Goldbeater

Ten Druhý klame tělem. Ze začátku se zdá, že jde o poklidné, možná trochu depresivní drama o rodině, která nemá moc štěstí a je obklopena jakýmsi prokletím smrti. To vše ale změní velký dějový zvrat, který se stane v půli filmu a který jsem opravdu nečekal. Po něm se z klidného snímku stává pravá hororová a napínavá zábava, která jistě stojí za to. Každý si jistě vychutná atmosféru amerického venkova 70. let minulého století. PS. Hudba Jerryho Goldsmithe samozřejmě skvělá.

Že by tenhle film byl zrovna nějak velkým detektivním příběhem, to tedy ne. Nečekejte žádné vyšetřování ve stylu Kriminálky Las Vegas. Tady jde spíš o soukromý boj jednoho detektiva, kterému se proplétá případ s osobním životem, což on sám nedokáže zvládnout. Valná většina snímku se navíc odehrává na policejní stanici. Ale to všechno z tohohle filmu dělá pěkné a sympatické dráma.

Už to asi tak zůstane, že z trilogie o třech matkách se mi bude líbit jen ten první díl. Ve scénáři tohohle filmu je děr jak v ementálu a logika si vyšla někam na špacír a bylo to asi hodně daleko. Jedna za všechny: Hlavní hrdinka vyhodí z okna auta svůj mobil, aby ji démoni nemohli vystopovat (tak tohle oni už umí?) a potom se jde prostě schovat k sobě domů, kde ji jistě hledat nebudou. Pár laciných lekaček už rozhodně nezachrání celkový dojem, který na mě film udělal, nebo spíše neudělal.

Oslňující two-men-show Michaela Cainea a Laurence Oliviera a napínavý thriller se skvěle napsaným scénářem. Děj je o dvou mužích, kteří si rádi hrají, ale ani jeden z nich neumí prohrávat. Jejich perverzní a násilné hry nemají konce až do doby, kdy se dostanou do tragického finále. Ačkoli se po 2 a 1/4 hodiny díváme na všehovšudy dva herce, Slídil je velmi dobrým a chytrým filmem, z kterého dýchá divadlo každou minutou.

Není nad to zajít si do kina na film, jehož nejbrutálnější scéna se odehrává také v kině. Nečekejte nějaké válečné handrkování a pošťuchování, čekejte masakr! Tarantino ukázal, jak to mělo tenkrát před 70 lety skončit. Nu tehdá se to nestalo, tak aspoň to máme v tomhle snímku a je to pecková záležitost. Ačkoli byl hlavním komerčním tahačem filmu Brad Pitt, tak největším borcem je zde Christoph Waltz, který si svýho oscara zasloužil. Díky Panchartům mám výborný zážitek z kina. Jen tak dál Quentine, ukaž co tam ještě máš!

Pokud byly předchozí dva díly přeefektované, tak jak nazvat tohle? Myšleno v dobrém, protože na stříbrném plátně vypadají akční sekvence moc dobře. Je fascinující jak tvůrci dokázali přeorat (nejen) americkou historii a získat i Buzze Aldrina pro roli sama sebe (tak trochu jinak). Stejně jako v předchozích dvou dílech zde různé druhy zábavy zastupují herci. Turturro, Malkovich, LaBeouf a jeho rodiče zde tvoří komediální část. Gibson, Duhamel a všechny stroje zas akční část, do které si Shia občas odskočí. Tenhle film je akcí nabitá zbraň, která střílí všude kolem sebe. Určitě vás trefí.

Pomsta poražených šlape v dosti rychlém rytmu od začátku až dokonce, bez zastavení nebo zpomalení. Akční scény by možná mohly trochu prořídnout, ale vůbec mi jejich přítomnost (skoro každou minutou) nevadila. Dějově se tenhle film drží pořád stené úrovně a pořád stejných postav, což například v případě Turturra velmi pobaví. Ale něco víc, co by dvojka mohla nabídnout, tu není. Transformers: Pomsta poražených zůstává pouze slušnou akční podívanou.

Tenhle De Palmův thriller není vůbec špatný. Jsou zde cítit jeho typické znaky a dokázal vytvořit i parádní atmosféru. Jako největší hvězdy filmu bych viděl spíš Hilary Swank a Miu Kirshner (ikdyž se na plátně mockrát neobjevila), než ostatní hlavní postavy. Obsazení Scarlett Johansson nevidím jako nejmoudřejší, ale překousl jsem to. Ve finále je Černá Dahlia povedený krimifilm, který nijak moc neohromí, ale má co do sebe.

Cravenova klasická prvotina na motivy Bergmanova Pramene Panny. Scénář není moc propracovaný, ale o to tu ani tak nejde. Jde spíš o ryzí násilí, které nás provádí velkou částí filmu. Krvavé scény jsou i na rok 1972 velmi brutální, a možná proto byl film svými fanoušky vynášen do nebeských výšin. Povedený horor, který na každého zřejmě zapůsobí jiným dojmem, ale mně se líbil (hlavně díky povedené atmosféře). PS. Mám rád, když ve filmu lidé kladou po domě pasti. K tomuto principu se Craven částečně vrátil ve své Noční můře v Elm Street. Ale nejlepším takovým filmem stejně zůstává Sám doma.

Solomon Kane je zaručeně o 100 % lepší než nějaký přiblblý Hon na Čarodějnice či jiné moderní přeefektované blbiny. Důležité také je, že je velmi nápaditý a smysluplný. Je to dobře obsazený film se zdařilými efekty a velmi dobrým scénářem. I když jsem ho dlouhou dobu odkládal, protože filmy tohoto typu nemám vůbec rád, byl jsem ve finále celkem překvapen. Nechci to moc přechválit, ale za tenhle snímek dávám palec nahoru.