Čas

Překvapivě jemný snímek, reflektující sílu lásky a posedlosti. Tradiční Kim Ki-dukova mystika se hlásí o slovo poměrně pozdě, avšak o to naléhavěji. Vyrámcování je velmi povedené a filmu vlastně dodává i zajímavý otevřený konec. Většina snímku, rezignující na velkou část Kimových charakteristických ingerediencí, zčásti stavějící dokonce na síle a humoru klasicky vypointovaného dialogu, je jistě chvalitebným pokusem, osobně se mi ale více líbil krásný poeticko-tragický konec. (13.10.2006)

Čo sa stane, keď budú mať všetci ľudia na svete rovnaké tváre? Uveďte čo najviac možností. Možná odpoveď: režisér Kim Ki-duk nakrúti film Čas. Rieši sa v ňom otázka dizajnu xichtu, vždy nového a prekvapivého. Veľa bolesti, prachov. A výsledok? Zúfalstvo. Všetci sú zameniteľní. Nik nepozná nikoho. Každý je potom nervózny až nervný. Namiesto upokojenia sa dostavuje krik, rozbité šálky a rozliata káva (plač a škrípanie zubov). K facke sa nikdy nejde ďaleko. Stačí, ak niekto zvýši hlas. Posadnutosť maskou z kože je zjavná Polovica mladých Kórejčanov sa plasticky vylaďuje. Je to len nabehnutie na spoločnosť odrazu obrazu. Výzor v nej rozhoduje o pracovnom mieste aj výbere partnera. Atrakcie po novom. Strašidelné zámky neľakajú, dnes lákajú zombie s nafúknutými ceckami, perami, vyleštenými vráskami a vybratými rebrami. Režisér ponúka východisko z tohto marazmu. Ponoriť sa, hoci osamelý a zúfalý, do sveta umenia. Nájsť obľúbené umelecké diela. Napríklad sochy. A vracať sa k nim. Tie, ukázané v Čase, sú fascinujúce. Zachytávajú živočíšnosť, uzavretosť, samotu i túžbu dosiahnuť nebesá, končiacu pár metrov nad zemou neukončenými (21.04.2015)

Jak jsem napsal už ve svém profilu, s většinou východoasijských filmů mám problém, vlastně spíš problémy, počínaje tím, že mi splývají obličeje herců (mimochodem totéž tvrdí obyvatelé východní Asie o nás) a obecně platí, že emocionální reakce u východoasijské produkce vzhledem k odlišné kultuře příliš často neodpovídají tomu, co očekávám a považuju v dané situaci za adekvátní. Z komentářů na Kim Ki-dukovy filmy mám navíc pocit, že jde o korejského Sokurova a jeho styl mi tedy nevyhovuje. Vybral jsem si Čas jako patrně nejstravitelnější a tématicky nepřitažlivější snímek z jeho produkce. Je to dílko zajímavé, v leččems i originální a provokující k přemýšlení. Na druhé straně ta režisérská manýra je přece jen znát, jeho dalším kouskům se už vyhnu. Pokud jde o námět, ta postmoderní fascinace sebou samým a svou vizáží je platná i u nás, nedávno jsem viděl dokument Jak se žije tetovaným a to, o čem točí Kim Ki-duk tam bylo obsaženo taky. Vyhovovalo by mi ale euroamerické zpracování. Po pravdě, příběh stojí někdy na hliněných nohou, vážně plastická operace změní člověka tak, aby ho partner vůbec nepoznal? Co hlas, gestikulace, mateřská znaménka na těle a mnoho dalších věcí? Bylo zkrátka potřeba hodně znásilnit logiku, aby režisér dovedl svůj film k závěrečné pointě. Byť na nepostrádá na půvabu. Celkový dojem: 60 %. (07.10.2009)

Nevzalo mě to tak jako 3-iron (protože ten film byl skutečně kouzelný), ale přece jen to mělo něco do sebe. Kim Ki-duk dokázal dobře znázornit, jak nás láska může učinit posedlými, až bláznivými lidmi a jak naše rozhodnutí nakonec může všechno zničit. Konec zůstal otevřený, z čehož sice nebylo všechno jasné, ale vnímavému divákovi nemohlo nedojít, že to byl konec tragický. ~(4,0★)~ (08.07.2009)

Cas, ktory vsetko meni a ludske usilie bojovat proti tejto nepriazni, ktore ale nakoniec nema sancu. V mnohych prvkoch stary ale i novy Kim, ktory akokeby po ocistujucom Bin-jipe este vnutorny sulad znova hladal a zaroven ma milo prekvapil znalostou hlbky zenskej duse (myslenka May (: ). Prave s Bin-jipom je Shigan v opozicii v smere vyjadrenia lasky medzi muzom a zenou. Intenzita zazitku zo sledovania filmu bola vyrazne zvysena osobnym rozhovorom s reziserom a hereckym obsadenim. Hlavne May to len ztazka od radosti vydychavala... (: (30.06.2006)