Tom Hardy

První film je absurdní kombinací Želv Ninja, Pátku 13tého a Karate Kid. Tříska vypadá, jak kdyby ho právě někdo vytáhl z popelnice a konec s Trhačem je TAK blbě natočný, že bych za to Barrona nakopal. Ale želvy jsou fajn a Elias Koteas jako Casey Jones nemá chybu. Bohužel není ani technická stránka nijak oslnivá a celé to má takovou podivnou, poměrně dost "neželví" atmosféru. Pro mě osobně nejslabší kousek celé trilogie a ty naprůměrné tři jenom proto, že mám pro želvy slabost...

Buď mé schopnosti, skládat si jednotlivé dějové střípky, dosáhly během sledování Svěrací kazajky maximální hranice a nebo je děj filmu v zásadě triviální, přičemž je ovšem vždy chytře zahalený do určitého otazníku. Jako celek ve mě Svěrací kazajka ani omylem, narozdíl od některých žánrových kolegů (12 opic, Osudový dotek), nenechala nějaký výraznější dojem. Postpuné rozuzlení mi přislo celkem průměrné a i když samotný konec se dá vyložit mnoha způsoby, vzhledem k poměrné jednoduchosti zbytku dost pochybuji, že by těch několik vášnivých teorií mělo šanci a spíše se přikláním k jednoduššímu výsledku. Pro mě osobně "pouze" slušný nadprůměr, ale možná jsem to jenom nedocenil...

Stejně tupé jako xXx, akorát si za Diesela dosaďte opici...

Čím více herních adaptací vzniká, tím více si začínám vážit filmů Mortal Kombat, Resident Evil a jeho pokračování. Doom se tváří, že je věrný své herní předloze, ale spíše si z ní bere prvky a vydává se vlastním směrem (pekla se kupříkladu bohužel divák nedočká). První hodinu filmu se toho moc nestane. Banda mariňáků sice není úplně nezajímavá (a dokonce je od sebe rozeznáte, což je v tomhle žánru poměrně vzácné), ale jednotlivé postavy postrádají lepší dialogy i výraznější střety mezi sebou. Procházení temných chodbiček sice funguje ve hře, kde člověk postavu ovládá, ale v případě filmu to prostě nefunguje, protože první hodinu se opravdu NIC nestane. Mnohé scény navíc padají na tom, že Rock se snaží být ultratvrdý seržant, ovšem se srdcem a to mu nesežere ani maniak předlohy s US Army obtiskem ze žvejkačky na rameni. Rock se mimikou tak moc snaží hrát, že je až osvěžující minimalismus Urbana, který je zarostlý a nakrátko střižený dvakrát stylovější, než Rock koulející očima. Závěrečná půlhodinka naštěstí tu koncentrovanou nudu přeci jen bortí, protože se konečně začíná něco dít, začínají padat hlavy, monstra jsou na každém rohu a pětiminutová sekvence z vlastních očí si možná vyslouží i kultovní status (na druhou stranu, po TAK nudné první hodině by bylo osvěžující prakticky cokoli). Pár stylových záběrů, trocha roztomilých zvrhlostí (ruka v úvodu je fajn) a cool závěrečná bitka nemůžou zastřít skutečnost, že Doom jako celek nefunguje ani jako herní adaptace, ani jako béčkový akční výplach...

Silný v celku, omamující v momentech. Crash Paule Haggise je jedním z těch úžasných filmů, které neždímou emoce, ale doslova je z diváka vyrazí. Syrovost, s jakou Haggis k postavám v úvodu přistupuje, mu dává dostatečně živou půdu v následujícím dění, kdy si dovolí prakticky cokoli. Nechává postavy se střetávat v absurdních náhodách, které však v jeho vedení nepůsobí strojeně, ale přirozeně... takový ten malý příběh, který ukazuje absurditu života, jak ho známe. Citlivá práce s tématem rasismu je zde dovedena k naprosté dokonalosti, protože žádná z postav, i přes své očividné názory, není v konečném zúčtování tak charakterově černobílá, jak by se mohlo zdát. Přesto se věrně vykreslují problémy současné společnosti. Chytrý příběh je dokreslen hudbou, která má podobně podmanivou sílu, jako třeba nedávný soundtrack ke Collateralu. Crash je jedním z nejlepších a nejpůsobivějších filmů, které jsem kdy viděl. Tyto filmy většinou nabídly nějakou unikátní scénu, která zařídila danému filmu nesmrtelnost a díky které divák nemohl ještě mnoho nocí vzrušením spát. Crash má takové scény hned dvě, jedna diváka ohromí tak, že nebude schopný dýchat a druhá ho srazí k zemi a donutí k upřímnému pláči... kvůli takovým kouskům, jako je Crash, miluji film...

