Tom Hardy

Úplně stejně plytké, jako většina aktuální hororové produkce (viz Dům voskových figurín a druhý americký Kruh). Nemůže chybět atraktivní herečka v hlavní roli (díky bohu, že Jennifer Conbelly je nejen krásná, ale umí i hrát) a dítě, které vidí jiné mrtvé dítě (jako bychom to už někde viděli). Film má výborné zvolené prostředí a pár scén plní svůj účel, ale děj je trestuhodně průhledný, dost často se vlastně nic moc neděje (důraz se klade na fakt, že hlavní hrdinka se rozvádí a tudíž se hraje o opatrovnictví) a vyústění je... dejme tomu suché. Zmínku si zaslouží vynikající Tim Roth, který si svého právníka rozhodně užívá. Shrnuto - chvílemi atmosférické a zajímavé, ale většinu času o ničem...

Film má opravdu HODNĚ pomalé tempo a podobně jako Solaris (2002) využívá k budování atmosféry melancholický hypnotický soundtrack. Pochůzka policisty Zeta není, ač by se mohlo zdát, ústředním dějem filmu - je pouhou kulisou. Snímek je o paranoie, která nás zachvátí, když se nám partner určitou dobu neozve. Sledujeme Zetovy myšlenky a to, jak se postupně rostoucí paranoia odráží na jeho vnímání světa, kdy od angažovanosti přechází až k naprosté lhostejnosti. A stejně tak je ve filmu silně vykresleno, jak jediné zavolání dokáže životní postoj člověka lehce obrátit. Police beat je děsivě výstižná ukázka zoufalé lidské vlastnosti, které se nemůžeme zbavit. Je to znázornění démonů, kteří nás dokáží ovládat, i když sami nechceme...

Nejslabší snímek, který Fuqua natočil. Celý film postrádá výraznější moment, vysoký rozpočet rozhodně znát není a krásné exteriéry jsou většinu času zahaleny mlhou (asi ta byla digitální, jinak vážně nevím, kam ty prachy šly). Ač je ve filmu hned několik charismatických herců, ani jeden z nich nestojí za zapamatování, je to neskutečná přehlídka zapomenutelných figur. Prostě film bez výraznější scény a postavy, jehož slabiny korunuje Merlin jako křovák...

I když obsazení nabádá k teenagerovské vyvražďovačce, jde o psychologickou hru, která se opírá o vynikající "dospělé" výkony Raynoldse a George. Režijně to hodně připomíná Texaský masakr motorovou pilou, přičemž Douglas klade větší důraz na budování mentální nestabily, která pramení i z naprosto běžných zvuků, které dům skýtá. Výsledný dojem trošku kazí akční závěr (ostří uvěřitelného psychothrilleru se na konci přeci jen mírně ztupí) a především pak dovětek s holčičkou, který tam rozhodně být nemusel. Výsledný dojem je tak 3.5*, přičemž ke 4 se přikláním z toho důvodu, že je mi sympatické, že film má svým pojetím mnohem blíže ke Kruhu, nežli k laciné teen lekačce, kterých je teď jak šafránu...

Znásilnění předlohy. Z přemýšlivého Arthura je úchylný podivín, ze živelné Lucy pomalu nadržená děvka, ze ctnostné Miny je nevěrná puberťačka a chladně racionální Drákula se chová jako nebezpečný maniak již od prvních minut (scéna, kdy tasí meč na krk Jonathana je přinejmenším divná). Van Helsing v knize budí respekt a úctu, ve filmu vypadá jako posedlý starý blázen a naprosto postrádá nonšalantní nádech své předlohy (těží pouze ze samotného Hopkinse). Tyto podivné postavy, které mi moc neseděly již před přečtením knihy (takové malé muzeum kuriozit), jsou tedy pouhou exhibicí samotného filmového díla a nikoli knižní předlohy. Často jsou ve filmu hrátky se stínem, který však v předloze Drákula nehází a též se zapomnělo (až na závěr) na hostii, jednu z nejdůležitějších částí protiupířího arzenálu. Děj se často odklání od předlohy (úvod, uvěznění Jonathana) a v některých momentech jsem nabyl dojmu, že snad sleduji úplně jiný příběh. Především "románek" Miny a Drákuly je trpkým poupravením děje. Fakt, že jde o pouhý výplod samotného filmu, by zas tolik nevadilo, ale tyto scény značně podkopávají jednu ze základních myšlenek knihy a sice absolutní věrnost tomu, koho milujeme (tento klíčový prvek knihy je vůbec ve filmu celkem často opomíjen a díky tomu není tak úplně jasné, proč některé postavy jednají jak jednají). To, kde se film a kniha rozcházejí, by vydalo na esej o několika stránkách a z některých zdejších komentářů jsem nabyl dojmu, že řada lidí, kteří zde hodnotí jako "věrné předloze", buď nikdy předlohu nečetli a nebo si z ní už naprosto nic nepamatují. Ale abych nekřivdil, několik scén je úchvatným převedením knihy, je jich však pomálu. Ve výsledku je každopádně Drákula F. F. Coppoly "pouhým" solidním gotickým hororem a především pak těžce nezvládnutou adaptací, u které by možná i šlo akceptovat změny v ději, kdyby ovšem v úvodu filmu nebylo hrdě proneseno Bram Stoker's Dracula...

