RedHot

Tarantino na to jde se stylem, co naplat, je to machr. Už úvodní titulky slibují pořádnou jízdu a ta nás skutečně nemine. Děj baví diváka s mnohem větším důrazem, než jsem čekal. --- Jinak, od té doby, co jsem Pulp Fiction viděl, si hodně všímám Willise a Travolty. Thurman byla miláček už předtím.

Louis nám zestárnul a ruku na srdce, nedivím se, že po všech těch komediálních blbinkách chce pro změnu natočit něco chytřejšího a milejšího. Naše bránice tentokrát dostanou zabrat spíše jen zlehka, úsměv nám však ze rtů nevymizí hodně dlouho. Dabingu se tentokrát chopil geniální Jiří Lábus a nutno říct, že jeho kvality div že nepředčí klasika Františka Filipovského. Povedla se i kosmická hudba. Zelňačka je zkrátka po dlouhé estrádě Četníků a Fantomasů filmem, který zahřeje na srdci i na duši. A čím? Přece proudy červeného vína!

Barvitý hudební podkres diváka ani na chvíli nenechá vydechnout, spíše se zdá, jako by nás chtěl skladatel neustále utvrzovat v tom, že na nás zpoza rohu může kdykoliv vyskočit čertíček v podání skvělého Jacka Nicholsona (který by svou mimikou mohl konkurovat i Jimu Carreymu). Proti hereckým výkonům skutečně nelze namítat vůbec nic. Navíc je vidět, že Kubrick se vyžívá ve svém vizuálním kumštu a dokázal z prostředí opuštěného hotelu vytěžit maximum. Ne už tak z psychiky hlavních postav. Prostě jsem nevěřil onomu nárazovému vyštěknutí vlčáka, který se Jackovi skrýval v mozkovně. Přiznám se, že jsem knižní předlohu nečetl a tudíž nevím, jestli je onen mentální kolaps v Kingovi rozpracován lépe. Čili nemohu úplně spravedlivě posuzovat, kdo je tu ten blbej. Ale je něco podivného na tom, jak se kulhavý Jack dostal ze skladu konzerv - to mám opravdu věřit tomu, že ho pustil duch? A ta fotografie na konci - ta měla znamenat jako co? Inu, spíše zahrané na barvy a obrázky než na logiku a kontext.

Tento komentář budiž mou výjimečnou veřejnou zpovědí. Já, který hvězdičkuji i nábytek u sebe v pokoji, se tentokrát zdržím hodnocení. Já, který mám na vše názor, zůstanu v ústraní. Já, který moralizuje a káže, zůstanu mlčet. Proč? Kamarádka mi přes jistou modrou, všemi pseudointelektuály opovrhovanou sociální síť (no tak dobře, byl to facebook) přeposlala video, v němž nepříliš pohledná žena zjevovala v americkém odvětví této show své intimní taje. Ze začátku převažovaly otázky typu "plivla jste někdy někomu do jídla?", které by nečinily problém ani mě, ovšem moderátor přitvrdil a blonďatá američanka za chvíli odkývala, že svého manžela už několikrát podvedla a že by svatbu s ním vrátila zpět. Manžílek byl s celou rodinou ve studiu přítomen a zareagoval chlapsky - vzal to jako gentleman a jakýchkoli scén se moudře zdržel. Jeho úžasná ženuška již tak chytrá nebyla. Odmítla si ponechat současných sto tisíc amerických dolarů a vrhla se do hry o dvojnásobek. Otázka zní: "Myslíte si o sobě, že jste dobrý člověk?" "Ano," odpovídá soutěžící. Detektor lži si ale myslí něco jiného a tak soutěžící přochází o vše. O čest, manžela, přízeň rodiny, důstojnost i peníze. Jako věčně moralizující republikán bych v normálním případě neměl problém zanechat zde odpad! a věnovat se dalšímu hvězdičkování. Ale něco mě přimělo, abych to zahrál fér. Po skončení videa jsem totiž cítil něco víc než jen opovržení a odpor. A to zvědavost. Kdo se zesměšní v příštím díle, kdo koho urazí, kdo se veřejně hlouběji ponoří do morálního hnoje. A (Bůh mi odpusť) já si ten další díl pustil. Můj žebříček hodnot zaskučel bolestí. Proč jsem to udělal? Snad z oné pověstné člověčí zvědavosti, snad z dychtivosti po novém skandálu, po novém splašku duševních fekálií. A tak, ačkoliv bych si to přál, odpad! dát nesmím. Z upřímnosti k filmu a k sobě samému. Bůh nám pomáhej, jsme totiž jenom lidi.

