Tom Hardy

Abyste mě nechápali špatně - nový Batman má v sobě hodně dobrého a zaslouží si být viděn na velkém plátně. Jen má blíže k odvážnému velkolepému konceptu, než k opravdu odladěnému finálnímu produktu. Je hrozně dobře, že někdo konečně prezentuje Batmana jako detektiva, což je prvek, který všechny předchozí filmy buď hrubě podehrávaly nebo rovnou opomíjely. Potěší noirové ladění scén a přímo vynikající jsou Paul Dano jako Hádankář a Zoë Kravitz v roli Catwoman. Kde ale u Jokera Joaquina Phoenixe, na něhož se snaží The Batman duchovně navazovat, město přímo dýchalo atmosférou, zde je spíše přehlídkou několika kulis a deštivých ulic. Detektivní část je pouhým vývarem legendární Sedmičky Davida Finchera (zdejší mordy se opravdu pod kůži nedostanou) a Pattinson funguje jako Batman, jeho Bruce Wayne je ale jaksi do počtu. Co mi ale opravdu sráží hodnocení, a žádnou velkou radost z toho nemám, je nesoudržná vnitřní logika, ať už se bavíme o konkrétních scénách nebo backstory postav. Wayne je tu například úplně jiný, než jako ho známe, ale i tak ho lidé ve městě nepochopitelně obdivují (přestože ho de facto dva roky neviděli a nic pro ně nedělá). Batman říká jako jediný Ozovi Penguin - proč? A v jakém světě dává smysl jejich vztah, kdy Penguin jediný strach projeví před Batmanem ve chvíli, kdy si temný rytíř nasedne do auta? (kdyby v tu chvíli Penguin sám nezamířil do svého, byla by to pro Batmana asi dost trapná chvíle). A pak je tu pohřeb, moment, kde vůbec nic nedává pod drobnohledem smysl (ale dovolím si menší popis, protože scéna byla i vypuštěna studiem online): po expozici zaplněného náměstí a těžko dostupného vchodu, ke kterému vedou poměrně vysoké schody, se do kaple náhle bez zadýchání promlátí rodinné auto. Z něj vystoupí muž s bombou a telefonem v ruce, který zvoní. A policie uteče, čeká, až padne večer, nepošlou dovnitř někoho, kdo by zkusil bombu odjistit, ale robota, aby se mohli na muže dívat live. WTF? Co byl teda plán? Čekat, až se vybije baterka v mobilu? A tahle scéna se extrémně drolí i dál, ale to už spoileroval. Když ale budu brát nového Batmana jako celek, na první dobrou je výsledek dobrý, dokonce velmi dobrý. Jen nad tím vším člověk nesmí moc přemýšlet. P.S. Nejčastěji kritizovaná poslední třetina filmu je paradoxně jako jediná konzistentní a prostá podobných scenáristických nedodělků a přešlapů.

Jedna z nejvěrnějších adaptací, jakou jsem kdy viděl. Když už odchylky, tak buď smysluplné pro seriálový formát (dřívější zapojení staré známé), nebo nutné pro aktualizaci děje (přeci jen je předloha z roku 1997). Celkově vzato ale ohromná spokojenost, kdy jedinou výraznější kaňkou je finále, které stylem natočení vypadalo jako něco, odkud by ve zpomaleném záběru na motorce měl odjíždět Reno Raines (o prohřešku, že nejlepší kill v něm nemá Reacher, nemluvě). Ale vzato kolem a kolem velká paráda. Jako milovník předlohy můžu bejt spokojenější jen tehdy, pokud začnou točit dvě série ročně, aby Richtson za dekádu stihl všechny knihy.

