Stanislaus

Jasněnka patří rozhodně mezi povedenější Troškovy pohádky (vedle první Princezny ze mlejna) a navzdory svému žánru je chvílemi dokonce i povedeně temná - viz scény ze sídla čarodějnice, při nichž jako by se Troška inspiroval hororem Ptáci (kdo viděl, pochopí). Rovněž oceňuji krásnou výpravu - pohádkový Bouzov je sázka na jistotu a zaujal mě i palác Sluneční paní. Celkový dojem mi však rušily "troškovské" charaktery - především ukvičená Černava a do jisté míry i otravně pasivní a ufňukaná Jasněnka.

Kdo by neznal legendárního učitele Igora Hnízdo, jemuž se díky jeho svérázným výchovným metodám podařilo zkrotit i ty nejdivočejší nezbedníky široko daleko. Obecná škola je moc dobře napsaný a především zahraný film, jehož atraktivnost tkví dost možná i v tom, že je založený na osobních zkušenostech Zdeňka Svěráka. Na jednu stranu to celé trochu působí jako mozaika (ne)všedních situací a (bizarních) postaviček, na druhou stranu je v tom však cítit vypravěčská uvěřitelnost a upřímnost. Čím je člověk jakožto divák starší, tím více si všímá toho, jak je postava, již tak skvělým způsobem ztvárnil Jan Tříska, nejednoznačná a o to více zajímavá. Skrze postavy Edy a Tondy se v příběhu krásně mísilo naivní dětství s jakousi "dospělou" uvědomělostí. Rovněž se mi líbilo zobrazení jistého vývoje ve vztahu mezi Edou a jeho otcem. Vskutku kvalitní filmový zážitek, k němuž se člověk rád čas od času vrací.

Film Ať žijí duchové! mě v rámci Lipského pohádkové tvorby oslovil méně než jeho Tři veteráni. Příběhově to bylo chvílemi až moc dětské - což samozřejmě s ohledem na obsazení nepřekvapí, avšak na můj vkus to bylo až příliš. Jakožto rodák z Přibyslavi oceňuji reklamu na "Pramen zdraví z Posázaví", jenž od nás pochází. Rovněž musím pochválit speciální efekty a pár slušných scenáristických nápadů (viz (na)mazat se Alpou či "není taška jako taška"). Ve výsledku na mě film nicméně zapůsobil průměrným dojmem.

"Mazánku, co to děláte? - Prosím, pane profesore, já prchám." V případě Cesty do hlubin študákovy duše se samozřejmě ihned nabízí porovnání s o rok starším filmem Škola základ života, přičemž první jmenovaný snímek mi přišel trochu lepší. Podobně jako u ŠZŽ nejde u CDŠD o tradiční burianovskou komedii, nýbrž o milý a úsměvný sled scén ze školních lavic, které jsou upřímně podané a humorně zahrané. Dějová linie s Jindřichem Plachtou vyloženě zahřeje u srdíčka, zatímco scény s Jaroslavem Marvanem (viz jeho mluvení k prázdné třídě či perfektní tahák) a Milošem Nedbalem (alias nadšenec do "Žlutého ďábla) opravdu pobavily. P.S. "Student má také srdce."

"Ich habe gesagt!!!" Kdo by neznal kultovní hlášku se "šťastnou zlatou muškou? Škola základ života vyloženě "neztrestá" bránici jako Burianovy komedie, i tak je ale úsměvná. Na první pohled jde o všední exkurzi do prostor reálného gymnázia, která je však díky mnohým nezapomenutelným momentům a hláškám nevšední podívanou, na níž se zub času podepsal minimálně - ať už šlo o zmatkovitého matematikáře, vtipnou hodinu němčiny či nečekanou inspekci. P.S. "Hrajete tenis?"

Skřivánci na niti mají pomalejší rozjezd, a i když jde na první pohled o takřka všední zobrazení rutinní práce v ocelárnách, na druhý pohled se jedná o provokativně nastavené zrcadlo pohnuté doby, jež nebyla vůbec jednoduchá. Vztahové dějové linie - Pavel-Jitka a Anděl-Terezka - byly milé a neuvěřitelně absurdní zároveň - zejména svatba prvně jmenovaného páru. Podobně jako nejednoho zdejšího uživatele, tak i mě nejvíce ohromila vrstevnatá a nejednoznačná postava Rudolfa Hrušínského. Scény se Zdeňkem Svěrákem, Jiřinou Štěpničkovou či Věrou Galatíkovou na mě i přes svou krátkou stopáž rovněž zapůsobily. Člověk si jen stěží dokáže představit tehdejší poměry, ale věřím, že Skřivánci nebyli daleko od pravdy.

Ducháček opravdu umí vše zařídit - s notnou dávkou humoru a nezištné lsti - a dokáže přitom náramně zvednout mandle nejedné osobě, avšak ve výsledku mu mohou býti všichni vděční. Ducháček je hereckým koncertem Vlasty Buriana, který byl v tomto případě spíše upovídaný a nesázel tak moc na fyzické herectví jako u Přednosty stanice či U pokladny stál... Nejvíce mě pobavily scény s pitím vína a černohumorně laděnou aukcí majetku. Měl jsem snad jen subjektivní problém s rodinou Rispaldiců, kteří byli opravdu jedna velká nevděčná a snobská banda, která měla opravdu velké štěstí, že narazila právě na Ducháčka.

"Já jsem měla totiž jednoho kanárka a ten se jmenoval Maníček a byl takhle malinký, ale chcípnul." Eva tropí hlouposti je názorným příkladem toho, že i v československé kinematografii máme kvalitního zástupce americké "ztřeštěné komedie", na čemž má největší podíl přirozeně vtipná a roztomilá Nataša Gollová, jejíž série držkopádů a vstupů oknem měla své zvláštní kouzlo. Příběhově nejde v podstatě o nic složitého, celé to stojí na hbitých dialozích a humorně podané akci, které je zde opravdu požehnaně. Ke konci film maličko ztrácel dech a postava Jiřiny Sedláčkové mi přišla vážně otravná, i tak se ale ve výsledku jedná o kvalitní a nadmírou vtipnou podívanou. "Evo, dítě, tobě se muselo něco strašného stát. - Jak to víš, teto Pa? - Protože jsi přišla dveřmi a ne oknem."

Hlášku s "prďolou" člověk zná, aniž by viděl film, z něhož pochází, což byl vlastně dosud i můj případ. Název filmu je hodně zavádějící - čekal jsem od něj před zhlédnutím upřímně něco úplně jiného. Scenáristicky je v tom hodně cítit rukopis dua Svěrák-Smoljak: Jde o vcelku jednoduchý příběh, ten však disponuje zajímavým prvotním nápadem, jenž odstartuje šílený kolotoč událostí. Luděk Sobota se do role nešikovného trouby opravdu hodil, takže mu člověk odpustil onen místy otravný herecký projev. Nejvíce mě pobavily scénky se psem Gregorem a panem Chocholouškem, který to neměl s Arnošty vůbec jednoduché. Slabší čtyři hvězdičky!

"Máte sklep? A mohla bych ho vidět?" Kulový blesk osloví zejména svým originálním námětem a skvělou sestavou herců. Film nepolechtá vyloženě bránici, spíše je bizarní až absurdní. Stěhování je běžná věc, ale v tomto filmu jde takřka o "akci století", která vypadá na papíře bezchybně - jak už tomu ale bývá, realizace je druhá věc. Paní Ježková, její dotazy a "Máňa říkala" neměly chybu, Hrušínský je sázka na jistotu a Smoljakovy vynálezy byly vcelku zábavné. Slabší čtyři hvězdičky!