Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (283)

plagát

Expozitúra (2009) (seriál) 

Televize Nova natáčí na motivy skutečného příběhu. Mám za to, že to vypadá následovně - v reále dělník na stavbě upustí cihlu. Napíše se o tom poutavý scénář o tom, jak se na dělníka zřítil dům. Podle onoho scénáře se vzápětí natočí seriál, pojednávající o tom, jak komando teroristů v převleku za dělníky zorganizovalo útok s výbušninami a jejich zaviněním se zřítil mrakodrap. Dále už polemizovat nebudu, jako fakt však musíme brát, že oproti drsňákům, kteří táhnou americké kriminálky, působí tihle hoši jako desetiletí cipísci, co tátovi ukradli kameru a chtějí natočit vlastní "dlsnou kliminálku". Jinak ale příběh neuráží, pokud potřebujete po práci vypnout a nechcete si nic muset pamatovat, je pro vás Expozitura jako stvořená.

plagát

Skeleton Man (2004) (TV film) odpad!

Představte si nejhorší, ale opravdu nejhorší film od počátku světa na věky věků amen. Máte to? A teď to celé ztrojnásobte. --- V blíže neurčených severoamerických lesích straší mrtvý indián. Na obličeji má plastovou škrabošku, celý je zahalen pláštěm s černou kápí a vraždí lukem, plastovým mečem a vrhacími noži. Takový typický indián. Zabíjí bez rozmyslu, náhodně a nelítostně. Americká vláda do oblasti vyšle elitní komando Delta Force. Kdovíproč máte pocit, že nesledujete elitní jednotku, ale houbaře, kterým někdo rozdal zbraně na airsoft. S uniformami si nikdo nedělá starost, všichni jsou navečeni do košil, triček a na zádech mají batohy s fosforeskujícími přezkami. Elitní jednotka jde neustále po dobře viditelných vyšlapaných stezkách, čas od času se někdo oddělí, aby se porozhlédnul, a velitel se nestačí divit, že se jim pořád někdo ztrácí. Kdyby takto vypadala elita americké armády, studená válka by patrně dopadla poněkud jinak. Kostlivec mezitím jezdí okolo na svém koni (nikdo si nejspíš nevšiml toho, že barva koně, na kterém vrah rajtuje, se mění snad při každém druhém střihu) máchá ve vzduchu oštěpem, všechno vybuchuje a konečně se začíná střílet. Je tu však ta potíž, že chodící indiánská mrtvola je nejen nesmrtelná, ale dokáže se i zneviditelnit a dimenzionálně se přemisťovat. Aby se celý souboj živých a mrtvých ozvláštnil, tu a tam se vykrade scéna z Predátora, indián nám ukáže, jak šípem sestřelit helikoptéru, a všechno to utrpení končí obrovským chemickým výbuchem, které samozřejmě hlavní záporák přežije. Hurá, třeba se natočí pokračování!

plagát

Vojna Roseovcov (1989) 

Jako jiné mé komentáře, i tento je napěchován spoilery, jinak je ale myslím docela dobrý. --- Válka růží. Je to komedie, černá jako asfalt, ale mně do smíchu bůhvíproč nebylo. Je mi jasné, že lidé, co se chtějí bavit, mohou považovat za směšné, jak po sobě dvě jinak mentálně dospělé bytosti házejí talíře, rozbíjejí sošky a schovávají se na půdě. Já ale cítil podivuhodnou bolest nad osudy obou aktérů této neveselé veselohry. Muž se provinil především tím, že je úspěšný. Jeho žena ho celou dobu podporuje v budování láskyplného zázemí pro rodinu a kariéry, ale když už je dosaženo vrcholu materiálního zabezpečení, zjišťuje, že její duchovní život je ve skutečnosti zoufale prázdný. Dalo se říct, že jsem s ženou počátečně soucítil, ale DeVito správně označil ženu jako nevyzpytatelnou bytost plnou zloby a záště, která hrát čistě nebude nikdy. Jinými slovy, Douglas si dozajista počíná jako hlupák, když chce v celém sporu s Turnerovou najít jakékoliv mírové řešení. Na druhou stranu lze bezmezně obdivovat, jak se přes všechny ty křivdy chová lidsky a smírlivě. Nečiní tak ani tolik proto, že svou manželku miluje, ale kvůli tomu, že je muž. Feministky často obviňují muže, že mohou za veškeré zlo světa. Stvořili atomovou bombu, býčí zápasy a automatickou pušku. To nepochybněmusíme uznat, ačkoliv můžeme argumentovat tím, že žena nevynalezla nikdy nic. A měli bychom do jisté míry pravdu. Ovšem podívejme se zblízka na scénu, ve které se Douglasova žena houpá na povoleném lustru. Její manžel ji bez váhání utíká zachránit, a oba za to zaplatí životem. Myslíte, že jeho žena by pro něj udělala totéž? Jistě že ne, a tomu já říkám zlo. Naprosté popření jakékoli etiky, morálky a cítění, které by mělo být člověku vlastní. Mělo by, ale není, a už rohodně ne při takové události, jako je rozvod. Asi jediná věc, která mi vadí - režisér se celé této problematiky dotýká ve filmu jaksi povrchově, zdá se, že do masa se pouštět nechce, protože by to už nejspíš tolik nevydělalo, a smrtí obou herců ze všeho obratně vybruslí. I tak se ale bez debat se jedná o pozoruhodný a po všech ohledech velmi dobrý film. --- Dosud jsem naštěstí žádným rozvodem neprošel jako jeho hlavní účastník. Pokud k němu však dojde, zdá se, že se mám na co těšit. Bůh mi pomáhej.

