Martrix

Zápletka natolik neoriginální, že by jako superspoiler stačil název filmu s CF (ať to není zase tak moc jednoduchý) Dvojítí, trojítí agenti, hrátky s myslí, korporace, tajné informace...jednou za čas ano, ale bez nějaké další přidané hodnoty, je to překombinovaná... a přesto paradoxně předvídatelná aktovka, kterou by šikovný filmař dokázal zredukovat na fajn dynamický dvacetiminutový kraťas. V okamžiku kdy se vysloví jméno dalšího hráče vám totiž dojde, že tento příběh vám žádné tajemství, nebo velké překvapení neodhalí. Takže se začnete nudit. Nicméně zase úplný průšvih Cypher není. Je tam Lucy a občas to mělo fajn atmosféru.

Ještě v polovině epizody jsem byl ochoten plácnout tři hvězdy. A to přestože tvůrci knihu rozcupovali a z jejich zbytků uplácali cosi jiného. A přešel bych i směšné pózování Cleona, aby byly vidět jeho břišáky. Jenže v poslední čtvrthodince se potvrdilo to, co jsem už o Goyerovi párkrát napsal. Ten člověk nemá o hard sci-fi potuchy. Jinak by nenechal robota se lekat, plakat a skuhrat nesmysly, nenechal by ho mít vize... a taky by nenechal svoje postavy chovat se nesmyslně. Tohle je tak rozporuplný výtvor. I kdyby v tom nefigurovalo jméno Asimova, má pro mě Nadace stejné vady, jako Vychováni vlky. Vizuálně fajn, dobré nápady, ale jako celek...logický zvratek, který není ani trochu rafinovaný...chytrý.

Brilantní filmařina ve službách skvělého scénáře. Závěrečná patnáctiminutovka pro mě měla až hororový nádech. A přesně tam celý film směřoval. Přitom začal vcelku tradičně smrtí jedné z postav...ne to není spoiler. Takže by se zdálo, že půjde o jakousi krimi vyprávěnou odzadu. Jenže to by divák Wildera hrubě podcenil, protože ve skutečnosti sledujeme vyprávění o herecké divě, která si nedokázala připustit, že její čas dávno vypršel. Kvalita tohoto filmu je ve způsobu vyprávění, parádních hereckých výkonech, vypilovaném scénáři a vlastně ve všem, co divákovi smysly zachytí. A paradoxně i když víte jak postava Jima dopadne...má Sunset jedno z nejlepších finále, jaké jsem ve filmu viděl.

Garlandův styl se mi líbí a s výjimkou Anihilace jsem si užil jak 28 dní poté, tak Sunshine, Dreda, nebo Ex Machine. Takže mě zvěsti o autorském seriálu potěšíly a hned jsem se po něm vrhl. Garland se v Devs opět zaobírá hledáním alternativy, nebo upgrade k víře v boha, nebo naopak k jeho popírání. Snaží se najít vzorec, takže se to neobejde bez filozofických úvah, které jsou na hraně seriálové zábavy. Vše je navíc podpořeno znepokojivou hudbou i zvuky. Zprvu mě iritovalo, že tvůrci pracují s zjevně chybnými přístupy, ale nakonec vyšlo najevo, že pouze podceňují diváky a chtěli si připravit půdu pro efektní finálové pukrdle. Co se týče časových paradoxů, nebo paralelních světů, dává smysl pouze teorie mnohosvětů/verzování, nebo některé z náboženství. Nakonec se s tím ale tvůrci popasovali velmi dobře a díky atmosféře a nemožnosti dokázat, že nežijeme v "Matrixu", "Devsu", snu někoho jiného, nebo svém vlastním, není potřeba šťourat a hledat chyby ve scénáři. Alex Garland dává Devs zapomenout na zbabranou Anihilaci. Tento seriál plně naplňuje označení vědecko-fantastický a současně je díky fresh filozofické-teologické příměsi i fajn "indie" odbočkou od mainstreamu, podobně jako byla kdysi OA s Brit Marling..

Předlohu jsem nečetl, takže mohu jen konstatovat, že mě nijak nepřekvapuje informace, že šlo o velmi rychle spíchnutý film, který měl zaplnit volný čas v ateliérech. Kdo se nechal nalákat na Haase, byl jistě překvapený tím, jakou holoroli dostal. Jenže to byla vlastně jeho první větší role ve filmu...jako třicátník hrál ubrblaného padesátníka a aby toho nebylo málo, tak Fiala hrál syna stejně starému Plachtovi. Pár vtipných momentů se našlo, ale jinak to je celé nedopečené. Filmy pro pamětníky mám rád, ale tady se nostalgií nahlodat nenechám a k obecnému nadšení se přidat nemohu. Zajímavé je snad jen sledovat pozadí tehdejších fotbalových zápasů a zjištění, že fandismus se nijak zvlášť za těch skoro sto let nezměnil.

