RedHot

Silný humor pro silné osobnosti.

Inu, malinké zklamání po očekávání zázraku. Poslední Harry Potter by už jen čistě kvůli tomu, že je doopravdy poslední, mohl být po všech stránkách mnohem epičtější, mnohem drsnější. Začněme pozitivy. Bitva o Bradavice nemá chybu. Zde si režisér se vším hezky vyhrál, nám nezbývá než zatnout dech a pohřbívat mrtvé. Co mi ale na filmu vadilo, pochopí jen ti, co četli knižní předlohu (doufám, že takových je zde většina). Najít viteál je bezesporu kumšt. Ke každému vede spletitá cesta plná překážek, omylů, slepých uliček a nebezpečí. Rozumím tomu, že film celou knihu nemohl zachytit věrně, ale nezdá se vám něco podivného na tom, že Harry po viteálu jen vzdychne a ihned mu někdo přesně poradí, kde ho hledat? A co zbylo z oněch hrůzostrašných nástrah Pána zla? Odkudsi začne tryskat voda a Hermiona a Ron se na sebe vrhnou. No vážně paráda. Ne že bych jim to nepřál, vždyť bez nich by na plátně nezaznělo srdceryvných "o devatenáct let později". Fňuk. Neodpustím si ještě dodatek - zajímalo by mne totiž, jak by si s posledním dílem kouzelnické ságy poradil Kubrick. Na obrázky byl vždycky mistr (Vesmírná odysea, Osvícení) a kdoví, jestli by psychiku hlavních postav nezvládl nastínit ještě lépe, než to dokázal Yates.

Přesně takový typ humoru, který člověku jako já sedne. Osobitý, nekonvenční, promyšlený.

Na filmu jsou paradoxně nejslabší akční scény, při kterých stvůry z mlhy pořádají nájezdy na vyděšené obyvatele maloměstského supermarketu. Animace je na slabší úrovni, boje probíhají dost těžkopádně a předvídatelně. O to silnější jsou pak okamžiky napětí, kdy nevíte, kdy se z všudypřítomného bíla něco vynoří. Stephen King není bůhvíjaký spisovatel, ale Darabont si s jeho perem rozumí moc dobře, jak ostatně prokazuje i u takových skvostů jako Zelená míle nebo Vykoupení z věznice Shawshank. Ztvárnění psychiky skupinky vesničanů uvězněných v malé samoobsluze uprostřed roje zabijáckých příšer se mi líbilo. Jedna z hlavních postav to vyjádřila dost jasně - jakmile přestanou fungovat přístroje, z lidí se stávají opice. Zajímavým prvkem filmu je, jak machoisticky se tato komunita projevuje. Poté, co selže vůdce původní, a to údržbář v kšiltovce, díky kterému ve skladu zahyne nevinný kluk, do popředí vystupuje David Drayton, kterého všichni automaticky akceptují jako nového náčelníka. Zbylí odpadlíci se shromažďují kolem poblázněné fanatičky (jejíž interpretace víry má mimochodem s křesťanstvím společného asi tolik jako má Richard Nixon společného s Paris Hiltonovou) a berou do rukou zbraně. Zde vítězí ti silnější, respektive ti, kteří u sebe mají palné zbraně. A rozporuplný závěr? Ten se mi líbil o to víc, že se křečovitě nedržel knižní předlohy a takřka vykročil do mlhy sám. Povedlo se.

Záhada Blair Witch je mezníkem v mých filmových dějinách. Ležel jsem na gauči nemocný a DVD s příběhem o čarodějnici jsem do přehrávače strčil spíš náhodou. A tak začala televize vyprávět příběh, o kterém se mi zdává v noci dodnes. Tři studenti se zamotají při natáčení dokumentu v lese a neví, kudy kam. Nebylo by třeba tolik vyšilovat, kdyby pár okolností nenaznačovalo, že v lese číhá ještě někdo čtvrtý. Začíná to hromádkami kamínků kolem tábořiště a vrcholí hrůznými nájezdy na stan naší trojice. Kamarád se ztratí, zbylí přátelé se motají v kruhu a jen těžko se jim lze divit, že panikaří. Neznám jinou hororovou příšeru, která by své oběti vraždila natolik nekompromisně. V jakémkoli jiném filmu měl netvor slabinu. Ať už oheň nebo třeba několik vystřílených zásobníků. Ne tak tady. Zlo číhá mimo objektiv kamery, mimo dosah baterek. Nedává žádnou možnost k úniku. Nelze se zachránit. "Jdu si pro vás," říká. "A nic s tím nenaděláte." Žádná podobná hrůza už nikdy natočit nepůjde.