Baví vás příběhy, kde looser se svědomím dává i dostává rány, kouří jednu za druhou, popíjí whisky a přestože by neměl, tvrdohlavě se do všeho plete a díky tomu jde z průseru do ještě většího průseru? Tahle snaživá reminiscence noirových akčních osmdesátek samozřejmě postrádá hlášky nebo opravdu cool momenty slavných předchůdců, k mému překvapení ale vydrží v ringu déle, než jedno kolo. K.O. díky nablblému scénáři nakonec nevyhnutelně přijít musí, ale je to až v samotném závěru. A po něm si film nečekaně šplhne pro hlavní postavy docela fajn charakterovou scénou. Zkrátka a dobře E.J. Drake překvapil a natočil ve všech ohledech průměrný film, což je v jeho případě extra pochvala. A ano, říkám film, protože Gasoline Alley tak skutečně většinu času vypadá. Jen Willis tradičně nepřekvapil vůbec. Vlastně předvedl ještě méně, než obvykle (když už je na scéně, je to většinou po boku Wilsona, který všechno odkecá sám). Ale obecně vzato nečekaně ok. 50%

Spoileroidní shrnutí: "Letherface přežil vypálení domu (pravděpodobně byl zavřený ve sklepě, který nikoho po masakru nenapadlo prohledat), následně tam žil, než dorazila nějaká vzdálená příbuzná, znovu dům postavila a o magora se začala starat tak, že ho živila a zamykala v pokoji, protože "on je vlastně jenom trochu opožděnej". Když hrdinka přijede do města, vyjma jednoho policajta ji každý chce zabít, protože je potomkem rodinky maniaků (a navíc odhalí, jak to tehdy bylo, takže je vlastně i nepohodlný svědek). S tím jí dojde, že je Leatherface její příbuzný a protože lidé z města zabili jeho (a tedy i její) rodinu, hodí za hlavu, že jí brutálně povraždil před pár hodinami přátele a pomůže mu všechny hříšníky zabít, protože rodina drží při sobě. A pak spolu začnou bydlet."... člověk se ani nemusí moc snažit, aby to vyznělo jako hrozná blbost.

Pro fanoušky herní série to není skoro vůbec. Holland potvrdil, že obleček Spider-Mana ani s pověstným prstenem na krku nesetřese, Wahlberg by možná fungoval, kdyby ze Sullyho nebyl extrémně nesympatický sobec a Ali má své kouzlo, ale Chloe to není. Akce je sice velkolepá, ale nezajímavá. Tolik možností a tak nenápaditý výsledek. Neříkám, že to nemá měřítko. Ale choreografie je slabá a kaskadérské kousky okatě digitální (taková série Mission: Impossible na několika podobě vystavěných akčních scénách ukázala podstatně víc). Nemluvě o dost nenápaditém hledání pokladů (do tajné místnosti pod ulicemi města je v podstatě vidět kanálem) a zkratkovitě suchém opisování známého (aukce). Nicméně ani v pozici dobrodružného akčňáku o hledání pokladů to v mých očích moc nefunguje. Interakce mezi postavami toporná, obecně mi nepřijde Holland moc uvěřitelný a příběh nenabízí nic zajímavého. O naprosto nevyužitém Banderasovi nemluvě. Je ale fér uznat, že v rámci adaptací herních hitů je to pořád ta lepší varianta, protože jsou aspoň na ní vidět peníze. Ale to je tak zhruba všechno. Pokud jde o faktor zábavy, jsou i stařičtí Lovci pokladů výživnější. 50 %

Inu, bez spoilerů to nepůjde. Není problém obsah finále, protože tohle jsme tušili už na konci osmičky a bylo jen otázkou času, než Dexterovi dojde štěstí. Problém je v pojetí. V prvé řadě je poslední epizoda mizerně vystavěná v tom smyslu, že je divák jen bombardován informacemi, které už dávno ví. Podobná struktura by fungovala u postav, které neznáme a kde si nejsme jistí, komu máme věřit. Ale takhle jen slyšíme rekapitulovat Angelu a víme, že má pravdu, pak Dextera, který ji má vlastně taky a dokola a dokola a dokola. A když už se konečně rozjede příběh, udělá Dexter to, co nikdy - zabije nevinného člověka. Může ho omráčit. Může ho omlátit o mříže do bezvědomí. Ale ne, tvůrci chtějí, aby zašel za bod návratu. A je to nezmotivované, zbytečné a Dexter vypadá jako blbec. A pak už se to veze k citově nefunkčnímu showdownu, kdy napřed Harrison Dexterovi vyčte, že z něj udělal monstrum a společně pak dojdou k logické myšlence, že když syn zabije otce, to mu určitě žádné další noční můry nepřidá. Kdyby se alespoň už v tu chvíli viditelně blížila Angie, možná by to fungovalo. Nebo kdyby se Dexter na útěku setkal s Batistou a měli emocionální střet. Nebo kdyby... kdyby chyby. Je snadné z pozice diváka vědět, jak se to nemá dělat. Ale JE prostě špatně, pokud jde celý konflikt na sílu proti pravidlům série jen proto, aby byl podklad pro finále. Je to ohromná škoda už kvůli tomu, že zbytek série je špička. Tak zase nic. A pro obsahovou vyprázdněnost je to možná ještě horší, než minule. Jedinou útěchu vidím v tom, že tentokrát už je vše definitivně uzavřeno a žádný další pokus o nápravu nebude. Dvakrát tahle hořká pilulka stačila.

