloryna osudu: vypadala jako normální servírka a přitom spala v autě. Člověk se pak musí ptát, kolika takovým dal v nonstopu po kině dýško, aniž by tušil, čím prochází.

Fascinuje mě ta nejednoznačnost příběhu a neukončené dějové linky. Co ten Lišák, co ten Petr, co ty holky, kam to všechno směřuje, o čem to je, tolik nejistoty v životě!

Mohli udělat super-krásný-a-dojemný příběh o tom, jak emoce a blízcí lidé ovlivňují náš život, ale připadne mi, že se tíhy toho konceptu Pixaři nějak lekli, nebo co. Z nějakého důvodu se totiž většina děje nesoustředí na to, jak Emoce řeší Rileyiny problémy, ale na to, jak Emoce zmateně bloudí v obskurním světě fantazie. Já chci vidět, jak se bortí sociální a rodinný život jedenáctileté holky, ne jak se sloní imaginární přítel mění na 2D modely v oddělení abstraktní představivosti, a jsem trochu zklamaný, že mi to Inside Out nedal.

Je malý, moc mu ten americký fotbal nejde, rozhodně nedá rozhodující bod a nedokáže celému týmu, že outsider byl nakonec ten nejplatnější člen. Rudy neudělá žádnou velkou věc, co byste čekali od sportovního filmu, ale stejně budete na konci dojatější, než u všech filmů o baseballu co končí rozhodujícím homerunem, co jich v kinematografii je. Tím, jak při zemi se Rudy drží, je prostě mnohem hezčí než všechna ta vyleštěná pohádková sportovní dramata, kde se končí fenomenálním vítězstvím.

"A hlavní role bude hrát Russel Crowe a Jeff Bridges." - "Ale... Ale... Ale ti už jsou moc staří... - "To je mi jedno, nějak to vyřešte!"

(Twin Peaks + Tahle země není pro starý) - divnost + detektivní pátrání = Fargo.