Pěkně zahrané, napínavé a vůbec chytře stylizované po všech stránkách. Douglas se jako obvykle blyští, ale ostatní postavy rozhodně mají také co nabídnout. Povedené, ale nijak revoluční. Takové poklepání na rameno.

Přitažlivá Sarah, prosťáček s dobrým srdcem Chuck a nenapravitelně drsný Casey tvoří jednu z nejmilejších a nejzajímavějších seriálových trojicí (když nepočítáme ty švédské). Vyváženost a stálou originalitu seriálu pomáhá udržet i prostor, který autoři přenechávají sekundárním postavám. Celkově moc pěkně zpracované.

Celkový dojem z dokonale zahraného Dostojevského a sklíčeného prostředí chladné fabriky dost kazí jakoby násilně vsunutá vedlejší zápletka se synem tamějšího údržbáře. Rozplakat diváka se zde ve spoustě případů jak vidím zdařilo, mě ale Polákova sebevražda ničím neohromila a v jinak precizním hereckém majstrštyku mi přišla jako zbytečná. Děj vůbec o nic neobohatila ani nepřispěla k žádnému vývoji. A ačkoliv do kuchyně chodím pouze za účelem plenění špajzu na úkor spolubydlících a tudíž toho o vaření moc nevím, myslím, že Karamazovi jsou filmem trochu překořeněným. Tak to chcete ozvláštnit, až to zkazíte.

Mám celou sérii za sebou. V některých ohledech mě Vřískoty poučily. Jakože si u nich třeba nemám zvykat na bůhvíjak duchaplné dialogy (ačkoliv v tomhle ohledu čtyřka překvapila), logickou identitu vraha nebo smrtelnost hlavních postav. Beru. Na co jsem si ale zvyknout nehodlal, jsou slabé konce. A v tomhle čtyřka bohužel nevyčnívala. Tři hvězdy.

Vřískot se poučil. V pokračování je mnohem mazanější, chytřejší a úchylnější. Umí využívat prostředí, okolní chaos a třeba i pevnou linku. Není divu, že jsou z toho všichni na větvi a nejvíc macatá novinářka Country Koks. Oproti jedničce tu totiž najdeme více působivých hororových scén (plížení se mezi kulisami, bouračka), které pokaždé logicky končí vraždou, takže není divu, že co se týče počtu obětí, dvojka suverénně vede. Jinak celkově příběh plyne snesitelně a napínavě, neustálé spojování děje filmu s fiktivní filmovou předlohou je sice celkem rušivé, ale vydržet se to dá, a konec... no, řekněme, že je méně ujetější než v jedničce. Takže dobrá práce.

Je tu marodící víkend, já ležím otráveně v posteli a chci to poladit trochu do krvava. Pustím si Saw (rozhodně jsem ji ilegálně nestáhl!) a hele, ono tam té krve až zas tolik není. Tedy, je, už v první scéně, ale kusy těla odpadávají s daleko menší kadencí, než na jakou jsem byl připraven. Tak dobrá, máme tu dva chlapy v umývárce. Oba po sobě moc rádi hází věci a křičí na sebe, ale nakonec společně dají nohu k dílu a zapracují na svém vysvobození. Hraje se o čas, takže není divu, že z toho oba začínají blbnout a ejhle, do toho se nám ještě přimotá pár přistěhovaleckých detektivů. Inu, vyvíjí se to zajímavě. Sem tam se filmem mihne nějaký ten flashback jedné z hlavních postav, aby nám režisér sledování děje ulehčil, a když už není o čem dumat, máme tu nečekaný závěr. Říkám nečekaný. Ne povedený.