Nejsem si jistý, co ostatní čekali. Já dostal klasickou hororovou historku v nápaditém balení, kdy mi sedlo jak vyobrazení virtuální reality (její "polovičatost" mi vzhledem k využití dávala smysl - takový prostor by už z podstaty věci neměl působit úplně realisticky, aby se v něm návštěvníci mentálně neztratili), tak postupná gradace. Ano, gore mohlo být rozhodně šťavnatější a konec tak úplně nejde s tím, co máme o démonech zažité (takový stařičký Anděl smrti s Denzelem Washingtonem byl v tomhle ohledu bez debat mnohem vynalézavější a působivější). Jako žánrová jednohubka ale v mých očích Demonik funguje velmi obstojně, leč je pravdou, že Cela s Jennifer Lopez nabídla v rámci podobných příběhových mantinelů podstatně svébytnější podívanou.

Jedna z těch smutnějších nových willisovek v tom smyslu, že i na několika málo scénách dokáže Willis připomenout to, že když chce, umí stále ještě předvést intenzivní dramatičtější výkon. Jenže aby to bylo k něčemu, musel by dopřát filmu víc než jeden den natáčení. Takhle nemá jeho policajt "v nevděčné situaci" prostor na to, aby byl v příběhu skutečně plnohodnotnou figurkou a ne jen někým, kdo je na ploše 15 minut čistého času, takže na nějaké budování charakteru (a s tím související uvěřitelnou změnu postoje) zkrátka není vypravěčsky čas. Obecně je ale American Siege dívatelný kousek. Příběh neurazí (vyjma komediálního obřího "tajného prostoru" pod domem), Timothy V. Murphy je v roli "toho, jehož rodina město postavila" dokonce velmi dobrý a obecně jde touhle báchorkou o jedné pohřbené akci projet bez znechucení a uraženého vkusu. Z dosavadních willisovek to nejlepší, co režisér E.J. Drake (dále Apex a Kosmický hřích) uklohnil.

Výborný fanservis v dost otravné story o tom, jak teenager dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Ale nenudil jsem se, o tom žádná. Jen mě to víc bavilo jako setkání se starými přáteli než koherentní uzavření jedné velké pavoučí éry. Ostatně, když nejdojemnější moment filmu patří do jiné série, to už o něčem vypovídá. 70 %

Málokdy prožívám u nějakého filmu tak kolísavý "vývoj vztahu" k tomu, co vidím. Úvod s "novým Candymanem" mě uvedl spíše do rozpaků, kamera a atmosféra si mě ale poměrně rychle začala omotávat. První mord měl správné grády a pak do sebe kolečka, pokud jde o historické spojení "starého a nového", konečně správně zapadla. A pak zase změna, když se slíbené hororové orgie změní v sice nápaditě pojaté, ale žánrově podvyživené momenty. A když už jsem skoro na hru artového hororu přistoupil, vykolejil mě závěr, sice se zajímavou pointou (leč když se ohlédneme, tak spíše náhodně vytvořenou, než že by šlo o plán od počátku), v rámci chování postav ale připitomělý a hlavně nepříliš dobře natočený. Není to nicméně tak, že by nový Candyman dělal svým předchůdcům ostudu. Ale kdyby na něj nedošlo, vesměs by se nic nestalo.