Tom Hardy

Je těžké mít rád film, který svůj vrchol (Malta) nabídne v půlce a pak se utopí v recyklaci a nostalgii. Snaha o fanouškovský servis je tam cítit hodně, dokonce občas funguje i takovým tím až spielbergovsky sympaticky naivním pohádkovým způsobem (jako když T-Rex pořád platí za hlavní dino-hvězdu), ale z konce jsem měl nijaký pocit, že toho zkrátka, minimálně v rámci zavíráku velké série, bylo málo. Přitom ten příslib velkých věcí, kdy je nastaven nový řád, je hlavně v první polovině hrozně moc. Ale pak to celé vyšumí do ztracena. 60 %

Na "chlapský film" vlastně hodně odvážný a progresivní počin, ale příliš se tam stírá hranice mezi fantasmagorií a realismem, respektive film nedokáže jasně definovat, kde končí a začíná jeho vlastní vidění světa. KDYBY tam nebyl finální příjezd kamarádky, ještě by se dalo polemizovat o celkovém rámci. Finální moment nás ale navrací do reality a s tím se podrývá celý koncept, kde najednou zůstávají jen otázky a nikde ani náznak odpovědí. Je to jako sledovat divadelní představení, kde najednou z ničeho nic herec na pódiu vytáhne zbraň, někoho skutečně zastřelí, pak ji zase schová a bez vysvětlení se hraje dál. Jsou zkrátka věty, které nelze nechat nedokončené. Garland se profiluje jako silný režisér, pokud se bavíme o tom, jak parádně jednotlivé scény vypadají. Vypravěčsky ale začíná být příliš zahleděný sám do sebe. Kéž by příště točil podle scénáře někoho jiného. 50 %

Asi tak, finále je to trochu "do ztracena", ale když vezmu, jak se v polední době ne/dařilo jiným velkým seriálům uzavřít svůj fenomén, Píky fokin Blájndrs to dali ještě docela s grácií. Pokud ale vezmu v potaz celou sérii, pořád mám pocit, že to jelo spíš na půl plynu (rozhodně bych ocenil výživnější využití jednotlivých členů rodiny). Ale vzato kolem a kolem, Shelbyovi to dotáhli aspoň do důstojného finiše. A to se rozhodně cení. 70 %

Jak byla jednička osobitá ve vykreslení toho, co svět Doctora Strange obnáší, dvojka na podobné laskominy v podstatě rezignuje. Až na vzácné momenty je to nečekaně zaměnitelná marvelovka (celý úvodní souboj v chrámu je hrozná zívačka), která kdyby neměla Raimiho na režijní stoličce, tak nemá vůbec nic. Jestli je chvílemi tahle generická epizoda MCU něčím zajímavá, je to Raimiho filmařským rukopisem (divoké kamerové nájezdy, hororové ladění scén). Vinou slabého scénáře, který se v konceptu alternativních vesmírů dokope akorát k "jinde se za jídlo neplatí", to ale nestačí na víc než na průměrný díl nekonečného komiksového seriálu. 50 %

Je zajímavý rozkol v tom, že co bylo v podobě dvou retardovaných pitomců vtipné, když působili mladě, je najednou trochu smutné a strašidelné s tím, jak mají padesátku na krku. První půl hodinu jsem se díky tomu cítil poměrně nekomfortně a více se ošíval než bavil. V jádru je to ale pořád poctivá devadesátková ztřeštěnost, kde je natřískáno tolik vtipů v druhém plánu, že nutně nevadí, pokud hlavní gag nevychází. Výbuch pokoje, ohlušující rána u kolejí, kočka na lustru, maskovaný agent, hry v autě, to jsou jen některé z řady momentů, kde jsem se upřímně nahlas zasmál. Což se mi moc nestává. Na konci jsem navíc cítil jistou vděčnost, že jsem nakonec ty idioty po letech zase viděl. A to není vůbec málo. Takže ve výsledku opatrně palec nahoru. 60 %

Mizerné, ale takovým tím únavným způsobem, kdy žádná z postav nepůsobí dostatečně sympaticky nebo zmotivovaně, abychom chtěli následovat její příběh. Jared Leto, jakkoli ho vnímám jako talent, by se měl na komiksy vykašlat. Tady mu prostě pšenka nepokvete. Jared Harris smutně nevyužitý, Tyrese Gibson až komediálně špatně obsazený. Logika scén je tak oldschoolová, že by neprošla ani v době, kdy jsme díky absenci technologických vychytávek odpustili filmům ledacos. A akční scény nudné a o ničem, s dost možná nejméně vhodně využitými zpomalovačkami. Daniel Espinosa obvykle akční výplachy umí, tady ale úplně minul cíl. To jediné, co skýtá jistý potenicál, je přehrávající záporák Matta Smithe. I jeho ale ubíjí to, jak se naprosto náhodně mění v jednotlivých scénách. Jako moderní komiksána je Morbius vyložená tragédie a coby tupá ozvěna devadesátkových žánrových souputníků je to ještě větší nuda než Venom. A to už je co říct. Nebrat. 30 %

Nebaví mě to vyloženě jako seriálové dílo, protože tu chybí jasnější profilace hlavní linky, respektive se příběh až příliš moc snaží stejnou mírou věnovat různým postavám, a ve výsledku je to spíš jakýsi sled vzpomínek než snaha o ucelené vyprávění. ALE coby oživlá trivia, nahlédnutí za kulisy, očekávání z toho, co dobového nám tvůrci ukáží, tady The Offer exceluje již v první epizodě a pak je to jenom lepší. Nevím, jak moc bych byl ochoten něčemu takovému věnovat čas, kdybych nebyl fascinován filmovým Kmotrem i jeho natáčením. V rámci jednotlivých dílů každopádně zažívám slastná camea, na jaké fanoušci komiksů čekají v marvelovkách. Jen místo Iron Mana atd, vyhlížím Roberta Redforda, Stevea McQueena, Al Pacina (v jejich dobových verzích hraných přirozeně jinými lidmi). Je to jako Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu, jen cool faktor střídá historie.

Finále my ass…

O výrazný kus snesitelnější, než otřesně natočená jednička, ale pořád hluboce pod průměrem žánrové zábavy, i v porovnání s televizní produkcí devadesátek. Ale netrpěl jsem, což je rozhodně pokrok. 30 %

Bavilo mě to víc, než jsem čekal. A ano, říkám bavilo. Za prvé boduje hudba, což dokáže často až čarovat. Akce není kdovíjak propracovaná, ale má své chvilky a občas se nebojí delších střihů. Michael Rooker si svou roli vyloženě užívá, Tom Cavanagh je přesně takový sympaťák, jakého příběh vyžaduje a životem utlumený Willis sice nic nepředvádí, ale ani nekazí. Překvapivě slušné jsou masky a i pár fajn hlášek se najde. Přirozeně to hrozně shazuje scénář, respektive dost zmatený a těkavý příběh, obecně vzato jde ale o milou vzpomínku na laciné béčkové produkce z doby největší slávy Rogera Cormana a Alberta Pyunaa. Jestli vám ta jména něco říkají, měli byste dát Corrective Measures šanci. Fakt to má určité kouzlo nechtěného, jaké se dnes moc nevidí. 50%