Žralok v hlavě

Přestože jsme přemlouvali lidi, kteří procházeli kolem kina, aby se nás sešlo dost na promítání, dost jsem poté litoval, že se nám to nakonec povedlo :D Tento typ filmu není nic pro mě a celý jsem jej protrpěl...těšil jsem se na Oldu Kaisera, ale bohužel, celkový dojem z filmu nezachránil ani tento skvělý herec. Pro mě zklamání. (09.10.2011)

Jak v posledních letech novodobým českým filmům uhýbám jak můžu a u málokterého vydržím do konce, tak Žralok v hlavě mě hodně potěšil. Na druhou stranu v tomto případě chápu rozporuplná hodnocení a uznávám, že se nebude líbit každému (pokud vůbec kdy měl takovou ambici). Oldřich Kaiser byl asi jedinou možnou volbou do hlavní role. Je ale pořád jen jednou z deviz, za něž si snímek zaslouží vysoké hodnocení. Vypiplaný film, který má hodně co nabídnout, dle mého na české poměry zcela výjimečný. Každopádně ho chci vidět v kině. (02.08.2011)

85% - Tento film měl na mě zvláštní účinek. Při jeho sledování jsem se spíše bavil, usmíval, obdivoval animace a filmařské nápady, a tu a tam si přál, aby už ta Muchowova infantilní hudba skončila. Pár minut po jeho skončení jsem však upadl do deprese, a zjistil jsem, že to vlastně byl jeden z nejsmutnějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. Oldřich Kaiser naprosto úžasně ztvárnil člověka, o kom nikdo nechce nic vědět, a koho každý bere když ne jako pošuka, tak jako vlastně sympatického cvoka. Tento člověk je plný emocí, myšlenek a nápadů o které nikdo nestojí. Ten pán z přízemního bytu, co věčně kouká z okna a oslovuje kolemjdoucí, žije svým způsobem v každém z nás, a bojíme se ho. Proto jsme asi tak rozčarováni, když nás podobný člověk osloví na ulici uprostřed zmatku všedního dne. Film o samotě, odcizení, žití sama se sebou, a ztráty opravdového kontaktu s okolím. Vybavují se mi texty Krylových písní "Nechte ho spát" a "Důchodce"... Pět hvězd za film, co mi v kině nasadil žraloka do hlavy. (15.07.2007)

Již několik desítek hodin přemýšlím, jak okomentovat film „Žralok v hlavě“. K filmu jsem pocítil nepřekonatelný odpor, jen co se v levém dolním rohu černé obrazovky objevil mrňavý, téměř nečitelný titulek „BIONAUT FILMS UVÁDÍ“. Neustále jsem si říkal VYDRŽ, třeba se děj filmu ještě nějak rozvine. Ale nedočkal jsem se. Děj celého filmu byl nijaký, stejně jako na začátku, jako uprostřed, tak i na konci. Na film jsem se díval schválně až do konce. Jednak jsem nepřestával doufat, že konečně uvidím něco, kvůli čemu ten film byl natočen, jednak jsem o něm často slýchával už od dob jeho natáčení. U jiných uživatelů vyzdvihované velké detaily vidím já jako zcela samoúčelné. Celá ta hrůza byla přerývaná na nic nenavazujícími animacemi. Posledním hřebíkem do pomyslné rakve byly závěrečné titulky. Televizor mám velký a kvalitní, brýle skvělé, ale nedokázal jsem přečíst nic ze závěrečných titulků. Byly příliš malé a navíc běžely docela rychle. Přišlo mi to až jako výsměch nebo pomsta všem, kdo se na vzniku filmu podíleli. Jako by se styděli za to, co vytvořili, a tak aby jejich jména nebila do očí. Jen pro úplnost uvádím, že nečitelné titulky zabírají téměř 5 minut z filmu; přesněji 6,4 %. Tak že si diváci s ostřížím zrakem opravdu počtu, ostatní pak mají smůlu. Nejsem Čech a tak je možné, že v češtině opravdu existuje rčení mít žraloka v hlavě, ale já ho neznám. Vidím, že se moje hodnocení diametrálně liší od těch, kteří tomuto dílu přisoudili 4 nebo dokonce 5 hvězdiček. Já však tento film nedokážu ohodnotit jinak než jako „odpad!“ – a to při vší úctě k jeho tvůrcům. Napadá mě jisté srovnání s pohádkou „Císařovy nové šaty“. Kdo nehodnotí tento film jako skvost, není hoden, aby zastával svůj úřad. Všem těm, kteří se touží podívat na film o schizofrenikovi, bych pak jako skutečně kvalitní náhradu doporučil film Alfreda Hitchcocka „Psycho“. Je to jako v životě. Aby mohlo být něco dobré, musí existovat i něco špatného. Jinak bychom nemohli srovnávat. (18.06.2008)

Minimalistická "sonda do hlavy" by byla nejspíš skvělá jako středometrážní film, jenže to by se pak nedostala do kin. Takhle vyžaduje od diváků možná trochu víc soustředění a trpělivosti, než většina z nich snese. Ale nakonec to není žádný film pro většinu. Je to příjemně "jiný", nepolopatický film bez násilných dějových zvratů, s uvěřitelným Oldřichem Kaiserem a mimochodem také s výbornou hudbou a zvukem, kvůli čemuž je tenhle film nutné vidět v kině ! (23.03.2005)