Tom Hardy

Krásně převyprávěný příběh smutného klauna, kterého Bill Murray zahrál s naprostou dokonalostí. Nezměnil svůj herecký projev, pouze ho utlumil a dodal mu charakternější nádech, čímž dokonale završil svou kariéry vynikajícího komika. Role smutného klauna, který je ztracen v célém světě, nepochybně na dlouho zůstane jeho hereckým vrcholem...

Herecký koncert dvou hereček, z nichž jedna staví na živelnosti a druhá na minimalistickém podání. Pominu-li některé abstraktnější pasáže (především úvod), pak je film především komorní podívanou dvou žen, které ve společné izolaci prožívají krizi osobností. Příběh je podaný ve značně komplikované formě, klade na diváka určité nároky a reší otázku přejímání identit...

Působivý příběh o mnoha otázkách, na které sice nejsou dány jednoznačné odpovědi, ale film umožňuje jejich lepší vnímání i schůdnější cestu k jejich řešení. Poutavě odvyprávěný příběh plný zajímavých postav a úchvatných dialogů, který nemá daleko k divadelní hře a přesto jako film nepůsobí zdlouhavě, vynikající hudba...

Slabá road movie o třech postavách, z nichž ani jedna nemá dostatečné psychologické zázemí pro to, aby vyloženě zapůsobila. Mhody se díky neprokreslenosti charakterů (a jejich minulosti) zdá jednání značně iracionální. Děj toho navíc, krom přímočaré dějové linie, nenabízí a totéž lze říci o režii...

Místy zábavná komedie, na které je však až příliš okaté, že to celé je pouhou kulisou samotnému Elvisovi a jeho písním. Nic ve zlém, ale plnohodnotná komedie to není a stejně tak ani muzikál...

Chtělo to čas. V úvodu jsem postrádal nějakou tu tažnou partu, celé to vlastně leželo na Joeym. Ale nakonec se ukázalo, že i ostatní postavy mají co nabídnout. Joey tak nakonec své osamostatnění k mému velkému překvapení (a potěše) ustál. Přátelé skončili, Joey začíná. Doufám, že momentální tempo, že s každým dílem je to pořád lepší a lepší, vydrží a že nám Joey bude dělat nějaký ten pátek tu společnost...

Má to slušné tempo i potřebné ingredience, ale zavání to béčkovostí až nezdravě viditelným způsobem. Přehrávající herci, přehnaně využívané flashbecky v závěru, absurdní způsob umírání a téměř nulový děj. Souboje jsou slušné, ale chybí jim propracovanost jiných žánrově spřízněných kolegů. Lehký nadprůměr, který vděčí za svou stravitelnost dobrému tempu a některým zajímavějším bojům...

O trošičku slabší než první díl, především vinou úvodní roztěkanosti, která činí film v první půlu mírně zmateným. Snímek však postupně nabírá ďábelské tempo, které finišuje závěrem, který svou úderností nepochybně překonává první díl...

Poměrně složitý příběh se vinou nedůkladného postupu stává okamžiky nepřehledný. Není však obtížné dojít konce, je obtížné určit, co je k němu stopou a co pouhou mystifikací. Kiefer Sutherland svým výkonem pošilhává po svém hereckém vrcholu, Jacku Bauerovi, ke kterému se uchýlil o mnoho let později. Výsledek je nadprůměrný pouze v případě, že akceptujete pravidla hry a v příběhu se příliš neztratíte...

Soumrak mrtvých ROZHODNĚ není parodie, i když k tomu můžou některé materiály o filmu a název navádět. Svým způsobem jde o plnohodnotný zombie filmeček, okeřeněný situační komedií. Chybí mu více vlastních nápadů, ale na druhou stranu funguje jak jako komedie, tak jako zombiárna, romance a chvilkami dokonce šilhá po těžších žánrech (především určitá Shaunova rozhodnutí jsou až nečekaně tvrdá). Výsledek sice není ani tak ulítlý, jako Choking Hazard, ani tak vyvážený a chutný, jako Úsvit mrtvých, ale pro příznivce žánru je to zajímavý kousek do sbírky, který je zase trošičku jiný...