plagát

Berlin, Berlin (2002) (seriál) 

Němci to chtěj taky. Je jich šest, všichni jsou odvázaný, všichni jsou cool, nikdo nemá problém s lesbama a pohádka může začít.

plagát

Vojna a mír (2007) (seriál) 

Nepochybuji o tom, že nepříliš sečtělý divák nebo třeba maturant před zkouškou bude za seriál Vojna a mír bezmezně vděčný. Stačí se podívat na film (nějak se přežije, že je roztahán na několik dílů) a ví se, o čem je řeč. Italský seriál zachovává ruského velikána pouze slovy. Dostojevskému neodpovídala ani atmosféra, ani projevy postav. A pasáže, na kterých se z hlediska výtěžku dalo utrhnout nejvíc, tedy válečné vřavy, se rozpačitosti nevyhnuly ani omylem. Škoda.

plagát

Ostrov (2005) 

V roce 2019 se kompletně kašle na morální zásady a právo a do světa se vpustí klony, které v případě potřeby půjdou pod kytičky místo vás. Není to ovšem levná záležitost, a tak si tento špás mohou dovolit jen ti bohatší (což je samozřejmě synonymem pro "ti zlí mafiánští parchanti"). Klony celou dobu o ničem neví. Avšak jednoho dne z komplexu, kde jsou klony vychovávány, unikne drsný páreček, který je ochoten se za pravdou prostřílet. Režisér to má vykalkulováno dokonale. Co vystřelený náboj, to prodaný lístek. Co exploze, to vydělaný dolar. Co zpomalený záběr, to průměrný divák ejakulující blahem. Připomíná mi to počínání mého mladšího bratra (4 roky), který na zem nahromadí veškeré hračky v dosahu, nejčastěji pak traktory, vlaky a auta, do toho začnou létat plastikové vrtulníky, všechno do sebe nabourá, všichni se postřílejí a je to moc krásné. Kdo ví, jestli se právě zde Bay neinspiroval.

plagát

Tvárou v tvár (1997) odpad!

John Woo Hoo dostal jednoho dne nápad. Dost možná na toaletě. Spočíval v tom, že dvě největší hvězdy amerického filmu podstoupí irelevantní operaci obličeje a začnou po sobě pálit z velkorážních pušek. Jelikož mají oba prohozené tváře, dá vedlejším postavám dost zabrat, než konečně přijdou na to, kdo je z ústřední dvojice vlastně hodný a kdo zlý. To je napínavé, viďte? Ovšem aby to nebylo pro naše hlavičky příliš namáhavé, padoucha poznáme podle toho, že se celý film mračí. A aby film neskončil příliš brzo, mají oba hrdinové ve vínku poloviční nesmrtelnost, nekonečné fyzické možnosti a neviditelný batůžek narvaný zásobníky. Žasnu nad tím, jak si nápad hodný šestiletého dítěte bez problémů podrobuje diváckou veřejnost.

plagát

Vraždící buldozer (2009) odpad!

Do svého rodného města se vrací hlavní hrdina, aby zde s pomocí kozaté stavařky a pár dalších nýmandů zahájil práci na vykopávkách. Jelikož jim chybí stroj, jeden z pracantů se vydá do vzdálené půjčovny pro buldozer. Přestože nešťastně skončí pod jeho pásy, bagr si z toho nic nedělá a během noci se záhadně přemístí na staveniště. V průběhu dvou večerů vyřídí chapadly, které mu vyrůstají z podvozku, ještě dva další lidi, všelijak u toho hučí a bliká, ovšem ústřední dvojici to nebrání ve vedení bezúčelných a stupidních dialogů, které zaplňují mezery mezi jednotlivými epizodami na buldozeřích jatkách. To by ani nevadilo, kdyby byly akční scény, kdy buldozer mění své oběti na fašírku, řádně krvavé a brutální. Ty však spočívají čistě v tom, že se kamera začně podivně třást, stavař před porážkou vzkřikne své poslední zmučené "néééé..." a celý záběr končí stmívačkou. Stejně příšerná je i hudba, kamera, vykreslení postav, ať už plechových, nebo živých. Těžko říct, jestli scénáristou nebyl právě onen buldozer. Odpovídalo by to.

plagát

Podivný prípad Benjamina Buttona (2008) 

Taková pohádka pro dospělé. Plná úsměvných klišé a srdceryvných scén, přesně tak, jak to má konzumní divák rád. Fincher potřebám masy rozumí a splňuje ji na výbornou. Cukrová vata. Fňuk.

plagát

Šialené rande (2003) 

Můj starší bratr tento počin zhodnotil jako "megasranec". Pokud to chcete sofistikovaněji, jedná se o romantickou rychlokvašku s nízkými ambicemi a odpovídající kvalitou. Film z hlavy vyšumí do pěti dnů.