Martrix

Jednoduchá myšlenka s obrovským potenciálem pro filmové zpracování. Přitom po prvních asi patnácti minutách filmu jsem měl velmi blízko k tomu, abych tuto autorskou vizi nedokoukal. Postavy mi připadaly protivné a afektované...velmi vzdálené svěží ležérnosti klasiků starých francouzských komedií. Jenže ... . Bedos klame tělem a pod rouškou nepříliš vtipné komedie servíruje příběh o odcizení dvou lidí a o způsobech, jakými se snaží vypořádat se stářím a prázdným místem v srdci. Taky trochu zahrozí, že: usnouti v manželství na vavřínech, parohy opatřiti jest si snadno. Zvláště pak ve Francii, která by je snad měla mít ve státním znaku. Victor sice nezvolil cestu, kterou bych se vydal já, ale já nejsem fromantik. Přesto se ke mě spousta emocí a myšlenek dostala a prostřední část filmu jsem si vysloveně užíval. Příznávám, bylo to i díky Dorii Tillier, která mi připoměla, že Francouzky byly odjakživa ozdobou evropského filmu. Nemůžu říct, že by Bedos ten obrovský potenciál námětu vytěžil, ale rozhodně použil ingredience evropské, resp. francouzské a namíchal odlehčené drama s velmi přesvědčivými hereckými výkony. Typická francouzská komedie je podle mě už dlouho pryč, ale francouzská kinematografie žije a daří se jí moc dobře.

Z několika důvodů jde o zajímavý počin, který má do béčka daleko. Velmi kvalitní obsazení, parádní triky i hudba sice ještě na skvělý film nestačí, ale on nebyl úplně špatný ani scénář. Starší bratr, který se vrátil z vězení stáhne všechny kolem sebe do spirály zkázy, protože dělá jen špatná rozhodnutí...velmi věrohodně napsaná pasáž, která je solidním podkladem pro rodinné drama. Zlotřilý padouch s tváří J. Franca, který je jim v patách, už byl bohužel speciálně v závěru trochu moc, ale dejme tomu. Jenže pak je tady ten sci-fi prvek...hi-tech zbraň v rukách outsidera, kterého jeho bratr zatáhl do hry o život. Tento aspekt působil i přes zmiňované triky čistě béčkově a přestože otevíral dveře do pokračování, celý film zkazil. Speciálně závěrečná pětiminutovka byla kopanec do rozkroku všem sci-fíkům. Velmi rozpačité tři *.

Seriál pojednávající o mimozemské invazi...osmá epizoda s názvem Kontakt. Úplně chápu ty naštvaný diváky, kteří celou dobu doufají, že se to konečně pohne. Protože oni tam ten potenciál vidí a vnímají, že jsou v každé epizodě fajn momenty. A ono zase NIC! ☺☺☺ Takhle, já bych samozřejmě taky uvítal trochu víc sci-fi, ale současně bych ho tam necpal na úkor toho, co nám tvůrci servírují. Ve skutečnosti se mi ta japonská linka moc líbila. Je to poetické a dá se to považovat za ústřední bod této epizody. Navíc se nám postavy sbíhají do jednoho místa. Jejich vzájemná interakce bude s největší pravděpodobností finále buď celého seriálu, nebo této řady. Vcelku mě mrzí, že byli tvůrci takoví mezci a jeli si svoje, aniž by brali trochu ohledu na netrpělivost mnohých diváků. Jejich zájem by totiž mohl odvrátit mizerná hodnocení a pomohl tak prosadit další řadu.

Poavengerovské seriály mě spíš zklamaly. WandaVision se mi líbila pouze tou hravou režií, obsahově spíš průměr, Loki měl pár zajímavých a vtipných momentů, ale to kam nasměroval vyprávění si mi nelíbilo a The Falcon and the Winter Soldier mě otrávilo úplně celé se vším všudy. Takže jaká bych mohl mít očekávání v případě Hawkeye, postavy, která byla tak trochu Natashin sidekick. Správně, žádná jsem neměl, jsem poučitelný. Vývoj MCU se mi navíc nelíbí ani ve filmech. Přesto musím uznat, že první epizoda je překvapivě v pohodě. Hezky vyplňuje ten prostor, ve kterém bychom mohli později potkávat Daredevila a ostatní z "druhé vlny" postav, které patří do stejného universa, ale k protnutí s Avengery nedošlo. Kate Bishop je překvapivě sympatická a má předpoklady pro začlenění do nějakého týmu. Nejraději by se stala parťačkou, nebo aspoň žačkou Clinta, jenže každý člověk má mez co ještě může snést. I kdyby ne věkem, tak psychikou je Clint v důchodu. Tvůrci mají možnost rozloučit se z touto postavou několika způsoby. Mohou udělat z Clinta mentora, nebo ho mohou obětovat, nebo poslat na zasloužený odpočinek k rodině a nahradit ho... . Každopádně v tom bude nostalgie, protože se vše odehrává o Vánocích...což na násilný odchod nevypadá. Zatím je to vcelku fajn, snad to další epizody nepokazí stejně, jako v případě zmiňovaného Lokiho a Wandy...tam se mi první epizody taky líbily.

TEN KDO NEMILUJE, ZŮSTANE MRTVÝ. A nutno dodat, že nejsilnějším pudem, který nám příroda dala, je přežít. A když jsme u toho, tak: Matka vypráví pohádku..." ....a princezna vzala žabáka a mrštila s ním o zeď...", Dcera se podiví..."ale ne, vždyť ho měla políbit?!" Matka se pousměje a odpoví..."ale ne, to je Disney. Toto je reálný příběh". Námětů k zamyšlení nejdete v The Fall minimálně tolik, kolik otázek v sobě nosíte. Myslím, že to tak Cubitt nezamýšlel, ale muži jsou v tomto seriálu ukázáni v lepším připadě jako telata, v horším jako slaboši a nejhorším, jako násilníci. Úplně příjemně se to nesleduje. A o tom to má být. I pasivním sledováním si můžete tříbit myšlenky. Tedy pokud nesjíždíte jen filmy o běsnících robotech, nebo porno.

