Goldbeater

Wan si chtěl natočit bláznivý horor o tajemném zabijákovi, ale zabředl přitom v postupech, které má bezpečně ohmatané z duchařin, takže mu z toho vychází překombinovaná, nechtěně směšná a ve všech směrech přepálená slátanina, v níž hodně věcí nedává smysl, protože jsou tam hozené prostě jen na efekt. Přitom ústřední nápad (i když poslepovaný ze všeho možného, co už tu bylo dřív) je zajímavý a podnětný. Musel by ale být zpracován v utlumenějším, soustředěnějším pojetí a klidně s nižším rozpočtem. Proč tenhle film potřebuje ty náročné digitální scenérie, megalomanský set design a téměř dvouhodinovou délku? Nepotřebuje. Stačila jen větší soudnost režiséra, který si tu ale nekontrolovatelně ujel do všech směrů, protože mohl. A jestli v jeho dalším filmu uvidím v každé scéně takhle přehnanou záplavu blikajících a zhasínajících žárovek, zrnících obrazovek a rádiového šumu (protože to všechno má být asi bububu!), tak u mě jako režisér nadobro skončil.

Výborná evropská filmařina na velmi vysoké úrovni. I když od prvních minut víte (nebo alespoň tušíte), k jakému závěru to celé nejspíš směřuje, hltáte veškerý ubíhající záběr a s tím spojené snažení hlavní hrdinky každým svým dechem. Quo Vadis, Aida? je poutavý film o marnosti a přesto důležitosti nevzdávání se, i když se často zdá, že celý svět hraje proti vám. [KVIFF 2021]

Cena za slávu je přímočarou podívanou o deziluzi z typicky hollywoodské cesty na vrchol. Je to mírně roztěkané, oscilující mezi tongue-in-cheek komedií v první půli a neadekvátně tíživým melodramatem v půli druhé. Ke konci to na můj vkus už až moc tlačilo na pilu ve střídání nálad. [KVIFF 2021]

Jabka jsou příjemně usedlým a bezelstným zástupcem řecké divné vlny, který nikam nespěchá, své jádro odkrývá postupně a v náznacích a působí téměř jako terapeutická záležitost, po níž se budete moct cítit se vším smířeni. [KVIFF 2021]

Nejhorší člověk na světě je navzdory svému názvu dobrosrdečným a smířlivým romantickým dramatem o hledání životních cest, sebe sama a všem okolo toho. A ač jsem měl zprvu obavy z délky stopáže, ty dvě hodiny se zdejšími sympatickými charaktery nakonec poměrně hezky utekly, i když bych si přál, aby mě závěr celého příběhu chytl za srdce o dost víc. [KVIFF 2021]

Životopisný hudební dokument Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem chvílemi působí loženě bez ladu a skladu. Možná bylo úmyslem, abyste se jako diváci během sledování cítili, že v sobě máte těch pár drinků, ale že i tak s Shanem MacGowanem zkrátka v chlastu nedokážete držet krok ani za nic. [KVIFF 2021]

Po technické stránce a herecky skvěle odvedená práce, ale ústřední zápletkou o sbližování odcizených rodinných příslušníků nejde o nic, co byste už dřív neviděli. Dávám opatrný palec nahoru, ale pomalu mě unavuje cenit stokrát omílaná témata jen proto, že jsou po sto prvé hezky natočená. [KVIFF 2021]

Snímek Last and First Men je v prvé řadě exhibicí kameramanských schopností Sturly Brandtha Grøvlena (Chlast) a skladatelského umu Jóhanna Jóhannssona, teprv v druhé řadě je pak narativním dílem. Nic proti ničemu - během projekce jsem se cítil hypnoticky pohlcen audiovizuálem, ale že bych na to zpětně vzpomínal jako na komplexní divácký zážitek, to říct nemohu. Jsem v každém případě rád, že jsem si mohl tohle dílo užít v prostředí technicky vybaveného kinosálu, ona by totiž projekce doma z hlediska limitovaného obrazového a zvukového vybavení v tomto případě postrádala veškerý smysl. [KVIFF 2021]

Když jednou za čas narazím na malý film, v němž herecké výkony, práce s kamerou, hudba, scénář a celková režie jsou v naprostém souznění a vtahují diváka do příběhu, který má co sdělit a sděluje to chytře a velmi intenzivní formou, vlastně mi ke spokojenosti už nic nechybí. A Zoufalství a naděje mi tenhle pocit dalo. Jediné, co bych možná lehce vytkl, je fakt, že to místy mírně připomíná klasický snímek Hosté večeře páně. Možná se Paul Schrader nechal lehce inspirovat. Ale na druhou stranu třeba tam, kde mě Ingmar Bergman nechal tak trochu chladným, se Schrader emocionálně trefil do černého, a tak vlastně nemám co řešit. Jsem rád, že Ethan Hawke přivezl letos do Varů právě tento film a že jsem měl šanci ho vidět na velkém plátně. [KVIFF 2021]

Duch kláštera je velmi jednoduchou moralizující historkou, zabalenou do hávu gotického hororu. Toho děje je ve filmu opravdu poskrovnu, takže pokud vás hned od začátku nechytne ta tajuplná atmosféra, nebudete asi zrovna nadšeni. [KVIFF 2021]