Recenzie (334)
Prežiť svoj život (2010)
Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky...
Pes, ktorý mal rád vlaky (1977)
Svetlana Bojković > Martha Issová
Fortune Cookie (1991) (študentský film)
Lieksa! (2007)
Prostě si to nepouštějte, nic filmově hodnotného či originálního tam nenjdete, natož diváctvo orietující se alespoň trochu v oblasti romistiky. Nedojmutelný bráček fiňáček...
Nejkrásnější věk (1968)
Na Homolky zapomeňte. Vraťte se spíše K formansky černohumorným počátkům. Jasně nejlepší Papouškovo dílo....
Dalkomhan insaeng (2005)
Jihokorejský mix globálně vyrabovaných filmových postupů, které "hýbou" CSFD světem. Film by si zasloužil 85 procent tak v roce 1970. Cesta ukradeného bojovníka...
Funny Games USA (2007)
"Cash an Carry" produkt s vysokou a značně nesympaickou rentabilitou.
Sněženky a machři po 25 letech (2008)
Film je plý paradoxů. Poměrně zvládnutý příběh s relativně dobrou zápletkou je soustavně přebíjen "troškovinou" demencí.
Cemetery Junction (2010)
Pan "Žervé" se nám pouští do středoproudu a snaží se propojit dva, pro britskou kinematografické typické, opěrné body: Loachovský sociální obraz UK hladu po sociální rovnováze (chachá) a špetku sobě vlastního "kancl" humoru", který se k mému hrůznému zjištění, opírá pouze o nezdravé množství sprostých výrazů (double chachá). A tak jsme, přes poměrně sympatický výkon, na první pohled slizkého blonďáčka, který svoji asexuální vizáží (subjektivně a heterosexuálně myšleno, budí dojem, byť prostoduchého, ale v dialozích velice obratného řečníka), svědky komerčního a značně otřepaného trendu který nás po britských "vlnkách" dostává do "pirátských vod", kde panuje ten divotvorný element: "Láska nebeská". A tak jsem měl před sebou pohyblivé obrázky plné kvantitativního a americky zhovadilého pojetí děje, v němž nechybí tendenční (a bohužel ještě nevymřelé) scény, kdy "pohledný" páreček dobíhá vlak, jedoucí do neznáma, láskyplné obětí, na oko drsných kamarádů, otců a policistů, větičky typu "I love you" tam kde se dají odhadovat, asi stejně jako při Pretty Woman s přesností na klišémilimitr. V samotném dlsledku to vyolává ve mne pocit , že Ricky Gervais, i přes evidentní režisérskou kompaktnost tohoto díla, si začíná v komidálním "film pubu" po dvacetiletém kalení, obědnávat teplé mléko s extra cukrem navíc....