Nedivím se rozladěnosti mnohých diváků. Jmenuje se to Invaze a přesto se děje všechno možné, jen ne sci-fi. Myslel jsem si, že tvůrci chtějí pořádně vykreslit postavy skrze které budou vyprávět, ale tohle je už moc. I na mě.

To velmi chladné divácké přijetí moc nechápu. Tvůrci se rozhodli pořádně představit ústřední postavy, nešlo jim o to udělat akční vybíjenou aliens vs Země. Ano, je to zatím trochu divné, ale zajímavě divné, takže jsem spokojený. Vedle Asimova (prznění Nadace právě probíhá) a Herberta (Duna naštěstí skončila v rukou skvělého režiséra), je mým oblíbeným spisovatelem i H. G. Wells, jehož Válkou světů má být tento seriál vzdáleně inspirovaný. Zatímco Nadaci Goyer znásilnil a pokroutil v cosi nezáživného, Invaze mě zatím baví a nemám potřebu šťourat. Navíc se mi mnohem víc zamlouvá obsazení i výkony herců.

Že je Nadace opravdu strašlivá adaptace knihy, s tím jsem se už smířil. Pořád to mohl být jakýsi aspoň trochu slušný sci-fi seriál. Výprava je opravdu velmi dobrá, nešetřilo se a pár dobrých nápadů by se našlo. Jenže dnešní epizoda mě zase vrátila zpět na zem. Je to slepenec, který je místy opravdu hodně špatný a z nějakého důvodu je to špatné právě v těch okamžicích, kdy se tvůrci pokusí přiblížit klíčovým momentům knihy. Je to hnusně pokroucené a nefunguje to. Nevím jak to vnímají neznalci předlohy, ale i oni přece musí cítit, jak to drhne. Zase se rozjíždí další události, aniž by byly dořešeny ty předchozí. Nikdo z fandů by se mi nemohl divit, kdybych tam plesknul odpad!. Ale asi jsem bůh tolerance a trpělivosti...dám ho kdyžtak na celou řadu.

Ve výpovědi těch fanoušků by se asi našel každý depešák...a možná obecně každý, koho na první poslech zaujala nějaká hudba tak, že jí zůstal věrný. Moje první setkání proběhlo před skoro 35 lety... . To není fanouškovství...ale diagnóza. Samozřejmě neposlouchám jen DM...to by museli být pilnější a nevydávat alba v takových odstupech, ale vždy budou součástí mého playlistu. SPIRITS In The Forest na mě ale moc velký dojem neudělal. Nic mi to nedalo, bylo to ploché a jaksi nedotažené. Dobrý dokument si představuju jinak. Musí mít obsah a výpovědní hodnotu. Tady se Gorbijn opíral o hudbu DM a dodal jen pár fádních příběhů o skupince fanoušků, kteří mají reprezentovat miliony dalších. Viděno na ČT Art nadabované. Škoda, že si někdo nedal práci a nedodal i překlady textů...zvlášť když měly mít souvislost s vyprávěním fanoušků.

Tak tento komentář asi nikomu moc nepomůže, protože bude velmi osobní. Přestože jsou herci "oblečeni" ve svých rolích, můžeme často kromě jejich zevnějšku zachytit i část jejich osobnosti. Jsou herečky, na které se rád dívám, imponuje mi jejich vzhled, úsměv, nebo z nich vyzařuje něha, síla, smyslnost jako třeba z Angelíny, tajemno jako z Evy...či jen prosté sympatie. Je tady ale herečka, která mě dojímá a vzbuzuje ve mě hluboké emoce. Sally Hawkings. Díky ní jsem zase slzel, protože ...Sally Hawkings. Ve všech rolích, kde jsem ji viděl, bych nejraději proskočil obrazovkou a obejmul ji. Není to kráska, ale je to nepochybně oduševnělá bytost s darem změnit se v křehké podivíny. Její herecký koncert je opět neskutečný. Jen díky ní jsem se prokousal zvláštním příběhem za jeho polovinu, od které už to začalo být mnohem lepší. Za zmínku stojí i výkon Davida Thewlise a Billie Piper, která mě uhranula v Penny Dreadful. Je velmi podobný typ jako Sally....hrají tady sestry, takže castigová trefa. Co dodat? Věčná krása je o křehké duši, kterou sevřela snad nemoc, nebo ji pomačkal svět a lékaři jí jen přilepili nálepku schizofrenik...můžete si vybrat. A taky o její rodině a o tom, jestli je být "normální" vlastně výhra. Není to bůhvíjaké dílo, ale herecké výkony a pár velmi pěkných momentů, dávají na ten lehce nedopečený úvod zapomenout. Nečekejte komedii, snad jen pár úsměvných vsuvek pro odlehčení.