Rozhodně ne špatný nápad využití voyerismus v sérii Mimic, ale efekty jsou velmi amatérské a dramatické noční pasáže jsou natočeny/nastříhány tak nesmyslným způsobem, že v nich není vidět VŮBEC nic. Slušní herci, pár výborných pasáží (vede klaustrofobie), celkově tak 2 a 1/2 *...

Úvodní titulky jsou stylové, bitva s horou svalů v Punisherově skrýši je fantastická, Thomas Jane má v té roli hodně dobré okamžiky. Jenže zbytek je špatně. Děj je prázdný, soundtrack jak k jinému filmu, Hensleigh se často bojí krve (zoufale nízkoratingový je hlavně úvod), během filmu se nic zajímavého nestane a v závěru se nesmyslně cituje Vrána. Travolta je zoufale nevýrazný (ale až neskutečně, skoro to vypadá na požití sedativ) a nikdo jiný prostor defakto nemá. Punisher není úplně ztracený případ, ale takhle to prostě vypadat nemá - vzít kvalitní temný komix a udělat z něj tupé béčko po vzoru 80. let, které nemá ani dostatek slušnosti, aby bylo zvrhle zábavné...

Né že by tvůrcům vyloženě došly ve 3D animovaných filmech nápady, ale rozhodně se více plácají na suchu. Tempo filmu je nasazené hodně vysoko, přesto jednotlivé scény postrádají pořádný vtip a především pak nápad. Ve Shrekovi byly chytře využity pohádková klišé, v Příběhu žraloka (alespoň pro znalé) bylo využito mafiánských filmů, ale Madagaskar nemá prakticky nic. A přitom je tu tolik unikátních míst, na kterých by se dalo stavět (dokonalým příkladem je nevyužitá Zoo, ve které jsou všehovšudy dva dobré originální nápady). Krom výborného odkazu na Americkou krásu, bandě střelených tučňáků, jednoho vynikajícího nápadu v dabingovém obsazení a pár kouzelných okamžiků je Madagaskar "pouhým" hezky natočeným kresleným filmem, kde se pořád něco hýbe, kde se hodně hraje na humor kreslených grotesek a kde každá vedlejší postavička hravě zastíní ty hlavní. Celkový neslaný dojem je způsoben mimo jiné i dabingem, který krom výše zmíněného nápadu nenabízí naprosto nic, co by stálo za zapamatování (přičemž Rychlý Stripes nedávno ukázal, že dabing rozhodně může i prospět). Madagaskar je stejně nedotažený, jako byli Roboti. 2 a 1/2 *.

Craven a Williamson poměrně nerozumně sázejí čistě na to, že divák BUDE vědět, kdo film natočil a napsal a tudíž BUDE očekávat horor, který je většinu času spíše komedií, která si utahuje z žánru a zároveň se ho drží. Fanoušci Vřískotu (a dejme tomu i Fakulty) si rozhodně přijdou na své - ostatně, které jiné duo dokáže divákům naservírovat fuckujícího vlkodlaka. Film je víc klišé, než vřískající trilogie, ale Williamson naštěstí nezapomněl na absurdní situace, narážky na Hollywood a poměrně slušně vybrané prostředí. Když se k tomu připojí zkušená Cravenova režie a výborné obsazení některých rolí (Ricci je standardně dobrá, Jackson silně charismatickej), rozhodně je o zábavu postaráno. Škoda některých klišé (především debilní závěr), malé krvavosti a slabých digitálních triků.

Scény s geniálním Ondřejem Vetchým působí v téhle laciné adaptaci jako z jiného filmu. Jen díky němu to není úplnou ztrátou času...