Stanislaus

I když jsem skalní fanoušek Jurských parků (potažmo i Jurských světů), nechával jsem animovanou verzi celkem dlouho ležet u ledu, protože na mě na první pohled působila až moc dětinsky. Po zhlédnutí všech pěti sérií uznávám, že jsem se (téměř) zcela mýlil. V centru dění je sice šestice dospívajících dětí, avšak témata, která se v seriálu řeší, mají potenciál oslovit i odrostlejšího diváka, nehledě na to, jestli viděl či neviděl obě hrané trilogie. Má-li ale člověk nakoukané i filmy, dokáže ještě více (d)ocenit provázanost filmů se seriálem - ať už se jednalo o útěk Indomina Rexe, postavu Dodgsona, či okaté odkazování (např. scéna z kuchyně). Z větší části je ale seriál postavený na vlastním příběhu, jenž se se zvyšujícím číslem série zabýval se stále vyspělejšími tématy, kde stálo v popředí zejména zneužívání dinosaurů k nekalostem. Vedle dinosauří linie, kde mě hodně bavila třetí série se Scorpiem Rexem (menší bratranec Indoraptora), se tvůrci nezapomněli zabývat hlavními hrdiny a jejich vývojem. Mnohým uživatelům hnula žlučí závěrečná LGBT-linie, která však podle mě není ve (zdánlivě) dětském seriálu na škodu, vezme-li se v potaz, že se na něj jistě dívají i děti/dospívající, kteří patří do LGBT-komunity a mohou se tak s danými charaktery ztotožnit. Ale - ať si to každý přebere po svém! Z postav mě nejvíce bavila Brooklyn s nesmírně sympatickým hlasem Jenny Ortegy, zatímco Sammy a Darius mi sem tam lezli na nervy. Z dinosaurů, u nichž nesmím opomenout pochválit dobře odvedenou animaci, která se místy "bila" s nerealisticky zobrazenými postavami, byla jasným favoritem Hrbolka, následovaná triem rozverných mláďat. Líbilo se mi, že jednotlivé epizody měly dvacet minut, takže člověk stihl zhlédnout seriál během pár týdnů. Jak už tomu bývá, kvalita jednotlivých sérií se měnila, kde mě nejvíce bavila již zmíněná třetí (ale i první, seznamovací), zatímco čtvrtá mi přišla moc překombinovaná. P. S. Byla sranda sledovat Kenjiho mizející "vousy".

(AFO 2023) Eduarda Štorcha znám především jako autora dobrodružných románů z pravěku - moc dobře si pamatuji, jak jsme na prvním stupni ZŠ četli povinně jeho Lovce mamutů. Jsem rád, že Císařovského film nazírá Štorcha i z jiných profesních úhlů, které pro mě byly méně známé. Zaujal mě především jeho nápad s Dětskou farmou, ale i to, že o pravěku nejen psal, ale že ho sám i z bezprostřední blízkosti objevoval. Ve výsledku jde o informačně obohacující životopisný dokument, u něhož mě rušily snad jen ty neustále rotující pazourky.

(AFO 2023) Titina, psí polárnice má rozhodně potenciál oslovit dětské, ale i dospělé publikum. Zatímco děti ocení odlehčený humor (spojený zejména s postavou Titiny) a líbivou animaci, tak dospělého diváka zaujme forma, jakou je příběh o dobytí severního pólu vyprávěn. Na Amundsenovo a Nobileho dobrodružství se díváme psíma očima, zároveň je animace účelně proložena archivními záběry, které dávají filmu plastičtější (a autentický) rozměr. Jako osobní bonus beru i to, že jsem se něco málo přiučil z dějin objevů - i když je třeba mít na paměti, že se jedná o fikci (na což odkazuje i úvod filmu).

(AFO 2023) CHKO Jeseníky jsem navštívil nejednou, Polákův film však ukazuje divákům jejich méně známou tvář - divokou a nespoutanou. Zaměřuje se na místa mimo turistická značení a představuje zvířata, na která běžný turista zpravidla nenatrefí. Opravdu mě překvapilo, kolik nevídaných tvorů může člověk v Jeseníkách potkat - má-li štěstí a umí se dívat. V tomto směru mě nejvíce zaujali netradiční a invazivní psíci mývalovití, ale i sokolí rodinka, která se filmem táhla (nebo spíše létala a hnízdila) jako červená nit. Některé záběry u mě vyvolávaly dokonce dojem, jako by ani nešlo o tuzemská místa - česká příroda vskutku skýtá mnoho (ne)známých krás.

