Goldbeater

Tak tady Flanagan zklamal. Poea mám komplet načteného a zrovna „Zánik domu Usherů“ je dost možná moje neoblíbenější dílo, ale tahle minisérie nemá z estetiky Edgara Allana Poea zhola nic, jen velmi těžkopádným způsobem slepuje dohromady vybrané prvky z jeho díla v podobě provedení nepřekvapivých mordů vedlejších postav a spojuje to celé hlavní dějovou linií, jejíž finální rozuzlení je solidní slabota. Na to, jak mě před dvěma lety bavila Flanaganova skvěle vygradovaná Půlnoční mše, tohle jsem měl docela problém vůbec dokoukat. A ta všeobjímající inkluze netflixovských seriálů podaná jako pěst na oko mě už začíná taky solidně otravovat.

Být to nějaký samostatně stojící film o posedlosti ďáblem, většina diváků nad tím mávne rukou jako nad šedým podprůměrem nehodným jakékoliv pozornosti. Ale jako pokus o pokračování jednoho z nejznámějších filmových děl, které navíc mnozí označují za nejděsivější horor všech dob, je to naprostá ubohost a nedůstojný paskvil, jenž místo děsu vyvolává leda tak smích a mrví původní postavy (Ellen Burstyn to tu scenáristicky šeredně schytala). Navíc je vševypovídající pojmenovat svůj film z komerčních důvodů Vymítač ďábla:..., i když v něm tentokrát žádný vymítač ďábla vůbec nefiguruje. Doufám, že tenhle debakl konečně zboří ten producentský mýtus, že David Gordon Green je nadaným hororovým tvůrcem. Není.

Fajn technické provedení, pokulhávající obsah. Oni bohužel nejméně zajímavým prvkem filmu Bratři jsou právě ti titulní bratři. Scénář se vzhledem k jejich kontroverzní podstatě neodvažuje k nim přistupovat s jakýmkoliv názorem, a tak se o jejich myšlenkách, emocích, pochybách a případných lítostech nedozvíte zhola nic (protagonisté jsou zkrátka niterně prázdní; nemají žádný vnitřní konflikt; neprochází vývojem; nepůsobí živě). I jejich primární motivace je nastřelena jen tak, aby se neřeklo, a působí zkratkovitě a nedořečeně. O to víc film funguje ve scénách s Tatianou Dykovou v roli ztrápené matky, která dodává do příběhu snad jediný skutečně lidský prvek. Snímek kupodivu velmi dobře šlape po stránce akce a ta očekávaná štvanice v druhé polovině filmu je velmi hutně a napínavě natočená, na českou produkci hodně solidní nadstandard. Za vidění to stojí, ať už na Mašíny máte názor jakýkoliv, ale posílat tyhle věci za Česko do boje o Oscara, to je fakt nouze.

Do černobílých děl 40.-50. let výrazně a úspěšně stylizovaný počin vypráví příběh nadaného studenta fyziky, jenž se svým doktorandem dorazí na vědeckou konferenci v útulném hotelu ve švýcarských Alpách. Konference však dospěje předčasného konce, stejně jako život jednoho z účastníků. A tam podivné události ani zdaleka nekončí. Die Theorie von Allem hází do mixéru úplně všechno - od filmu-noir přes konverzační drama, romantiku, detektivku, konspirační thriller až po sci-fi/horor o metafyzice. A i přes tenhle fascinující výčet žánrů to plyne velmi pozvolna a k finálnímu vysvětlení musí divák projít několika slepými uličkami. Těžký snímek na zhodnocení. Umím si představit, že pro hodně diváků se sníženým prahem trpělivosti to bude zkrátka „meh“, ale mně se to vlastně dost líbilo - s jen troškou úprav a doladění by to byl výborný film. [Sitges 2023]

Svět, v němž se v důsledku tajemné epidemie někteří lidé mění v různé živočišné druhy, je z hlediska převedení do filmové podoby poměrně těžkopádný námět a umím si představit, že pod nejistým režijním vedením by mohl vyznít nechtěně směšně. Thomasovi Cailleymu se však povedlo sestavit poutavé rodinné drama, které vztahy mezi postavami a „coming of age“ premisu dává do popředí před všechny fantastické prvky. Je to kvalitní snímek, ale i kvůli té lehce přepálené délce jsem si chvílemi nemohl pomoct nepředstavovat, co by s takovým námětem svedl třeba David Cronenberg v plné síle. Takový film bych skutečně chtěl vidět. [Sitges 2023]

Svěží a dynamicky natočená variace na „home invasion“ thrillery, jen v tomhle případě máme místo domova bistro, v němž hlavní hrdinka tráví noční směnu. Některé tvůrčí volby a zkratky dávají znát, že jde o debut ještě nevytočeného tvůrce a dal by se trochu vypilovat, ale stále jde o velmi povedenou a napínavou žánrovku, která baví každou minutou a chystá si pro diváka nejedno překvapení. [Sitges 2023]

Dokumentární snímek Dario Argento panico ve dvou záběrových linkách sleduje jednak život a kariéru legendárního italského režiséra, ale taky jeho současné snahy o napsání scénáře k nejnovějšímu filmu. Pokud jste se o Argenta už někdy výrazněji zajímali, nepřinese vám hlavní retrospektivní linie dokumentu až tak moc nových informací, které byste předem neznali, ale rozhodně vás bude bavit. Kratší linka ze současnosti oproti tomu není zajímavá zhola ničím. Dokumentární průměr, který rozhodně ničím neurazí. [Sitges 2023]

Jackdaw je velmi solidní celovečerní debut televizního tvůrce, který připomene Drive ze severoanglického hoodu. Výrazná tepající hudba a povedený zvukový design tak trochu odvádějí pozornost od ne úplně vysoustruženého scénáře, který nepřináší nic moc nového pod sluncem, ale častou akcí a celkovou stylovou atmosférou filmu to neustále drží diváka při pozornosti. Mohlo se tu ale výrazně přitlačit na pilu. [Sitges 2023]

Netradičně pojatá detektivka se zajímavou, tak trochu sci-fi premisou, která obrací divákovi vnímání hlavní postavy. Asi to se svým béčkovým potenciálem nemuselo mít úplně ty dvě hodiny, ale stále jde rozhodně o velmi solidní zábavu, která připomene to lepší z rozsáhlého díla Takaši Miikeho. [Sitges 2023]

Poutavý dokumentární náhled do pozadí vzniku nechvalně proslulého Star Wars Holiday Special, díla, které by mnozí lidé s ním spojeni nejraději zapomněli a o kterém legendárně George Lucas prohlásil, že kdyby měl čas a palici, vyhledal by každou existující kopii na světě a zničil ji. A Disturbance in the Force zkoumá konstelaci faktorů, které daly vzniknout jednomu z nejvíc fascinujících "so bad it's good" kousků televizní zábavy a zároveň se svátečnímu speciálu Star Wars nevysmívá, ale uznává ho za to, čím zkrátka je. [Sitges 2023]