Přestože se téměř polovina Jihokorejců nehlásí k žádnému náboženství, tak mystery seriály a filmy milují. A je vcelku jedno, jestli si autoři pohrávají s buddhismem, nebo křesťanstvím. Zpravidla se nerozpakují použít oboje. Vím to, protože už jsem pár takových seriálů viděl. Hellbound bohužel patří k těm slabším. A není to protože vlastně mysteriózní, ani hororový není. Spíš mi vadí, že postrádá drive a pro korejskou tvorbu typickou práci s postavami. Jakoby to bylo tvořeno rovnou pro západní diváky. Podobně jako Parazit ... . Co naštěstí nechybí je... rovněž typicky korejský přesah. Tentokrát se tvůrce opřel do pokrytectví nábožníků, lidské stádovitosti a sklonům řešit jiné názory a postoje pěstmi...v tomto případě často trubkou, nebo pálkou. Jakoby byla ta touha do někoho si praštit v DNA většiny asiatů. Pokud čekáte horor, nebo hutné drama, asi budete trochu zklamaní. Helbound má spoustu dobrých nápadů, zajímavých momentů a myšlenek, ale jako celek je to nepříliš vtahující a bez atmosféry. Konec řady láká k pokračování nečekanou událostí, ale na můj vkus už je to tak nějak navíc. Osobně bych spíš uvítal redukci na tři intenzivní epizody.

Sbírka horových potvor se kterými se ve filmu Lance Henriksen potkal je neuvěřitelná. Od Vetřelce a Predátora, přes upíry a vlkodlaky, třeba až k zabijáckým vosám. Tentokrát si to rozdá s démonem pomsty, který velmi připomíná Vetřelce kříženého s Mirkem Táborským. Bohužel jsou ale jak potvorák, tak Lance obětmi doby....tenkrát bylo velmi snadné natočit to, čemu se dnes říká béčko. Je to blboučké, ale vážně prezentované, navíc veskze předvídatelné. I díky zvukům provázejícím řádění pumpkina a přepálené hudbě, je tím pádem výsledek rozpačitý. PS: argument, že je to přes 30 starý film neobstojí... Vetřelci je o deset let víc a funguje doteď.

Důstojné zakončení craigovského bondování. Opět nechyběla žádná z ingrediencí, bez kterých by to byl jen další akční film o konfrontaci hrdiny a vyšinutého zloducha. Je velmi složité vymýšlet takto schopnému Bondovi pořádné padouchy a vytvářet neokoukané akční scény. I proto je dobře, že se tvůrci zaměřili také na emoce, na vývoj postav a vztahů mezi nimi, což bylo pro uzavření éry nejlepšího Bonda velmi žádoucí. Craig i Lea tak dostali příležitost hrát a dát postavám víc, než jen fyzičku na kličkování mezi kulkami a na pěstní souboje. Což je jediný důvod, proč přivřu oči nad faktem, že Malkův Safir je velmi nedopečený záporák, jehož motivy vyšuměly do prázdna. Úplně na konci, po závěrečných titulcích  se objeví věta...James Bond se vrátí... . Časy se mění, možná by nebylo od věci přestat spojovat 007 s jménem Bond, ale společně s herci měnit i jména agentů. Třeba by diváci tolik nesrovnávali. Craigovské pentum totiž nasadilo laťku hodně vysoko, takže i přes mnohé výhrady, bude návrat ke značce James Bond, docela složitý. Každopádně za mě, by měl proběhnout i s novým týmem scénáristů.

Jeden z nejlepších nejen animovaných fantasy seriálů, jaké jsou k vidění. Parádní vizuál, hudba, ale především postavy...jejich motivy, vztahy. Arcane narozdíl od jiných seriálů nestojí na bůhvíjak originální zápletce, ale na dramatickém vývoji postav. Vše co se jim děje je pochopitelné, plné emocí, žádná z nich není černobílá a nemá hloupé motivy. Stručně řečeno, autoři se vyhnuli šablonám a stvořili kompaktní a dynamický svět, který osídlili zajímavými figurami. Klobouk dolů, tohle by člověk od videoherní předlohy nečekal.

Inspirace Pánem prstenů je sice zřejmá, ale nijak mi to nevadí, protože co si budeme povídat...už je to nějaký pátek a podobně košatý, ale přitom přímočarý příběh o střetu dobra se zlem, se v rozumné kvalitě objeví zřídka. I když s tou kvalitou...Kolo času je takový hooodně chudý příbuzný Pána prstenů. A když zvážíme, kam až se triky posunuly za těch 20 let...je to u takto rozmáchlého fantasy skoro ostuda. Zvlášť když uvážím třeba Nadaci s imbecilním scénářem, která získala rozpočet na triky, které i když jsou nadužívány, dodávají skvělý look (ano, ten seriál mě fakt irituje). Ale zase abych tím srovnáním s Tolkienem nevzbuzoval dojem něčeho výjimečného...dialogy Kola času jsou sice o dost nepitomější, než třeba v Zaklínači, ale bůhvíjaká sláva to není. V tomto kontextu je to srovnání s LOTR velmi nepatřičné. Přesto je ta snaha a vlastně i výsledek sympatický. Rozhodně mi to sedne víc, než třeba Zámek a klíč, který mě velmi bavil jako komix, ale na seriál se dívat nedalo.