Tom Hardy

Tak alespoň jeden ze tří...

Neorigiální, ale upřímný a citlivě natočený příběh, který je přesně tím balzámem, který člověk potřebuje, když má pocit, že už na tomhle světě nic nemá smysl. Společně s Lost in translation (které vyhrává o prsa) nejpůsobivější film loňského roku...

Úchvatně navozená atmosféra v kombinaci s vynikající hudbou nechávají oživit Orwellovu knihu jak jen je to možné. Děj je i přes značné okleštění ucelený, ale potíž je ve vysvětlení pravidel. Zatímco kniha vám jasně řekn co a jak, ve filmu nejsou pravidla světa, o kterém vypráví, často ani naznačené a díky tomu musí být nepochybně divák nedotčený knihou v některých momentech zmatený (případně je nedocení). Nicméně je film i přes jistou problematičnost je výsledek neskutečně působivý. Je smutným obrazem ztráty lidské individuality a vzdání se toho nejcenějšího - lásky...

Je z toho cítit chuť strašně moc se k něčemu vyjádřit, je z toho cítit nadšení, je z toho cítit schopný tým, ale i fakt, že se prostě kašle na řadové diváky, kašle se na klasiku, kašle se na masy a především na plnohodnotný film, má to blíže k dokumentu. Záležitost dosti specifická o sondě do hlavy, která zaujme pouze ty, kteří se o podobné stavy mysli zajímají. 3 a půl hvězdičky, 4 za uznání odvahy k režisérce, která si jako debut vybrala zrovna takovouhle látku...

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku...

Takže jaké jsou nakonec pocity z toliko očekávaného filmu? I přes mírné zklamání se nakonec nedokážu ubránit nadšení. I když Rodriguez potvrdil, že prostě nikdy nebude režijní eso, přesto dokázal dát Sin City osobitý styl, který (pro některé až příliš) věrně zachycuje komiks. Nejslabším článkem celého filmu je jeho prostředí epizoda, kterou nejen dokonale vorá přehrávající Owen (moc by mě zajímalo, čí nápad byl ten robotický hlas), ale zároveň jsou v ní i ty nejslabší momenty. Vzhledem k tomu, že úvodní epizoda prakticky nemá chybu (Rourke je vynikající) a závěrečná je nejsvižnější a má naprosto bezchybného Willise, dávám nakonec zatraceně solidní 4 hvězdičky. Na to, jak moc to byl film očekávaný, takový verdikt vůbec není špatný. Jinak nepochybuji, že film se nezapíše do srdcí všech, protože pro některé bude málo akční, a pro druhé až příliš sázející na předlohu... ale o čem jiném by adaptace takové komiksu ostatně být měla...

Film s naprosto přiblblým dějem, ale s desítkami lahůdkových vtípků a odkazů pro všímavé (a zasvěcené)...

Hodně nenáročná romantická záležitost, které dominují některé humornější pasáže a fakt, že to ústřednímu páru šlape a sluší. Děj je stokrát omletá káva (tu okořeněná o příchuť Když Harry potkal Sally), ale výsledkem není překvapivě bezbarvá břečka bez špetky chuti, ale celkem lahodný nápoj, který už jsme měli sice nespočetkrát, ale v tom správném podání pořád docela chutná...

Hvězdičku za sex s mimozemšťanem, to je tak blbě zvrhlé, že si to prostě zaslouží ocenit:)

Konečně dostala Radha Mitchell pořádný prostor, aby se herecky trochu předvedla. Woody Allen jí dává šanci hned dvojí a Mitchell jí využívá vrchovatě. Allen se tentokrát rozhodl pro dva příběhy, které oba defakto pojednávají o tomtéž, ale jsou podávány jinými vypravěči. Tím na jedné straně vzniká dramatický, a na té druhé komediální příběh. Zároveň v tomto filmu Allen konečně našel plnohodnotnou hereckou náhradu za sebe a sice Willa Farrella, který se na sarkastické, neurotické a zmatkující Allenovo alter ego dokonale hodí. Ve výsledku dávám "pouhé" 4 jenom kůli tomu, že zpočátku ona dramatická rovina byla slabší, než ona komediální a snímek mírně zbržďovala v rozjezdu. Celkově za 4 1/2 hvězdičky...