(AFO 2023) Dokument Kolik stojí pravěk? byl pro mě coby milovníka dinosaurů naprosto povinnou projekcí v rámci letošního AFO. Film veskrze poutavým způsobem nahlíží do zákulisí stále více populárních dražeb dinosauřích koster/kostí, které na jedné straně hýbou peněženkami nadšených boháčů, zatímco na té druhé vyvolávají rozhořčení ze strany vědců a muzeí. Osobně bych byl radši, pokud by veškeré nalezené fosilie putovaly do muzeí a byly využity k výzkumu, než aby skončily v přepychových domech nechutně bohatých nadšenců, kteří ve fosiliích vidí jen vlastní chloubu a touhu mít něco unikátního. Nicméně - peníze hýbou světem!

(AFO 2023) Tajemství trusu je důkazem toho, že dokument o hovně, nemusí být vyloženě "o hovně". Snímek se zaměřuje na čtyři živočichy - kasuára, vombata, nosorožce a plejtváka - a u každého odhaluje zajímavá fakta o jejich vyprazdňování. Skutečnost, že má vombat "hranaté" bobky je známá, film ale nabízí i možnou odpověď na otázku "Proč tomu tak je?". Podobně mě zaujala funkce kasuára coby "rozsévače", který má na starosti rostlinnou diverzitu prostředí, v němž žije. Film v neposlední řadě odlehčeným způsobem (sebe)reflektuje výzkum zvířecího trusu a nabízí pár úsměvných momentů ("That's a lot of shit!").

(AFO 2023) "Lidé planetu ničí, ale i zachraňují." - V prvních minutách mi přišel nejnovější Gálikův dokument trochu roztěkaný, což lze přičíst tomu, že se tvůrci snažili na relativně krátké stopáži zprostředkovat vícero problematik - ať už se jednalo o stav lovu/pytláctví v Kongu, ochranu ohrožených druhů, či plán na regulaci nezákonného lovení. Film jako celek však hodnotím velmi kladně a jsem rád, že jsem se účastnil projekce, po níž následovala plodná diskuze s tvůrci (Gálík + Jůnek).

(AFO 2023) Na infotabulích ve vícero ZOO mě vždy zaujalo, že žirafy během dne i noci téměř nespí, a když už na to dojde, odbydou si tuto pro mnohé lidi veleoblíbenou činnost "na stojáka". Snímek Jak spí divočiny sice nenabízí pohled pod "ospalou žirafí pokličku", nicméně zobrazuje neméně zajímavý spánek či bdění u jiných zvířat, z nichž mě osobně nejvíce zaujaly bernešky, které si to úplně na pohodu pádlují po hladině i při plném spánku. Film obsahuje nejeden dohad či hypotézu, takže některá "fakta" je třeba brát s rezervou, avšak samotní odborníci několikrát zmiňují, že se často jedná o výzkumy "v plenkovém stádiu".

Podmořský svět nabízí nekonečný zdroj námětů pro filmové zpracování a tajuplný život kytovců jistě patří mezi ně. Národ velryb, inspirovaný básní Heathcota Williamse, v sobě nezapře onen lyrický podklad a snahu vytvořit netradiční dokument. Divák sleduje několik dějových linií - od záchrany uvízlé velryby na pláži, přes zobrazení života různých kytovců, až po snové záběry - přičemž celý snímek doprovází nepřeslechnutelný hudební doprovod. Osobně se mi napodařilo naladit během první poloviny filmu na jeho (mořskou) vlnu, můj zájem vzbudil až při vztyčeném ukazováčku vůči znečištění oceánů a rybolovu. Lepší tři hvězdičky!

Zatímco první celovečerní film byl o sblížení Ernesta a Celestiny, pojednává druhý snímek o sblížení Ernesta s jeho (polo)zapomenutou rodinou a domovinou. Tvůrci opět vytvořili vizuálně poutavý a mile napsaný film s nadčasovou myšlenkou toho, že člověk (resp. medvěd) by si měl volit cestu životem dle vlastního uvážení a neměl by být svým okolím nucen k něčemu, co ho nenaplňuje. Tato rovina zaujme především dospělejšího diváka, zatímco mladší publikum se bude jistě kochat pěknou animací a střídmým, nenuceným humorem. Slabší čtyři hvězdičky!