Šestý smysl je ve své podstatě hrubě nedoceněný. Ano, diváci si ho váží a dávají mu vysoké známky, cení si atmosféry, herců, ale jde především o pointu! Tak trochu neprávem v jejím stínu se zapomíná na fakt, jak moc dobře prezentuje Shyamalan ve svém filmu šikanu dětských let (a strach pramenící z ní), že film je o hledání vlastní identity (ani jedna z postav neví, co si počít se životem), o tom, jaké je to být outsiderem a o předsudcích. Ano, 6 smysl JE geniální film. Ale nejenom pro úchvatnou pointu, která mně osobně vzala slova na několik hodin, ale pro vše, co jsem jmenoval....

Těžko říct, co je v této komedii horší. Zda inspirace Sexem ve městě, nesympatické charaktery a nebo slow-motion záběry (a že těch "dramatických" nájezdů je - především pohled na rodiče opřené o futro, kteří se zalíbením sledují svoji spící dceru, je silné kafe). Režisér je naprosto neschopným vypravěčem, který sice celkem zručně vkládá do děje prostřednictvím střihů absurdní vtípky, ale to je tak asi všechno. Děj prakticky není (nejdramatičtějším prvkem je přihláška na školu) a tak se celý film točí především okolo toho, jak o to přijít a co z toho plyne... a neplyne z toho vlastně vůbec nic (no, i když, vidět tenhle film před "tím", asi by se mi už ani nechtělo). A tak zbývá pouze několik lepších dějových okamžiků, které nepůsobí tak nastrojeně (sex na toaletě, dovádění opilců). Panenství na obtíž není sice nechutným přírůstkem do žánru, za což mu patří dík, ale chybí mu lepší tempo, výraznější postavy a když už by se člověk alespoň rád nechal unášet samotným dějem "ze života", przní to režisér zpomalenými obrazy, které jsou jak z Bayových filmů (ovšem nejsou ani zdaleka tak cool). Po tom všem, co tenhle žánr v posledních letech chrlí, si začínám Prciček vážit...

Zpočátku křečovitý děj zachraňuje především Christopher Walken jako novátorský hrobník (jeho Star Trek pohřeb má šanci se stát na Avalconu kultovní scénou!). 2/3 filmu se balancule na hraně britského humoru a ztřeštěné komedie, což ovšem moc nefunguje a je též celkem obtížné vstřebat, že hrdinka vypadá mnohem starší, než kolik jí dle filmu je. Film tak zachraňuje až jeho závěrečná třetina, ve které tvůrci konečně najdou balanc a přinesou tu pořádnou dávku černé komedie, na kterou divák od začátku čeká...

Děj je průměrný a obsahuje celkem málo komických situací. Ferrell je snaživý, leč slabý scénář mu poměrně často svazuje roce. Rozkošná je ovšem Nicole Kidman, jejíž roztomilá variace naivní čarodějky jí dostala na vrchol mých oblíbených hereček a pro tento slabý film vybojovala tři hvězdičky...

Zlý film plný pokřivených charakterů, s dějovou zápletkou, která rozhodně není zajímavá, či snad dokonce vtipná (ani když má člověk smysl pro černočerný humor). Celé je to pojaté jako podivná alternativní, podstatně cyničtější verze naší reality, přičemž ovšem ve filmu chybí "lidský" prvek, kterého by se divák chytl. Díky tomu, že film postrádá postavu, která by byla natolik "normální", aby mohla konfrontovat postavy vedlejší a vytvářet tak alespoň komické situace, je Kletba nudným filmem, který je na drama až příliš ulítlý a emocionálně chladný a na černou komedii zoufale nevtipný...