Tuším, že jsem nebyl sám, kdo se při sledování Lidic cítil tak nějak rozpolcen. První půlka snímku sviští nádherně. Zatnou se zuby u nepovedeného atentátu, ale jinak není skoro co vytknout. Dialogy, hudba i herecké výkony jsou do detailu promyšleny, děj je strhující a ve chvíli, kdy z krytého vozu vystoupí první Němec, zatajujeme dech. Mám však takový dojem, že nejlépe by bylo, kdyby pan režisér ustal právě u záběru na bortící se domy vyvražděné vesnice. Druhá část filmu je totiž častokrát až neuvěřitelně nedomyšlená a jakoby motivově "rozstříštěná", protože místo aby se film držel alespoň trochu soustavné dějové linie a sledu událostí, snímek skáče z podnětu na podnět jako kamzík. Jakoby nám toho za ty prachy chtěl Nikolaev ukázat co nejvíc. Jenže je to něco podobného, jako když mícháte pití. Pokaždé, když už se chce divák jednoho motivu chytnout a nějakým způsobem ho prožívat, Nikolaev rázem přesedlá na sentimentální záběry na slunce a do toho nechá znít monotónní fidlání. A všemi opěvovaný Roden? Inu, Roden hrál mlčenlivého trestance. Přijde mi, že pan Herec celý film hleděl uslzenýma očima do zdi, zatímco všichni kolem něj se snažili aspoň nějak hrát. Od spoluvězňů až po velitele lidického četnictva. Tvářit se celý film zkroušeně je sice makačka, ale rozhodně to není vrcholný výkon.

Nedivím se, že se Smrtihlav prohlodal do "červených" míst. Sonda do duší diváckých mas byla do detailu promyšlena. U filmu samotného je to už horší. Kterýkoliv psycholog vám potvrdí, že lidského ducha nelze analyzovat pomocí kostýmů, namalovaného polystyrenu a velkého finálního souboje (zdá se ještě někomu, že se Proyas inspiroval Harrym Potterem?). Režisér udělal tu chybu, že než aby se nad námětem zamyslel a dodal své teorii šťávu, šel na to silou, celý svůj výtvor na konci nechal odletět do alibisticky černého vesmíru a dal na to celé nálepku "Psychologický thriller". Paráda, fakt. Celkově tedy film potvrzuje teorii, že pokud chcete člověku opravdu nahlédnout do nitra, skalpel vám moc nepomůže.

Ostrůvek v moři bezútěšné trapnosti a fekálního humoru české komediální kinematografie. Oáza pro ty, kteří mají hrdlo vyprahlé po touze posilnit se uprostřed nekonečné pouště intelektuálního rigolu. Osvobození od Troškova rádobyhumoru. Něco podobného nám tu moc chybělo (a nejspíš opět dlouho chybět bude).

Četník je co do kvality velmi nevyvážená série. Zatímco u dílů jako např. Četník se žení je co oceňovat po většinu stopáže, s mimozemskými terminátory se tentokrát četník potýká daleko těžkopádněji a primitivněji. Dalo by se říct, že arzenál policejního ansámblu tentokrát spočívá čistě v karikatuře Funesova pitvoření a kvákání. Mimo několika čestných výjimek film nedisponuje žádným důvodem, proč by u něj divák měl mařit čas, a to ani pokud je skalním Funesovým fanouškem. Mimořádná slabota.

Přiznám se, že se počítám mezi ty, kterým se tento horor musel trochu rozložit v hlavě, jelikož při prvním hodnocení jsem se zaseknul na třech hvězdičkách. Ale, jak vidíte, přišel jsem k rozumu. --- Atmosféra celého veledíla je jedinečná. Od úvodní scény až po ledově mrazivý konec. Jedinou slabinou filmu jsou jednoznačně efekty, když už se stvůra ukáže, je to spíš rozpačité. Když ale straší neviděná, to je kafe, ze kterého se jen tak neoklepete. Slovy spojence: Bezvadná hrůza, fakt.