Recenzie (550)
Konference ve Wannsee (2001) (TV film)
Dobrý nápad byl potopen velmi špatným výběrem herců - ne že by např. pánové Branagh a Tucci neuměli hrát, naopak, ale Heydricha a Eichmanna jim jednoduše věřit nemohu - jsou silně typově nevhodní. Čímž pochopitelně dostává na frak i realističnost a jistý "dokumentární duch."
Hlboký spánok (1946)
Příjemná detektivka, která je naneštěstí trochu moc zmatená, takže i přes svoji ne moc extrémní stopáž má občas problémy s udržením divákovy pozornosti a místy ztrácí dech. Výborní jsou ale herci (Lauren Bacall a hlavně Bogart - ten je přímo excelentní) i celková atmosféra.
Pekné svinstvo (2002)
Všechno je špatně. Očekávala jsem zajímavou detektivku a dostala jsem bezzubou snahu vylámat z diváka co nejvíc slz a soucitu. Věřím, že realita ilegálního imigranta může být všelijaká, to ovšem neomlouvá styl, jakým je Dirty Pretty Things natočeno. Herci střídavě nedělají skoro nic a přehrávají, příběh je snůška klišé a vykonstruovaných situací.
Prvý rytier (1995)
Zatím nejhorší zpracování artušovské legendy, jaké jsem měla tu smůlu vidět. Connery vypadá, že každou chvíli dostane infarkt, rozhodně ne jako hrdý král, s hraním se taky moc nepřetrhnul, Julia Ormond má sice hezké vlasy a umí smutně poulit očka, leč nic dalšího už nepředvádí a R. Gere je případ sám pro sebe - neschopný, necharismatický, nesympatický a ošklivý. Tuhle sestavu by si před kameru pustil jen šílenec a to nejspíš režisér této tragedie vskutku je, jinak by jej nenapadlo sebrat mizerný scénář, unuděné herce a kulisy jako z ABC vystřihovánky a snažit se tuto nesourodou směs nějak zaznamenat pro budoucí generace. Nemám vůbec nic proti romantickým příběhům, jenže toto není romantika, nýbrž kbelík plesnivého medu rozlitý na plátno.
3:15 zomrieš! (2005)
Netuším, jaký byl původní film, ale remake je dosti pitomý. Bez atmosféry, napětí, zajímavého nápadu, v podstatě bez čehokoliv, co by člověka vyburcovalo z letargie. A taky si mohli coby závěrečné rozuzlení vymyslet něco lepšího, než onu tisíckrát použitou klišoidní rekvizitu, na kterou nakonec došlo. Naštěstí si je film vědom toho, co je zač a nesnaží se předstírat něco víc.
Cesta k moci (2006) (TV film)
Nějak jsem nepochopila, co tím chtěl básník říci. Zmatený a neoriginální sestřih předvolebních mítinků a povídání výraznějsích osobností české politiky, občas okořeněno ještě zmatenějším komentářem ctinehodného pana autora. Netuším, proč něco takového vůbec točil, nejednalo-li se ovšem o pokus natočit co nejnudnější parodii na dokument. Závěrečná slova o "nejasném pocitu mezi jasnými názory" tomu nasadila skutečně korunu.
Vzpomínky jako kapky deště (1991)
Only Yesterday by mohlo nudit za vlast. Je obdivuhodné, že se někomu podařilo natočit něco takového - během dvou hodin se tam neobjeví jediná věc, která by člověka vytrhla z letargie. I na tu tradičně nehezkou animaci si člověk časem zvykne. I přes to, že postavy jsou tentokrát mimořádně hnusné, zvláště hlavní hrdinka v dospělosti. Jediné, co by se zde dalo označit za alespoň trochu positivní, je hudba.
Čas (2006)
Kim vrací úder aneb poněkolikáté se dostává kamera do rukou člověka, který pokud již má zajímavý nápad, utopí je v marasmu nízkosti sobě vlastní. Čas sám o sobě by měl vcelku dobrý námět, ba ani tradiční Kimovy rekvisity (sex a násilí hodně a často) nebijí v první části zdaleka tolik do očí, jak u něj bývá jindy běžné, dokonce působí v celkovém kontextu přirozeně, ale ve druhé části už to jde rapidně ke dnu. Nesympatické postavy jednají čím dál tím hysteričtěji a přepjatěji, příběh se zamotává ad absurdum a cpaní pohlavností páchnoucí symboliky do každé scény je stále okatější. Na síle také nabírá destruktivní prvek, jen se divím, že tu nešťastnou kavárnu v nakonec v záchvatu vzteku hrdinové nezničili docela. Závěr filmu je předvídatelný cca od prvních pěti vteřin a na dálku čpí zoufalou a marnou snahou dát tomu roztřesenému a překombinovanému pudingu alespoň zdání formy.
Deň mŕtvych (1985)
Roztomile ohnilá a páchnoucí parafráze na naši společnost aneb lůza vítězí. Zombíci radostně se dělící o vnitřosti mrtvých vojáků (chudáčci, byli díky tomu, že lovili muže v zeleném, ochuzeni o lahůdku největší - mozek) jsou zářným příkladem pro každého levicově orientovaného mládežníka aneb i po smrti soudruhy. Naprosto nejluxusnější byl zombík Chlapák, který splnil sen všech pedagogů a byl schopen se učit i poté, co naposledy vydechnul.
Interstate (2002)
Možná (možná ne) by to byl plný počet, kdybych z líčení Interstate nezískala jakýsi podivný dojem, že se jedná o psychologické drama...a nedostala de facto romantickou komedii. Byť je to relativně originální, vtipné a je tam Gary Oldman, ten šok z očekávání jedné věci a uzření věci naprosto jiné byl příliš velký.